Vánoční strom ostravských umělkyň stojí naposledy v Trojhalí. Příště vyroste v Bauhausu

Ačkoliv Katarína Szanyi do obrovské tovární haly přivezla smrk čerstvě uříznutý v městských lesích, návštěvník spatří jen stíny stromu, však se také celá instalace jmenuje Rozsvícené stíny. Je to jemně utkaná stínohra, která umocňuje adventní nostalgii. A v místě bývalé koksovny opatrně plane jako začouzený hornický kahan.

Snímek ze čtvrteční vernisáže. (Foto: Martin Popelář)

Byl to šťastný nápad, když se Marek Pokorný rozhodl přenést tradici autorských vánočních stromů z Bratislavy do Ostravy, přičemž tahle idea se v Trojhalí na Karolině realizuje již potřetí. Ale také naposledy, příští Vánoce už některá z ostravských umělkyň (možná bude přizvána i osoba mužského pohlaví) vztyčí vánoční instalaci v bývalém hobbymarketu Bauhaus, kam se galerie PLATO příští rok přesouvá.

První autorský strom v Trojhalí vytvořila Šárka Mikesková a jeho tlukoucí srdce tehdy udávalo tempo předvánočnímu shonu. O rok později Elli Tiliu připomněla koksovnu Karolinu dvacetitunovou hromadou koksu, do níž zabodla pětimetrový smrk jako adventní třísku. Letos si Marek Pokorný vybral malířku Katarínu Szanyi, která pracovala s instalací jako s malířským plátnem.

Šéf galerie PLATO Marek Pokorný a Katarína Szanyi. (Foto: M. Popelář)

Umělkyně skutečný smrk uzamkla v jakési lucerně, dost možná v hornickém kahanu, kterým si svítili havíři z blízkého Dolu Šalomoun. Ten má půdorys Davidovy hvězdy, ovšem postupně se úží, takže jeden starý tramp se na čtvrteční vernisáži vyjádřil, že mu objekt připomíná indiánské teepee. Buď jak buď, tenhle „obal“ funguje především jako nosič pro efektní stínohru, kterou autorka rozehrála s pomocí svítidel a větví smrků. Vlastně pracovala podobně, jako když klade barvy na malířská plátna v několika „citlivých vrstvách“, než na tomto podkladu vysekne nějaký často i dosti drsný výjev.

Vánoční strom Kataríny Szanyi. (Foto: Martin Popelář)

Zřejmě dost pracným a náročným nastavováním intenzity jednotlivých světel přitom Katarína Szanyi dokázala v Trojhalí skutečně rozsvítit strom, který napřed „zaklela“ dovnitř stavby. A to hned několika typy stínů! Jemným předivem takřka neznatelně našedlého „stínku“ i ostrým stínem, jak ho známe z chůze po poledním slunci.

Vánoční strom Kataríny Szanyi. (Foto: Martin Popelář)

Výsledkem je typická „szanyiovská“ malba, na kterou malířka nepotřebovala štětce, barvy ani spreje. Vystačila si popisovanými stíny, přičemž některé větvičky smrku tvoří na plátně stínohru až ve tvarech čínské kaligrafie. Tahle instalace připomíná i kapličku u cesty zdobenou bohatým secesním štukem. Nebo začouzenou lampu, kterou se světlo svíce dere ven přes nejrůznější šmouhy na skle.

Světlo rozžaté stínem v Trojhalí je i zamrzlým oknem, za kterým si lze představovat cokoli, co návštěvník považuje v adventní době za podstatné. Tak jako v této básni Romana Szpuka:

Vlastnímu stínu mě vydává čistý
večer, sám bloudím mezi kmeny svých básní.
Hrsti suchého jehličí bezděčně mísím
v zlato na úplatu věznitelce strázni.

*

Autorský strom Kataríny Szanyi. K vidění denně v Trojhalí od 10.00 do 22.00 (o víkendech do 20.00). Do 31. prosince 2016.