Eva Urbanová a Janáčkova filharmonie provedli publikum tím nejlepším z české a světové opery

Cesta začala předehrou k Prodané nevěstě Bedřicha Smetany. Švec zvolil střední tempo a filharmonici pod jeho řízením zahráli slavnou „Prodanku“ báječně v celém orchestrálním plénu. Výborné výkony odvedli hráči na dřevěné dechové nástroje, kteří v předehře mají na několika místech sólově výraznější party. Smyčce zase potěšily sytým zvukem a obrovským dynamickým tahem.

Eva Urbanová se představila nejprve jako Libuše v árii „Bohové věční tamo nad oblaky“ ze stejnojmenné opery Bedřicha Smetany. První árie však nebyla z těch nejlepších, které toho večera zazněly. V některých tónech byl její pěvecký projev příliš robustní a intonačně ne úplně přesvědčivý. Následující árie „Jak je mi“ ze Smetanovy opery Dalibor jí sedla naopak báječně a mohla v ní naplno rozvinout všechny své atributy včetně znamenitého přednesu a báječně srozumitelné artikulace.

Eva Urbanová během koncertu. (Foto: Jana Krištofovičová)

Nejslavnější Dvořákova árie „Měsíčku na nebi hlubokém“ z opery Rusalka je známá nejen operním fanouškům, ale pronikla do běžného hudebního povědomí a je možné ji slyšet ve stovkách interpretací. Tentokrát mne projev paní Urbanové jako Rusalky za srdce nevzal. Jako by jí chyběla vzdušnost a měkkost v legátech a větší přesvědčivost v oktávových skocích. Naopak excelentně dopadla následující árie „Synáčku, můj květe“ z Dvořákovy opery Jakobín. Ta vyzněla v jejím podání až s magickou něhou a byla provázena sametově hebkou hlasovou barvou. Na hranici českého území se Urbanová rozloučila s vlastí rolí Kostelničky, v níž je naprosto jedinečná. Árie „Co chvíla“ z opery Její pastorkyňa Leoše Janáčka o tom nenechala nikoho na pochybách.

Po přestávce se Urbanová vydala do Itálie. Její první cesta vedla k Turandot, kterou napsal Giacomo Puccini. Árie „In questa reggia“ byla sopranistkou intonačně precizně ztvárněná, byť některé vysoké tóny mi připadaly dynamicky příliš prudké. Následující lidovým koloritem překrásně zbarvená árie „Sola perduta abbandonata“ z Manon Lescaut téhož autora byla Urbanovou zazpívána opět s dramatickým akcentem a poněkud přepjatými výškami. Podobný dojem jsem měl také z árie „Suicidio“ z opery La Gioconda Amilcare Ponchielliho. Excelentní byla Urbanová v poslední árii „La luce langue“ z Verdiho opery Macbeth. Zde sopranistka upoutala nádhernou intonací a přesvědčivě tvarovanou dynamickou výstavbou. Sopranistka musela publiku, které několikrát vzdalo hold potleskem vestoje, dvakrát přidávat a rozloučila se s ostravskými diváky s půvabným humorem árií Čarodějnice „Čury mury fuk“ z prvního dějství Dvořákovy Rusalky.

Eva Urbanová během koncertu. (Foto: Jana Krištofovičová)

Evu Urbanovou umělecky přesvědčivě doprovodila Janáčkova filharmonie, která se ukazuje být ideálním tělesem k podobnému účelu, o čemž svědčí její nedávné úspěchy s hvězdami operního nebe Sonyou Yonchevou, Piotrem Beczałou, Jonasem Kaufmannem či Annou Netrebko. Filharmonie proložila nápaditě a záživně komponovaný program také několika instrumentálními kousky. Z těch nejvíc zaujal Furiant z Prodané nevěsty, předehra k Verdiho opeře Síla osudu a zejména Meditace Thais Julese Masseneta, pro sólové housle a orchestr, v níž se přesvědčivě zaskvěl nádherně kultivovaným tónem koncertní mistr filharmoniků Jakub Černohorský.

Z koncertu Evy Urbanové. (Foto: Jana Krištofovičová)

Spojení Evy Urbanové s Janáčkovou filharmonií bylo velmi šťastné. Ve srovnání s minulými sólisty bylo v mnoha ohledech přesvědčivé a znamenité, dramaturgicky vyvážené a pestré. Přesto se domnívám, že některé árie v současnosti jejímu sopránu po interpretační stránce úplně šťastně nevyhovují. Stálo by to za úvahu, protože přijít o tak velký hlas díky nevhodnému výběru, by byla v případě této vynikající umělecké osobnosti nemyslitelná ztráta.