Bez mobilu se dá žít náramně, říká Radovan Lipus, který v Divadle loutek chystá dějepis z rychlíku

Ostravan.cz už v říjnu uveřejnil rozhovor s loutkohercem Karlem Růžičkou, který je autorem námětu. Vy jste režisérem této inscenace. Jak ke spolupráci došlo?

Předcházela tomu jednoduchá geneze. S Divadlem loutek už jsme byli dlouho domluveni, že s ním budu opět spolupracovat. Mám to divadlo velmi rád a moc dobře se mi tam pracuje. V únoru bude Ostravak slavit deset let na scéně, zatím má 250 repríz na volnou kasu, což je neuvěřitelná věc. Po Šarykovi, který nedávno oslavil 50. reprízu, je to naše třetí spolupráce. Nové je to tím, že je to na velkou scénu a primárně dopoledne pro školy s tím, že se to možná někdy bude hrát i v neděli odpoledne pro rodiče s dětmi.

Takže jste nevěděli, jaký titul vybrat, a Karel Růžička přišel jako na zavolanou?

S dramaturgyní Janou Pithartovou jsme hledali vhodný titul a do toho přišel Karel Růžička, že má rozdělanou tuto věc. Že to dělají po večerech a ve volném čase. Jestli by mě to nezajímalo. Mám rád vlaky, jsem trochu starosvětský člověk, nemám mobil ani auto. Takže téma vlaků je mi blízké, stejně jako historie. Marek Pivovar už v té době měl hotovou třetinu textu, zbytek jsme dopracovali společně.  Já jsem do toho vložil pět písní, jednu od Michala Prokopa a dvě z provenience Divadla Sklep. Autoři David Vávra a Tomáš Hanák byli velmi potěšeni, že se jejich písně ocitnou v úplně novém kontextu. Dva texty jsem napsal já a zhudebnil je Tomáš Rossi.

Pracujete ve stejném týmu jako při předchozích dvou inscenacích?

Tým je stejný jako u Šaryka, tedy scénograf Marek Pražák, kostýmní výtvarnice Eva Kotková, dramaturgyně Jana Pithartová za odborné spolupráce Antonína Dvořáka, velkého znalce dráhy a železnic. Autorem scénáře je Marek Pivovar.

Tématem je železnice, proč ale nebudete odkazovat na jeden z největších vynálezů, kinematografii a třeba na filmy Příjezd vlaku nebo Velká vlaková loupež?

Příjezd vlaku, ten by tam patřil, ale to téma železnice je tak velký vesmír… My se držíme spíše našich dějin. Jsme právě ve fázi, kdy vyhazuji a škrtám, do 70 minut „narveme“ období od roku 1829 do 2016, to je ažaž. Primárně nám jde o české dějiny a historii vynálezů, vynálezců a techniků. Bude tam Stevenson, Perner, Jan Kašpar, objeví se tam legionáři, Slovenská strela, Vítězný únor, rok 1968. Naší ambicí je, aby to děcka nenudilo, nakoplo je to, ponouklo k objevování dalších souvislostí. Není to představení, které má naučit dějiny, data a jména vynálezců. Ale postrčit k tomu, aby se děti ptaly svých učitelů, rodičů, začaly se o ty věci samy zajímat. Divadlo nemá dávat odpovědi, ale provokovat otázky.

Zmíníte i nějaké ostravské reálie?

Budou tam odkazy na Severní dráhu Ferdinandovu, na Kopřivnici a na Vítkovice, ale není to vázáno specificky na Ostravu tak jako třeba Z Deniku Ostravaka.

V Divadle loutek pracujete poprvé pro dětského diváka, máte už s tímto typem divadla nějakou zkušenost?

Velmi dobrou, už jsem v Ostravě kdysi inscenoval dětská představení jako třeba Kroniku města Kocourkova, dále třeba v divadle Alfa v Plzni a v Bánské Bystrici.

Inspirují vás v tomto směru i vaše děti?

Mé děti už jsou velké, Anežka má 22 let, dvojčata Štěpán a Barbora skoro 18, ale přijedou na premiéru. Inspirace je to ovšem neustálá…

Jste znám tím, že nemáte mobil, mohou bez něj v dnešní době děti vůbec vydržet?

Bez mobilu se dá žít naprosto náramně. Moje děti mají počítače, Štěpán miluje počítačové hry, akorát nemáme auto, ale mé děti jsou odmalička zvyklé jezdit vlakem. Mobil je pouze jedna z mnoha komunikačních možností, ne zrovna nejlepší, existuje pevná linka, Skype, e-mail, ICQ, ale především jsou tu stále ještě taky dopisy, pohlednice a především živý dialog z očí do očí. Dá se skvěle žít bez něj, nechápu, proč by jej měly dnes mít čtyřleté, pětileté děti a nepoznat přitom ani obrázkovou knížku.

Karel Růžička říká, že jej silně ovlivnila vaše forma takzvané „scénické škytavky“, sáhnete i po ní?

To byla specialita Průběžné O/s/travy krve v Komorní scéně Aréna. Jednalo se o provokativní montáž, záměrně kontrastní věci, dryáčnický kabaret – čistá poezie Petra Hrušky a vedle toho černá kronika, inzeráty… Tady to bude více příběhové, pro děti. Děj jde sice po různých skocích, ale aby se v tom děti více orientovaly, tak tam vystupují čtyři postavy.

Kdo to je?

Strojvedoucí Lojza, duch Vlakomil Vláčník a dvě děti – Lojzův syn Franta, který propadá z dějepisu a jeho kamarádka Jana.

Když duch, bude se tam i strašit?

Ne, Vlakomil je laskavý duch. Marek Pivovar tam měl sice jednu americkou hororovou scénu, vlak duchů, nakonec jsme ji ale vynechali a zvítězil český prostor.

Proč americkou? Duchové na železnici jsou i evropskou specialitou, třeba polský autor Stefan Grabinski se věnoval soustavně tématice děsuplných příběhů z prostředí vlaků.

Snažíme se soustředit na naši českou historii. Ale strašidelné a kruté scény tam budou zastoupeny z první a druhé světové války. Vlaky jsou veliké téma, opravdu celý vesmír, patřil by sem i western, stavba amerických železnic, to se nedá všechno v jednom představení postihnout. Železnice byly aerolinky 19. století, třeba Orient Express a podobně. Už jenom písniček, co je o vlacích. To už by ale bylo na další samostatné téma.

Premiéra inscenace Nastupovat! Děják z rychlíku se připravuje na 25. listopadu 2016.