Citron se na novém albu Rebelie rebelů vytasil s metalovými zbraněmi plnými šťávy

Pomyslná rovnice Citron – fanoušci – metal má tentokrát jasné a srozumitelné řešení. V případě Rebelie rebelů nepracujeme s žádnou neznámou. Zatímco předchozí počin Bigbítový panbů se svými drápy zasekl spíše do hardrockové kořisti a metalové elementy vstřebával jen okrajově, momentálně hraje Citron zejména podle metalových pravidel. Což je zjištění, které uctívači de facto kultovních opusů jako Plni energie nebo Radegast jistě přijmou s otevřenou náručí.

Citron se prostě opět po letech navlékl do metalového mundúru. Pozitivní ovšem je, že kapela nehází zpátečku do minulosti, nepromenáduje se v otrhaných oděvech, aby zapůsobila, ale ani se nestylizuje do módně naleštěných džínových modelů.

Písně jsou zkomponovány efektně, ale zároveň efektivně, kytarové riffy i melodie jsou zapamatovatelné, přitom nijak plytké. Skladby vynikají díky prezentované dynamice a svým tahem na bránu. Zároveň je však patrné, že Citron ví, kdy je vhodné ubrat nohu z plynu a upřednostnit city. V dobrém slova smyslu. Jednoduše řečeno, nové album nabízí Citron model 2016, který se nevrací v čase, ale je svěží a navíc má k dispozici všechny ingredience, které jsou pro Citron charakteristické.

Každopádně Rebelie rebelů si neklade za cíl uspět jen v hudebním teritoriu, ale pokouší se rozvířit stojaté a zakalené vody společenského dění.

„Od mládí jedeme v bigbítu. Stal se naším životním postojem. Jsme jiní, než se od nás očekávalo. Odpůrci zažitého a obvyklého. Ne normální. Spíše blázni či šílenci, kteří vybočili ze zajetých kolejí a nechodí vyšlapanými cestami. Věčně revoltující, vymykající se mnohým zvyklostem. Žijeme jinak a chceme lepší svět. Ale co se změnilo za ty roky? Lidé pořád lžou, kradou, ničí vše kolem a zabíjí druhé. Nelidsky. S tím se přece nemůžeme nikdy smířit, pokud nechceme rezignovat. Seberme síly a pojďme do další, ještě silnější rebelie. Rebelie na druhou, rebelie rebelů…,“ konstatuje a burcuje Pařízek ve svém obsáhlém průvodním textu, jenž je součástí bookletu.

Proč ne? Může být. Ostatně téma rebelství přenesené do hudebního jazyka provází celé album. Stačí zmínit, že skladby disponují jistou dávkou útočnosti a nespoutanosti, bývají ozdobeny různými (kytarovými) nástupy a k tomu je většinou pohánějí mohutné sbory.

Nicméně Citron nespoléhá pouze na sílu, neláme nic přes koleno, ale hbitě roztáčí soukolí metalové bezprostřednosti. I díky tomu, že akceptuje současné zvukové vymoženosti (zde se projevují schopnosti ex-Helloweeňáka Rolanda Grapowa, v jehož studiu album vznikalo) mají mnohé z písní na to, aby si vydobyly pevné místo v koncertním setlistu (například V řetězech spoutaní, Jednou, Supi se slétají či titulní Rebelie rebelů).

Celý komplet zahrnuje třináct příspěvků, přičemž čtyři z nich už fanoušci znají z předchozích dvou EP. Zatímco titulní věc a Píseň ztracených se objevily na Rebelii vol. 1, tak Na křídlech andělů a Supi se slétají dostaly prostor už na Rebelii vol. 2.

Sestava Ladislav Křížek (zpěv), Radim Pařízek (bicí), Djordie Erić a Pavel Hanus (kytary), George Rain (baskytara) a Tanja (zpěv) rovněž nezapomněla na dvě působivé balady (Píseň ztracených a Schoulená). Přesně takové, které by se daly od spojení Křížek plus Citron očekávat. V neposlední řadě šlapavý song Má zpověď byl napsán výhradně pro zpěvačku Tanju, jejíž rozverné a dravé podání je přesně to, proč si tuto skladbu uchováte v paměti.

Album vychází ve formě úhledného digipacku, k jehož výslednému zpracování se dá uvést jediné: Takto má vypadat profesionální práce. Pro někoho samozřejmost, pro jiného zbytečné mrhání časem a penězi. Citron vsadil na první variantu. Navíc je pro fanouška nachystána v bookletu spousta podnětných informací. Nejen třeba vysvětlení toho, jaký konkrétní význam má symbol kapely, který zdobí obal alba, ale rovněž se zde nachází krátká interview se členy skupiny. A hlavně rozhovor s Radimem Pařízkem, který pravděpodobně spustí další vášně.

Kapelník Citronu se v něm zpovídá jednak ze svého dluhu vůči bývalému vokalistovi Standovi Hranickému, ale také se ještě vyjadřuje na téma rozkolu ve skupině.

„Po Standově skonu šlo v kapele všechno rychle z kopce, stupňovaly se intriky, hádky a nevraživost. Bylo jasné, že takhle to dál nepůjde. Vše vyvrcholilo připravovaným pučem jednoho z členů a snahou mě vyšachovat z mé vlastní kapely. Tehdy jsem si uvědomil, že ve své dlouholeté historii měl Citron kromě Standy ještě jednu výraznou tvář a osobnost. Láďa Křížek byl Standovým přesným opakem, avšak zanechal v Citronu druhou nesmazatelnou stopu. Byl tedy jasnou volbou pro novou éru a nový začátek “ uvádí Pařízek.

Citron zkrátka nahrál album, které se nehodlá smířit s rolí „leklé ryby“, na niž se dříve či později zapomene. Přijít, chvíli pobýt a pak odejít? Nic takového.

Rebelie rebelů chce vyvolávat emoce, ať už jakékoliv. Což se podařilo. Zároveň přináší vlastní verzi coubertinovské myšlenky „Není důležité zúčastnit se, ale počítají se pouze výhry.“ I v tomto případě se dá souhlasně přikývnout.

Na druhou stranu, ať je to, jak chce, tak pořád jde pouze o první, i když zásadní krok, který „nový“ Citron učinil. Vykročení je to rázné, sebevědomé a poutavé, ale stále je to „jen“ prvotní stopa. V každém případě se vyplatí sledovat, kde se aktuální Citron bude nacházet za rok či třeba za dva roky.