Naučná hra Nastupovat! Děják z rychlíku je další třpytnou perličkou v repertoáru Divadla loutek

Poetika inscenací Divadla loutek, pod kterými je podepsán režisér Radovan Lipus spolu se spoluautorem a dramaturgem Markem Pivovarem, je ustálená. Obsahuje hlavně silnou intelektuální rovinu, spojenou s hravostí, a nechybí v ní ta pověstná trocha nostalgie, která nikoho nezabije. S tou se tato autorská a zároveň často i režijně dramaturgická dvojice ohlíží za tématy a událostmi minulého a v případě nejnovějšího opusu dokonce předminulého století.

Z inscenace Nastupovat! Děják z rychlíku. (Foto: R. Polášek)

Když vedle sebe postavíme inscenace Z Deniku Ostravaka, Šaryk vzpomíná, Nastupovat: Děják z rychlíku, ale i tituly na kterých Radovan Lipus pracoval pro jiná divadla, jako jsou Průběžná O(s)trava krve pro Komorní scénu aréna nebo Těšínské nebe pro Těšínské divadlo či dokonce inscenace HRA-NIC-e o historii broumovského regionu, kterou vytvořil Lipus spolu s Renatou Putzlacher a scénografem Šimonem Cabanem, jedno je jisté – všemi procházejí čtyři hlavní Lipusova životní témata, kterými jsou historie, architektura, literatura a divadlo. A k nim, jak je nyní vidět, je třeba připočíst i vlaky a železnici.

Z hlediska scénování oblíbených témat je to také ustálené, dá se dokonce říci, že zmíněné Lipusovy inscenace mají tón stejný jako Armstrongova trubka – všechny se v mnoha věcech sobě podobají. Není zde ale vůbec řeč o plagiátech, nýbrž o výrazném a osobitém autorském i režijním rukopisu.

Z inscenace Nastupovat! Děják z rychlíku. (Foto: R. Polášek)

Herce, se kterými Radovan Lipus pracuje, čeká hned zpočátku probouzení nadšení nad tématem, následuje hravost, muzičnost a využívání snad všech kouzel, které jeviště či hrací prostory nabízejí. To všechno je z inscenace Nastupovat: Děják z rychlíku cítit na sto honů.

Začíná se na prázdném jevišti, na které nastupují herci coby velké číslice, které mají nohy a zpívající hlavy. Číslice se pak postupně řadí do letopočtů, do let, ve kterých se odehrály klíčové okamžiky z historie nejen železniční dopravy, ale i dějin Československa a následně České a Slovenské republiky.

Z inscenace Nastupovat! Děják z rychlíku. (Foto: R. Polášek)

Na první pohled je takové téma pro dětského diváka příliš složité. Inscenace je podle plakátu určená pro děti od devíti let. Zde je namístě doporučení, aby došlo k posunu alespoň o jeden rok – sice i menší než devítileté děti ocení vláčky jezdící po jevišti, krásnou pohádkovou velkou loutku ducha Vlakomila se svítícíma modrýma očima a kouzelným vlajícím závojem i menší loutky, hudbu a zpěv, ale ke skutečnému souznění s tématem mají ještě daleko. O něco větší děti a dospělí však tento počin přijmou s nadšením.

Procházka dějinami začíná scénou s rozčileným strojvůdcem, jehož syn propadá z dějepisu. Na pomoc však přichází duch Vlakomil, který slibuje, že chlapce dějepis naučí – a už to jede. Z dějinných událostí nechybí a na jevišti se také mimo jiné objeví Jan Perner, který na objednávku císaře Ferdinanda staví Severní dráhu Ferdinandovu, závody prvních parních lokomotiv v roce 1829, let českého letce Jana Kašpara z Pardubic do Velké Chuchle, atentát na vévodu Františka Ferdinanda a začátek i průběh 1. světové války, ozbrojený bolševický převrat v Rusku známý jako Velká říjnová socialistická revoluce a samozřejmě zrod Československa s prezidentem Masarykem na scéně.

Z inscenace Nastupovat! Děják z rychlíku. (Foto: R. Polášek)

Vzepětí českého divadla, literatury i filmu z dob tzv. první republiky je vyjádřeno průjezdem expresu Slovenská strela, z jehož oken na diváky hledí tváře Tomáše G. Masaryka, Jana Wericha a Jiřího Voskovce, Karla Čapka, českého krále komiků Vlasty Buriana i herečky Adiny Mandlové. Jejich následný tanec dává vzpomenout na pověst tehdejšího československého státu jako jednoho z deseti nejvyspělejších na světě. Kdeže ty loňské sněhy jsou…

Píseň Slovenská strela v podání Jany Zajacové patří k jednomu z vrcholů inscenace. Dojemné songy ale zazpívají a s potleskem na otevřené scéně se potkají i Ivo Marták, či Irena Křehlíková.

Dospělé diváky zamrazí v zádech při pohledu na velkou barevně pomalovanou polystyrenovou mapu Československa, nabodnutou na horní cíp pěticípé rudé hvězdy při zmínce o komunistickém puči z roku 1948. V této scéně nechybí ani hlas Klementa Gottwalda s okřídleným výrokem „Právě se vracím z Hradu“.

Z inscenace Nastupovat! Děják z rychlíku. (Foto: Roman Polášek)

Dojde i na dobu reálného socialismu a normalizace s frontami na vše možné či handlování o toaletní papír a mandarinky coby naprosto nedostatečné zboží. Nemůže chybět sametová revoluce a zvonění klíčí, ani roztržení Československa na dva samostatné státy.

Všechno, co se odehrává před očima diváků, je prokládáno pojížděním elektromechanických vláčků po jevišti, zpěvem, tancem a komickými hereckými výstupy. I ta nejvážnější témata a neveselé okamžiky z historie jsou však podány s velkým humorným nadhledem. To ostatně k poetice Radovana Lipuse patří, stejně jako vše již shora zmíněné.

Z inscenace Nastupovat! Děják z rychlíku. (Foto: R. Polášek)

Edukativní roviny této inscenace zajisté využijí ostravské základní školy, neboť je to skvělá příležitost pro hodinu dějepisu strávenou v divadle. Inscenace Nastupovat: Děják z rychlíku se tak důstojně řadí vedle dalšího skvělého titulu, který má Divadlo loutek na repertoáru, Hodiny Komenského Víta Peřiny a Martina Tichého.

Mají-li některé počiny Divadla loutek velmi silný potenciál v oblasti vytváření vztahu dětí k divadlu, potěšení  a zároveň poučení jak dětí, tak dospělých, jsou to právě tato dvě představení. Vezmeme-li však v potaz bohatost jevištní kompozice, je na tom Děják z rychlíku přece jen o něco lépe.