Motosport díky hledáčku Martina Straky získává v knize Racing´n´Roll hrabalovské rozměry

V knize ovšem zdaleka neujde pouze o silná závodní auta, naopak Martin Straka si všímá detailů, často nezvyklých, takových, které na první pohled nenapadne nikoho zaznamenat, přesto mají unikátní vypovídající hodnotu.  Výhradně černobílé snímky se soustředí na atmosféru, zachycují dění nejen na trati, ale také v zákulisí, zobrazují slavné závodníky, ale všímají si i anonymních hrdinů všedního dne, sledují přírodu.

Často jsou rozmazané, protože dokumentují prchavost času a oplývají podtextem. Ke každé z nich, a je jich přes tři stovky, se na protější straně vyjímá Strakův komentář, spojující detaily do velkého celku. Racing´n´Roll se na svém předvánočním turné zastavil také v ostravském Knihcentru, kde v pátek svolal početné publikum. Kromě autora publikace a tvůrčího týmu ze Slovartu byli přítomni také ostravští kmotři – automobilový závodník Tomáš Vrátný a herečka Sylvie Krupanská.

Zleva Sylvie Krupanská, Tomáš Vrátný a Martin Straka. (Foto: L. Ston)

Výběr kmotrů zastupujících odlišné kategorie, tedy sport a umění, souzněl s pojetím knihy a umožnil zvýraznit Strakův metaforický jazyk. Na začátku tak autor prozradil, jak vznikl nezvyklý název publikace odkazující k hudbě. „Velice rád si hraji s jazykem, s psaným i mluveným, mám spoustu svých výrazů, které zapojuji do života a také do této knihy. Racing´n Roll anebo Racing and Roll mě napadl při plavání. Při tvorbě knihy to bylo tak, že od Slovartu jsem měl absolutní svobodu, což je v dnešní době zázrak, byl jsem zvědavý na to, co na ten název řeknou, smáli se a souhlasili,“ uvedl Straka zvědavé publikum do kontextu své tvorby.

Martin se kromě sportovních akcí pohybuje často také na uměleckých produkcích, kde má fotoaparát neustále po ruce, nelze si jej nevšimnout například na festivalech typu Colours of Ostrava anebo také na vybraných koncertech nebo divadelních představeních. Z jeho úvodních slov v Domě knihy toto provázání sportu a umění zaznělo velmi autenticky. „Spojení hudby a závodů je jedním z prvních spojení, které mě napadá po celý život, pro mě jsou závody totéž co koncert. A je jedno, jestli rockové, punkové nebo vážné hudby. Podobně je to i s divadlem, proto jsem pozval na křest Sylvii Krupanskou, protože svět motosportu je to samé jako umělecký svět v tom smyslu, že jde o emoce, energii, rychlost, napětí, přívlastků je celá řada a mohl bych o tom vyprávět celý týden,“ usmíval se dvoumetrový sympaťák s mikrofonem v ruce.

Autor knihy Martin Straka. (Foto: Lukáš Ston)

Straka měl podle svých slov při tvorby knihy volnou ruku, záleželo jen na něm, jaké snímky vybere, v jakém pořadí je představí a co k nim napíše. „Dlouho jsem přemýšlel, jak to udělat, je to skutečně celý můj život. Brno, Slovakia Ring, Formule 1, moje milované Le Mans a další. Baví mě dělat fotky z okruhů nebo míst, kde jsem byl možná dvacetkrát i víckrát, a není poznat, že ty fotky jsou odtamtud,“ svěřil se předvánočnímu Knihcentru.

Racing´n´Roll je dosavadním shrnutím jeho pestré zpravodajské práce, při které, jak on zvlášť upozorňuje, záleží především na rychlosti a pohotovosti. Ale také důkladné přípravě a podrobným seznámením se s terénem. „Letos je to deset let, co komentuji závody pro rozhlas. Jsem blázen, vždy před závodem jedu na místo dopředu, abych mohl fotit, mohl mluvit se všemi lidmi kolem závodů, s jezdci, techniky a maršály.“

Nová kniha Martina Straky a kalendář. (Foto: Lukáš Ston)

Psané příběhy, portréty osobností. Každá fotka je reportérovi hodně blízká a intimní. „Mou výhodou je spojení profese fotografa a komentátora. Základem jsou sice tiskové zprávy, ale to, co prožijete, to vám už nikdo nevezme, není to práce, ale ta největší láska, prostě musíš, protože chceš.“

Role fotografa během práce na moto-sportovních závodech je rizikové povolání. Když Martin Straka loni fotografoval, tak jej málem smetlo havarující auto, a to jen z toho důvodu, že se příliš zabral do své činnosti a nesledoval okolí druhým okem, ale pouze přes hledáček. „V té tisícině vteřiny mi všechno proletělo hlavou, včetně smrti mých rodičů. V pudovém jednání jsem vystřelil ve sprintu. Nad Strakou byl černý obdélník, já letěl dolů pod kopec. Zjistil jsem, že jsem. Následoval druhý pud, pomoc člověku, z havarovaného auta všechno teklo, vozy jsou známé tím, že bouchají jako granát. Uvnitř byl Tomáš Enge a já mu otevřel dveře a volám: Ty vole, Tomáši honem ven. Byla to jeho největší nehoda v životě, ale naštěstí si z toho odnesl pouze jedno naprasklé žebro. Večer se mě pak zeptal, jestli mám fotky.“

Autogramiáda Martina Straky v Knihcentru. (Foto: Lukáš Ston)

Momentů a detailů, za kterými je skryt celý život, se ve Strakově knize nachází více, přesto nad nimi převládá metafora – světla za jízdy rozmazaná jako světlušky. Atmosféra knihy nemá daleko k hrabalovskému vyprávění. Tak, jak je to přirozenou součástí filmové povídky Smrt pana Baltazara od Jiřího Menzela. Od baletu až po smrt, vše je součástí jednoho velkého životního koloběhu.