Noc divadel byla v Ostravě skromnější než dříve, přesto přišly stovky lidí

To byl zejména případ Divadla Petra Bezruče, kde se promítal záznam Pestrých vrstev v komorní Márnici a v sále vyrostla „tančírna“ s repertoárem z hudebních částí úspěšných inscenací Zbabělci a Škola základ života. Rezervační systém použilo i Divadlo Jiřího Myrona, kde se konala řízená instruktážní prohlídka o tom, jak vznikají některé části inscenace, vše v duchu nejúspěšnějších projektů divadla, muzikálů a oslav Shakespearova výročí.

Také Divadlo loutek dalo nahlédnout do útrob svého zákulisí se speciálním programem jen pro tento večer včetně ohňové show a koncertu divadelní kapely. Do Noci divadel přispěla také Stará aréna i Dům kultury Akord, který přitom žádnou stálou divadelní scénu neprovozuje.

Stranou bohužel tentokrát zůstala Komorní scéna Aréna – nejoceňovanější ostravské divadlo oznámilo, že se Noci divadel neúčastní z provozních důvodů, holt ani energie herců není nevyčerpatelná a je jasné, že jedinečná Noc divadel z roku 2014, kdy kulturní stánky spontánně doslova zaplavily stovky příznivců, se už v Ostravě jen tak nezopakuje.

Návštěvníci Noci divadel v Divadle Jiřího Myrona. (Foto: M. Kusýn)

Nejúspěšněji se s Nocí divadel vyrovnalo patrně Divadlo loutek, které jako jediné na svém webu nespustilo žádný rezervační systém a prohlídka zákulisí i program měly spontánní charakter. Divadlo využilo venkovní tmu a do programu zapojilo ohňovou show v podání Růže draka. Tanec s ohnivými vějíři, křídly, plivání ohně a další ukázky sice byly krátké, ale efektní. Se zvědavostí jej zpoza proskleného vestibulu sledovala i požárnická sekce. Umělecký šéf divadla Václav Klemens jednotlivé momenty zvěčňoval fotoaparátem. „Proč Růže draka? Růže je pro nás symbolem smyslnosti, krásy, ale i křehkosti. Drak je jeden ze symbolů ohně, síly a svobody. Nechte se tedy unášet ve svých představách a fantaziích, jež oheň tvoří v nočních tmách, a buďte vítáni v našem světě,“ prozradili ohniváci.

Onivá show před Divadlem loutek. (Foto: Lucie Mičková)

V zákulisí sice chyběl průvodce, ale zato se tam skrývala řada překvapení včetně krátkých divadelních etud. Pohádka O krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu byla obsazena, takže se před hrací místností tvořila fronta, ale třeba o pár metrů dál si mohl návštěvník vychutnat improvizační umění Lukáše Červenky a jeho kolegů při svérázné verzi Shakespeara v ostravském nářečí, kdy Julie padá nikoliv z balkonu, ale z nedostavěného skeletu, kolem kterého jezdí osmička, v letu prodělá transformaci a dopadne jako Hamlet.

Noc divadel v Divadle loutek. (Foto: Lucie Míčková)

O místnost dál byly k vidění interaktivní loutky, které si zájemci mohli osahat pod vedením Ondřeje Besedy. Mezi návštěvníky byl i nevidomý – ani on neodolal, aby si vyzkoušel, jak se takové parádní loutky vodí.

Tři osvětlená stanoviště ve zkušebnách kontrastovala s potemnělou částí jevištního zákulisí. Tady na zvědavce čekala tajuplná noční expozice loutek, svět plný magie, kde se zjevovaly záhadné postavy i čtyřnozí obyvatelé. Děti s nadšením komunikovaly s místním tygrem, který byl ale jen lehce naddimenzovanou kočkou. Nakonec pro ni vymyslely i jméno: Piškot.

Z prohlídky zákulisí Divadla loutek. (Foto: Lucie Míčková)

Finále po 19. hodině obstaral koncert ve zkušebně. Bejbypunkové hudební uskupení Mína Band představilo písničky nejen z představení Malá Mína zmlsaná, ale i hudební fláky z dalších inscenací. Nechyběly hudební, zvukové i slovesné hry a hříčky. To vše zvládli bez rezervací, i když mnohem skromněji než před dvěma roky, kdy se divadelní loutky potulovaly i v blízkém okolí, černé loutky ovládly celý orloj a se Šarykem si bylo možno připít svařákem nebo opéct buřta.

Tradiční lídr Noci divadel, Národní divadlo moravskoslezské, otevřelo část zákulisí v administrativní budově, kam se po skupinách vcházelo přes vrátnici. „Hlediště, jeviště, šatny, zkušebny… To vše již divák zná… My vám však ukážeme to, co bylo doposud diváckému oku skryto!,“ lákala na program autorka mimořádných projektů NDM Andrea Dortová.

Z prohlídky zákulisí Divadla Jiřího Myrona. (Foto: Vojtěch Žižka)

Rezervační systém prohlídek byl naplněn během několika dní po spuštění. Přibližně patnáctičlenné skupinky si vyzvedávali průvodci v maskách z nejúspěšnějších muzikálů Fantom Londýna a Sunset Boulevard. Například postava žebráka, policisty anebo londýnský strážník, kterého ztvárnil šéf operety a muzikálového souboru Patrick Fridrichovský.

Baletní zkouška během Noci divadel. (Foto: M. Kusýn)

K nepoutavějším momentům patřilo nahlédnutí do baletní zkušebny, kde místní trenér prozradil, že mezinárodně obsazenému souboru udílí instruktáž v angličtině anebo ve francouzštině. V další části exkurze se zájemci mohli nechat vyfotit s divadelními kostýmy, například s hlavou faraona z momentálně oprášeného kusu Josef a jeho pestrobarevný plášť.

Součástí programu byl také doprovodný program Ateliéru pro děti a mládež při NDM Možná přijde i Shakespeare!!!, který začal od 21 hodin ve zkušebně Divadla Jiřího Myrona. Koláž několika klasických dramat už byla představena 23. září v Komenského sadech na akci Shakespeare v parku aneb Sen noci ostravské. Publikum mohlo ocenit zdařilé pohrávání si s oblíbenými motivy slavného tvůrce včetně naučné přednášky, kdy je vykladač inzultován samotným Shakespearem.

William Shakespeare v Divadle Jiřího Myrona. (Foto: Martin Kusýn)

Do Noci divadel se zapojil také Dům kultury Akord, který poodhalil zákulisí přípravy nově se rodícího představení Na prknech. Od hereckého konkursu přes veřejnou zkoušku až po generálku. V improvizovaném představení byli k vidění účinkující z projektu Stud2na, divadelnici ze Zdividla Ostrava, hudební skupina De Cuatros Ukulelos a místní soubor Nahodile.

Stará aréna, v jejímž okolí kolem 18. hodiny panovalo podezřelé ticho, se rozhodla Noc divadel obohatit divadelně politickým happeningem. Kus Nemůžu si stěžovat měli navštívit ministr lásky, hradní mluvčí Ovčáček i jeho svatost dalajláma. Divadelníci rozšířili informaci, že v tomto happeningu budou popravovat. Vzápětí však nastínili, že jde o překlep v tiskové zprávě, „obávanou popravou“ mělo ve skutečnosti být: „podávanou potravou“. Stařeňácká Noc divadel pak pokračovala vystoupením oblíbené skupiny ImPéčko na divadelním sále.

„Věřte, že tohle je kultovka jak cyp! Inscenace v drsném ostravském dialektu podle kultovního románu Ivana Landsmanna.“ Takto si Noci divadel užívali Bezruči. Vzpomínky hornického předáka Ivana na časy socialistické agitace, podnikových kádrováků a údernického lámání rekordů obšťastnily diváky Márnice, zatímco nahoře nad hlavami diváků protančili herci i diváci své podrážky.

Tančírna v Divadle Petra Bezruče. (Foto: Míša Kubicová)

Bezručácká tančírna šuměla v rytmu jazzu a swingu. Zdejší soubor patří k těm nejmuzikálnějším, to si ostatně už vyzkoušeli návštěvníci jedné z nejzdařilejších literárních adaptací na zdejším jevišti, legendárních Zbabělců Josefa Škvoreckého. Výborná herecká kapela zopakovala své úspěšné hity a přidala písně z inscenace Škola základ života. Nechybělo stylové předtančení, tombola nebo DJ Swing.

Bohužel i v případě Divadla Petra Bezruče bylo vše jen na rezervaci. Noci divadel přitom v minulosti přece jen více slušelo kouzlo nepřipraveného okamžiku a spontánní akce, vždyť se koná jen jednou za rok. A když kráčí v jejím čele divadelní průvod s maskami a tajemný Světlonoš, nemá to chybu. Kdežto takhle se z ní stává jen jedna z dalších předem plánovaných aktivit.