Laco Deczi na Hrad(ec)! Nejkrásnější slezský zámek hostil krále trubky a Expedice Apalucha zde křtila album

Winter Edition. Zasmušilý, syrově sychravý podzim. Vítr servával poslední prsty listů, které bez cíle – a to je na tom možná krásné – poletovaly náměstím u zámku v Hradci nad Moravicí.

Festival Hradecký slunovrat vrátil po letech tomuto městu hudební důstojnost a kvalitní dramaturgické směřování. Ona avizovaná rozevlátost bez směru byla znatelná i z programové nabídky večera. A možná právě proto to bylo krásné.

Hradecký slunovrat dokáže vrátit nejen hudbu, ale také návštěvníky do klenutých prostor velké dvorany Červeného zámku. Sobotní tlačenice toho byla důkazem, protože už od šesté hodiny, kdy festival zahájila první kapela nazvaná The Honzíci, byl koncertní sál plný publika. Je dobře, že The Honzíci Slunovrat odstartovali, protože si upřímně řečeno neumím představit, že by tato kapela hrála někdy později. Recesisticky se tvářící muzikanti, chlemtání piva na pódiu, unylé, mdlé tempo a nekončící řeči jí na důvěryhodnosti nijak nepřidaly.

O to větším šokem bylo pro mnoho diváků vystoupení týpka jménem Circus Ponorka. Jan Ponocný, který tvoří tuto „kapelu“, působí jako energetický drink. O kapele píšu především proto, že si sám vytváří rafinovanou sestavou looperů všechny zpěvní i instrumentální linky přímo „na place“. Ponocný tak činil s takovou pohotovostí a přesností, že z jeho coververzí známých hitů padala některým posluchačům brada. Působil jako čertík, který vyletí z krabičky a jeho pružina je poháněna tajemným perpetuum mobile.

Z vystoupení Circus Ponorka. (Foto: Petra Vavrečková)

Jedním z nejkrásnějších momentů jeho setu byl pěvecký duet s Karolínou Kamberskou. Slabším prvkem jeho perfektního, rytmicky bezvadného vystoupení byla pěvecká nepřesvědčivost ve výškách a jistá monotónnost, daná povahou loopování – tři až čtyři akordy a postupné vrstvení dalších melodických či rytmických linek přece jen po jisté době působilo trochu stereotypně.

Stereotypu a klišovitosti se obloukem vyhnula následující brněnská kapela The Weathermakers. Sympatický kvartet hraje dřevní blues inspirované chicagskou a mississipskou tradicí a používá vlastnoručně vyrobené nástroje, které dodávají jejich zvuku punc autentičnosti a originality. Vystoupení The Weathermakers bylo přesvědčivé, rád bych rovněž upozornil na mimořádně kvalitní texty, které tato kapela hrající výlučně vlastní tvorbu prezentovala v osobité, poeticky vykroužené poloze.

Laco Deczi na hradeckém zámku. (Foto: Petra Vavrečková)

Následoval příchod krále jazzové trubky jménem Laco Deczi. Co se dá popsat na vystoupení tohoto jazzového velikána, když nemáte možnost ho slyšet? Posuzovat tak skvělé muzikanty, jakými jsou klávesák Jan Aleš, basák Michael Krásný a Decziho syn, bubeník Vaico Deczi,, je nepatřičné. Set, který kvarteto v čele s 78letým Deczim předvedlo, v mnoha ohledech překonal letní verzi Hradeckého slunovratu. Tomuto se říká jazz na světové úrovni. Jazz plný překrásných hudebních nápadů, svrchované instrumentální preciznosti, jazz bez zbytečných frází, prostě teď se hraje a basta fidli!

A vy můžete jen sedět na zadku a bez dechu ten hudební dým nasávat a opájet se jím. Decziho kapela Celula New York šlapala skvěle, mistr Deczi se blýsknul několika fantastickými sóly a neodpustil si také závěrečný bonmot. Rád bych rovněž vyzdvihnul instrumentálně úžasné výkony basisty Michaela Krásného, opavského rodáka, který už dnes patří k světové špičce, a také Decziho syn Vaico ukázal, že bicí mohou být dynamicky i melodicky rovnocenným partnerem ostatním nástrojům – hrál neuvěřitelně barevně a přitom úsporně. Radost poslouchat.

Frontman Expedice Apalacha Jura Bosák. (Foto: Petra Vavrečková)

Hradecký slunovrat uzavřela opavská kapela Expedice Apalucha, která pokřtila své zbrusu nové CD s pořadovým číslem 5. A že se jedná o muziku prvotřídní, o tom muzikanti této formace v čele s charismatickým frontmanem, zpěvákem a mimořádně dovedným textařem Jurou Bosákem, nenechala nikoho na pochybách. Znamenitý set byl završen křtem cédéčka, které se výrazným způsobem zapíše do historie současné české hudby. Je naplněné skvělými písněmi, hudební neotřelostí, textově převyšuje dnešní produkci o několik tříd. V rámci křtu také zazněla poezie Davida Bátora, který napsal Apaluše k nové kolekci kondolenční báseň, již si dovolím uvést v plném znění:

David Bátor: Akrostichon

Expedice do člověka.
X jako mystika
Pramenící z blues.
Echa znějící
Do noci své!
I bolest drásající
Cesty k sobě.
Exploduje vše!

A láska nejvíce!
Pramen, Řeka
A krása bytí – tam!
Ladí nám srdce!
Uši jsou pěšiny!
Chrámy v duši!
Amen. Pravím vám!

Předzimní Hradecký slunovrat se zkrátka neobyčejně vydařil. Nabídnul pestrou škálu hudby od folku, přes akustické blues a jazz k prvotřídnímu rocku. Celým večerem provázela příjemným projevem moderátorka Veronika Šilinková, která měnila kostýmy i účesy a s první kapelou si také neplánovaně zahrála.

A ještě něco. Neznám festival, který by se prezentoval v tak dokonalé gastronomické rovině. Zásluhou Romana Kopřivy a jeho Krmelce se pravidelně stává z Hradeckého slunovratu obrovský chuťový zážitek. To  stejné platí pro pitivo. Žádné europivo, žádné konzumní víno. Ale poctivý domácí pivovar z Krnova a široká nabídka prvotřídních vín z Moravy.

V tomto ohledu nemá Hradecký slunovrat ve srovnání s malými i velkými hudebními festivaly prostě konkurenci. Zakladatel festivalu Vašek Müller  a jeho tým může za nevšednost této hradecké hudební lahůdky. Kdo z vás zavítá na jeho letní návrat, může se o tom přesvědčit osobně. Litovat určitě nebude.