Festival Musica Pura skončil neuvěřitelnými muzikantskými kreacemi Maria Predy

Nejprve se v sobotu rozpoutalo pravé kavárenské instrumentální umění, které se neslo od teskných halgát (jak bývají nazývány tempově pozvolné, lyrické písně) a břeskných verbuňků po rychlé čardáše a frissy. Kapela nazvaná Ivan Herák a Budapest Gipsy Kings představila pestrou škálu ničím nespoutané muziky, která se dědí z pokolení na pokolení. Muziky, kterou se nelze naučit, ale do níž se musí člověk prostě lety a lety vehrát.

Ivan Herák na sobotním koncertu. (Foto: Ivan Korč)

Sestava sdružená kolem primáše Ivana Heráka doznala drobných změn, které však nebyly v žádném případě důvodem k poklesu nálady. Ke stálým hudebním partnerům Heráka patří vynikající kontrabasista Lászlo Molnár, cimbalista Sándor Ürmös, violu třímal Suki János zvaný Boxolo. Původní violoncellista Herákovy kapely nedávno zemřel a místo něj přijel mladý a talentovaný Elemér Duka. Stejně tak očekávaného, bohužel těžce nemocného klarinetistu Bandyho Puporku zaskočil Gyuszi Ági Váradi.

Kontrabasista Lászlo Molnár. (Foto: Ivan Korč)

Rozevlátí muzikanti se hraním od počátku tuze bavili, ať už to byl věčně „vysmátý“ Molnár ve svých invenčních harmonických barvičkách v basových spodcích, dobře zapůsobil také hudební záskok v podobě klarinetisty Váradi a samozřejmě kořením v tomto dobře ochuceném maďarském hudebním guláši byla sóla primáše Ivana Heráka, jehož cituplný zvuk a kvílivě teskný témbr přivál od Dunaje nostalgickou i ohnivou atmosféru starého Rakousko-Uherska.

V neděli festival Musica Pura vyvrcholil koncertem Maria Predy, který letos vystoupil v kvartetu nazvaném Bucharest Gipsy Stars. Rumunský cimbalista Preda je rezidentním umělcem tohoto festivalu a ti, kteří jej slyšeli letos úplně poprvé, brzy pochopili, proč tomu tak je. Predovu hudební družinu v neděli tvořili špičkový rumunský akordeonista Constantin Lăcătus zvaný Fulgerica, kontrabasista Marius Munteanu a dechberoucí klarinetista s originální vizáží a neuvěřitelnou hrou – Costel-Marian Stanciu.

Klarinetista Costel-Marian Stanciu. (Foto: Ivan Korč)

Čtveřice zkušených muzikantů představila Ostravě gejzír hudebních barev, které začínaly u folklorních inspirací (rumunské kořeny byly spolehlivou základnou pro improvizační rozvíjení motivů a témat) a končily třeba u jazzových přiznávek a harmonií typických pro filmovou hudbu. Ve všech hudebních polohách působilo kvarteto neobyčejně přirozeně. Jednotlivé skladby měly přes svou délku (která běžně přesáhla šest minut) nádherně gradovaný průběh, souhra muzikantů byla bez diskuse neskutečná. Marius Preda se projevil i letos jako výborný konferenciér, který už z počátku rozesmál publikum svým listováním v notýsku. Každé jeho další slovo bylo toužebně očekáváno a vyvolalo veselí a spontánní smích.

Marius Preda během nedělního koncertu. (Foto: Ivan Korč)

Kvarteto se střídalo v improvizačních linkách, stejnou příležitost předvést své umění dostali také Lăcătus a Stanciu, přičemž oba muzikanti jednoznačně přesvědčili špičkovými instrumentálními výkony. Zejména Stanciu mne osobně šokoval osobitou nástrojovou barvou, nevysychající invencí svých nápadů a naprosto odzbrojující technikou (která byla o několik tříd výš, než to, co se běžně v klarinetu slýchává).

Hovořit o interpretačním umění Maria Predy je tak trochu bezradnost. To se prostě musí slyšet. Snad tedy jen, proč jsem se rozhodl o tomto rumunském muzikantovi psát jako o „Mozartovi cimbálu“. V životě jsem se dosud nesetkal s tak enormní mírou talentu, jakou vykazuje tento fantastický hudebník. Predova průzračná muzikálnost je mozartovského zrna, snoubí se podobně jako u rakouského mistra s přirozeným humorem a obojí z něj tryská jako gejzír tak nějak samo od sebe, s lehkostí pírka tančícího větrem.

Marius Preda během koncertu. (Foto: Ivan Korč)

Preda navíc letos ukázal, že cimbálem jeho univerzalita zdaleka nekončí. Když sednul za klavír a zahrál nostalgicky krásnou jazzově frázovanou skladbu, byl v tu chvíli stejně přesvědčivý. Když vzal do ruky housle a rozjel eskapády svých nápadů, neměl v tu chvíli nikdo pochyb, že tady hraje nejlepší houslista na světě. Preda je živá voda hudby našeho věku, má neuvěřitelný dar ji předávat lidem a vyvolávat v srdcích radost. Je moc dobře, že tento génius sluje pro Ostravu přízviskem „rezidentní.“ Jsem totiž přesvědčen, že se Preda v srdcích Ostravanů již trvale zabydlel a že se již těší na jeho další ostravskou návštěvu v roce 2017!

Marius Preda během koncertu. (Foto: Ivan Korč)

Festival Musica Pura tak zdárně završil svůj druhý ročník. K spokojenosti je opravdu důvod, koncerty byly velmi solidně navštěvovány, program dostatečně pestrý a bohatý.

K spokojenosti recenzenta by přispělo, kdyby se napříště nevyskytovalo pravidelné zpoždění začátků koncertů, které nebývá běžné ani u větších a náročnějších festivalů. Ale to je detail, který s hudební kvalitou vůbec nesouvisí. Musica Pura dostála po roce svému názvu. Nezbývá než se těšit, co pro nás jeho ředitelé Jan Rokyta a Halina Františáková připraví napříště.