Půlnočního rebela mi koupila máma za pět korun, říká frontman Degradace před narozeninami s Plexisem

Možná se mýlím, ale mám pocit, že Degradace je snad jediná kapela, která slaví každý rok narozeniny speciálním koncertem, kam si zve spřízněné kapely. Proč slavíte narozeniny každý rok a ne jen třeba jednou za deset let jako ostatní?

Řekli jsme si před lety, že bychom každý rok mohli uspořádat jednu svoji akci v Ostravě. No a proč to rovnou nespojit s narozeninami kapely? Proč by se měly slavit jen kulatiny či nějaká jubilea? Každý rok je důvodem k oslavě! Obzvlášť u kapely jako Degradace, která si prošla těžkými obdobími a mockrát měla na kahánku, ale přesto se vždy otřepala a šla dál. Kapely se dnes zakládají a za rok za dva se zase rozpadnou. My chceme odkaz Degradace držet tak dlouho, jak jen to půjde. A jestli jsme jediná kapela, která slaví každý rok? Ha, to nejsme. Dělají to tak i naši letošní hosté Plexis. Je dost možné, že jsme se v tomhle od nich inspirovali. Jejich oslavy jsou vždycky úžasné mejdany, na které lidi rádi vzpomínají.

Letos budete mít tři hosty, z nichž minimálně Plexis a SPS není třeba představovat. Zeptám se proto jinak – vzpomeneš si na své první setkání s hudbou Plexis? Co pro tebe hudba této legendy znamená?

Plexis jsou pro mě osobně hodně stěžejní. Mé první setkání s jejich tvorbou proběhlo už někdy v roce 1991 nebo 1992, když mi bylo sedm let. V prodejně s deskami, tuším, že to bylo v horním patře v obchodním domě Laso, byl výprodej, a jejich LP Půlnoční rebel bylo ve slevě za pět korun! Vedle byly různé pohádky, Zagorky, Gotťáci apod. A ten obal, jak tam jdou frajersky po ulici, vedle těch zmíněných interpretů vyloženě razil. Moc se mi líbil. Nevěděl jsem, co hrajou, kdo to je, vůbec nic. Jen se mi líbil ten obal a to jejich legendární logo, a tak jsem přemluvil mamku, ať mi desku koupí. Mám ji dodnes doma. Pořád jsou pro mě jednou z nejoblíbenějších tuzemských kapel. Líbí se mi, že je u nich znát určitý posun. Každé album zní jinak. Peťa Hošek si to projel od punku přes rockové období a zpět. Při jejich poslechu se prostě člověk nenudí.

A co SPS, další punková legenda z Prahy? Čím je ti jejich pojetí punku blízké?

SPS jsou neoddiskutovatelně jedna z nejdůležitějších punkových kapel vzniklých v Československu. Jejich debut Jsme v hajzlu jsem slyšel poprvé taky někdy začátkem 90. let, ale tenkrát mi v paměti víc než muzika utkvěla hlavně ta pasáž, kdy jde na konci slyšet spláchnutí záchodu (smích). Skladby z té desky jsou ale dnes doslova zlidovělé a málokdo nezná nebo neslyšel hity jako Máma, Černá ruka nebo Ruská. Osobně mám ale raději alba Podivný dědictví a God Save the President. Viděl jsem SPS naživo snad stokrát a nikdy jsem od nich nezažil vyloženě špatný výkon. Jsou zárukou kvality. Mám všechny tyhle staré klasiky rád a mají můj největší respekt.

Třetím hostem narozenin bude rakouská kapela Zsa Zsa Gabor´s. Můžeš ji představit?

Se Zsa Zsa Gabor´s jsme se seznámili v roce 2014, kdy jsme spolu hráli v jejich městě St. Pöltenu. Matthias, jejich basák, byl kdysi členem poměrně známé rakouské kapely Skeptic Eleptic. Po jejich rozpadu dal dokupy tuhle bandu, která jede takový šlapavý streetpunk staré školy. Rozhodně stojí za to je vidět.

Z koncertu Degradace s novým bubeníkem Robem. (Foto: Archiv kapely)

Pojďme tedy k setu Degradace. Chystáte na výročním koncertu nějakou specialitu pro fanoušky, třeba promítání nového klipu jako posledně? Nebo půjde jen o koncert bez speciálního dárku?

Dárek v podobě videoklipu tentokrát nebude. Nicméně nějaká překvapení určitě chystáme. Do seznamu skladeb jsme zařadili jednu starší věc, kterou jsme už dlouhou dobu nehráli. Celkově bude playlist, myslím si, hodně výživný. Zajímavostí taky může být to, že půjde o první koncert na domácí půdě pro našeho nového bubeníka Roba, který je s námi teprve od léta.

Letos jste vydali album, které vyšlo pouze na vinylu a v digitální verzi, která je volně dostupná. Budete v tomto trendu pokračovat i v budoucnu? Dočkají se třeba fanoušci vinylových verzí starších alb?

Uvidíme. Osobně bych chtěl v budoucnu příští počin vydat jak na vinylu, tak i na CD, ale těžko teď říct, co bude. Jsem zastáncem fyzických nosičů a pořizování si alb v digitální podobě někde na netu se mi celkem hnusí. Samozřejmě, že nejdůležitější je obsah, ale i obal, zpracování a třeba i vůně bookletu. To všechno má obrovský podíl na celkovém požitku z desky.

Co můžou fanoušci očekávat od Degradace v dalších měsících?

I když nám nová deska vyšla teprve před pár měsíci, rozhodně si teď nehodláme dát pauzu. Už teď pomalu tvoříme nové skladby. Nikam nespěcháme, ale jestliže má někdo dobrý nápad, tak proč jej nezkusit. Tenhle náš narozeninový koncert bude do konce roku naše jediné vystoupení. Pomalu už ale domlouváme koncerty na příští rok. V hlavách máme zajímavé plány, které zatím nechci prozrazovat.

Petr Adamík ve svém živlu. (Foto: Michal Berger)

Jak bys vlastně ty osobně charakterizoval hudbu Degradace? Sami ji označujete jako punk´n´roll, což je ostatně i název vašeho prvního alba. Jak jste přišli na toto označení?

Když jsme začínali, byly všechny kapely označovány jako punk rock, streetpunk, oi!punk a podobně. Každá byla zaškatulkována nějak jinak, přesto všechny zněly stejně (smích). My jsme se v době okolo roku 2003 hodně zaposlouchali do kapel jako NY Dolls, Stooges, MC5 apod. Hodně jsme začali zapojovat, hlavně náš tehdejší kytarista Luky Kolarčík, různé rock&rollové vyhrávky a sóla namísto obyčejných akordů. Prostě došlo k jakémusi spojení punku a rock&rollu. Navíc první skladba na té desce se jmenovala Punk Rock a ta poslední zase Rock&Roll. Nebylo nic jednoduššího, než to spojit a udělat jednoduše Punk´n´Roll (smích). Takhle souhrnně říkáme naší muzice. V hudbě jsme však byli vždy hodně otevření a posloucháme mnohdy zdánlivě nesourodé žánry. Necháváme se inspirovat všude, vždy tomu ale ve výsledku vtiskneme jistý punkový šmrnc.

Otázka na závěr: Je punk mrtev?

Rozhodně není! I když se to tak někdy může zdát. Je směšné, že si dnes v různých řetězcích člověk koupí triko s logem Ramones nebo The Clash. Mnozí lidi pak ani neví, co mají na sobě, ale hlavně, že je to „in“. Každopádně tahle móda zase pomine. Stejně jako všichni ti pozéři a pseudopankáči, kteří se zničehonic vynoří, rozdávají moudra o tom, jaký by punk měl být, ale za tři roky už o těch lidech není vidu ani slechu. Takových jsem zažil opravdu hodně. A co my? My jsme stále tady a pořád punk hrajeme! Věčně mladí (smích)! O tom zpíváme ve skladbě Outsider: „Stojíme stranou, jedni z těch, co žijí. Věci kolem stárnou, ale nás to míjí.“

Oslava narozenin Degradace začne v klubu Barrák v sobotu 3. prosince od 20 hodin. Kapely budou hrát postupně v pořadí Zsa Zsa Gabor´s, Degradace, SPS a Plexis. Každá kapela má vyčleněnu jednu hodinu.