Do Ostravy míří Brit Floyd a jejich kapelník říká: Lidé tu úžasnou hudbu chtějí slyšet naživo

Damiane, můžeš nejdříve představit koncept letošního vystoupení Brit Floyd?

Letos pokračujeme s turné Space and Time. Začali jsme s ním už loni a mělo velký úspěch. Měli jsme velice dobrý setlist, se kterým jsme se díky dobrým ohlasům rozhodli pokračovat i letos. Než jsme se letos vydali do Evropy, stačili jsme odehrát asi osmdesát vystoupení po Spojených státech a Kanadě. Teď tedy začínáme v Evropě. Zatím jsme odehráli koncerty v Norsku, Portugalsku, Španělsku a dalších zemích. Koncert trvá dvě a půl hodiny, takže odehrajeme širokou škálu muziky od Pink Floyd z různých období, a navíc je to vizuálně pozoruhodná projekce. Máme spoustu světel, laserů, velké obrazovky, nafukovací prase a vůbec všechno, co by člověk očekával od koncertu Pink Floyd.

Pokud jde o setlist, neudělali jste přece jen od loňského roku nějaké změny?

Velkou změnou je to, že hrajeme kompletní skladu Echoes v délce pětadvacet minut. Je to legendární skladba z alba Meddle, která ve své době znamenala jasný signál, kam se Floydi budou ubírat, a to ještě před natočením alba Dark Side of the Moon. Ta skladba se nám výborně hraje naživo. Taky hrajeme i několik písní, které jsme dosud nehráli, a to z alb Momentary Lapse of Reason a The Division Bell. Třeba Signs of Life, Yet Anogher Movie a další Kdokoliv se tedy na náš letošní koncert vydá, zažije podstatně jiný setlist než loni.

A co skladby z posledního alba Pink Floyd? Když vydali nové album, zařadili jste do svého vystoupení také nějaké nové věci?

Když v roce 2014 Pink Floyd vydali album The Endless River, představili jsme skladbu Louder than Words, kterou jsme hráli během celého turné. Ale protože to album je trochu jako jedna nekončící řeka, bylo obtížné vybrat něco, co bychom mohli hrát na našich vystoupeních. Ale jsem si jist, že do budoucna z něj ještě něco určitě zařadíme.

Mluvil jsi o vizuální podobě vašich vystoupení. Jaký je rozdíl mezi vašimi vystoupení a koncerty formace Australian Pink Floyd Show, která dříve koncertovala i v České republice?

Jsem přesvědčen, že my jsme zašli ve všech aspektech mnohem dále, a to jak co se týče autentičnosti a detailů vystoupení, tak i toho, jak tu hudbu hrajeme. Snažíme se co nejlépe kopírovat všechny  zvukové efekty a samozřejmě i vizuální stránku. Máme spoustu videomateriálu, který obsahuje nejrůznější odkazy na Pink Floyd, ať jsou to obaly alb a videa, která sami na svých koncertech používali, nebo film The Wall. Navíc máme důmyslnou light show, která je pečlivě naprogramovaná na celý koncert, takže vystoupení jako celek je opravdu velkolepé.

Docela by mě zajímalo, jaký je rozdíl mezi scénou na open-air koncertech a na vystoupeních v halách nebo v jiných zastřešených prostorech…

Venku je to vždycky obtížnější, protože tam není infrastruktura, kterou bychom mohli využít. Navíc pokud například začínáme ještě za světla, nevynikne tolik nasvícení a koncert je pak spíše o muzice samotné, než o vizuální stránce, ale i v takovém případě to funguje, protože je aspoň vidět, že ta hudba nezbytně nepotřebuje všechny ty vizuální efekty. Takže když hrajeme venku, má to jinou atmosféru, ale i tak to funguje.

Jak obtížné je vlastně dosáhnout co nejvěrnější podoby koncertů Pink Floyd?

Je to velmi náročné. Pink Floyd byli tvůrčími průkopníky ve všem, co dělali, ať to byl způsob nahrávání ve studiu nebo jejich živá vystoupení. Před nimi spoustu takových věcí nikdo nedělal a pak přišli oni  a uskutečnili je, a navíc v takto velkém měřítku. Takže pro nás je velkou výzvou snažit se to všechno znovu vytvořit. Pokud mám mluvit za sebe, tak už se tomu věnuji 23 let a podařilo se mi postupně nasbírat zkušenosti, abych to dokázal. Navíc mám kolem sebe skvělé muzikanty a partu lidí, kteří tvrdě pracují na co nejautentičtějším výsledku.

Neříkal sis někdy: „Kdybych se tak mohl zeptat Davida nebo Rogera, jak by tohle udělali…“?

No bylo by hezké mít tu možnost. Popovídat si s nimi o tom, jak dosáhli některého konkrétního zvuku kytary. To by mi asi hodně usnadnilo život. Takhle se musím snažit na všechno přijít sám. S Davidem Gilmourem jsem se za ta léta párkrát setkal, ale neměl jsem možnost si s ním opravdu pořádně a dlouze popovídat. Ale samozřejmě by pro mne něco takového bylo úžasnou příležitostí.

Když vybíráte skladby na další turné, máte sklon zařazovat svoje oblíbené, nebo spíš ty hodně populární?

Myslím, že je třeba to vyvážit. Samozřejmě, že některé skladby prostě musíme hrát pokaždé, protože běžný fanoušek Pink Floyd je chce slyšet. To jsou skladby jako Dark Side of The Moon, Another Brick in the Wall nebo Wish You Were Here, prostě největší hity Pink Floyd. Ale myslím si, že je třeba, aby byly zastoupeny i další období, například čas od času zahrajeme něco z éry se Sydem Barettem a vždycky se snažíme udělat něco nového.

A které tvůrčí období Pink Floyd je vlastně tvoje nejoblíbenější?

Rozhodně je to album The Wall, protože to mne k jejich muzice přivedlo, když mi bylo asi třináct. I po všech těch letech je pro mne The Wall tím nejoblíbenějším albem a konkrétně skladba Comfortably Numb je pro mne jedna z nejlepších vůbec. Miluji Rogerovy texty, Davidovy refrény a jeho kytaru, což je jedna z nejlepších kytar v rockové historii – podle mne je tam prostě všechno.

Jak se podle tebe členové Pink Floyd dívají na podobné tribute projekty? Měl jsi v minulosti možnost si zahrát s již nežijícím Rickem Wrightem a Davidem Gilmourem – ale co si myslí o tom, co děláš?

Například s Rogerem jsem se nesetkal, neměl jsem k tomu příležitost, ale jinak jsme v kontaktu s různými manažery a dalšími lidmi, kteří s Pink Floyd spolupracují. A vím, že kapela rozhodně má povědomí o tom, co děláme. Nemůžu říct, že by nás přímo podporovali, aspoň ne oficiálně, ale máme pocit, že vědí, že ta vystoupení děláme dobře a že odvádíme kvalitní práci. Teď je to trochu jiné než před dvaceti lety, kdy jsem Davida potkal. Tehdy tribute kapely teprve začínaly, byla to úplná novinka, takže když David přišel na jeden z koncertů, na kterém jsem tehdy vystupoval, byl podle mne ohromený tím pocitem, že může někoho sledovat, jak hraje jeho muziku. Dneska je to jiné, tribute kapely jsou už mnohem častější a s úspěchem koncertují po celém světě…

Jak je to vůbec s prodejem tzv. merchandisingu, třeba triček a tak podobně. Smíte takové věci vlastně na koncertech prodávat?

Ale jistě, máme spoustu triček, koncertní DVD, cédéčka, plakáty a další podobné věci. S tím není vůbec žádný problém. Nepotřebujeme nějaké speciální povolení nebo tak.

Proč si myslíš, že projekty týkající se Pink Floyd tribute kapel jsou stále tak populární?

Protože ta muzika je prostě úžasná a má stále obrovský počet příznivců, kteří ji chtějí slyšet naživo. Naštěstí tu možnost mají, protože například David Gilmour jezdí na turné, Roger Waters také občas vystupuje, ale samozřejmě nehrají všude ani moc často. A lidé chtějí tuhle muziku slyšet živě. Na tom zážitku je pořád něco zvláštního. Když má člověk možnost poslouchat svou oblíbenou hudbu společně s mnoha dalšími lidmi, je to úplně jiný zážitek. A proto přicházíme na scénu my a kapely jako jsme my, protože lidem tu možnost dáváme. Můžou si s námi svou oblíbenou muziku užít.

V téhle chvíli jste samozřejmě uprostřed turné, ale máte už myšlenky na to, jak bude vypadat to příští?

Ano, určitě. Bude se jmenovat The Immersion Tour, což je odkaz na nedávno vydané box sety s alby The Wall a Dark Side of the Moon. Idea je taková, aby se fanoušci ještě víc ponořili do muziky Pink Floyd. Víme, že tam bude skladba Dogs z alba Animals, což je vlastně celá jedna strana toho alba. A zase nabídneme další skladby, které jsme ještě nehráli. Takže lidé opět uslyší jiný setlist než letos nebo loni.

Nebojíš se, že vám jednou dojdou možnosti, z čeho vybírat?

Očekávám, že se to nakonec stane. Pink Floyd vydali určitý počet alb a jednou odehrajeme úplně všechno, co se dá naživo zahrát. Ale to neznamená, že to nemůžeme dělat jinak. Máme možnost vytvořit setlist, jaký by Pink Floyd nikdy nemohli odehrát. Můžeme vybírat z opravdu široké škály jejich skladeb – způsobů, jak postavit dramaturgii koncertu, existuje spousta. Takže si nemyslím, že by nám v blízké budoucnosti došly možnosti.

Máš tolik praxe a zkušenosti s hudbou Pink Floyd, myslíš, že bys dokázal vytvořit  nové album kompletně v jejich stylu, jako by ho vytvořili oni?

Myslím, že asi ano. Asi by to bylo možné. Největší potíž bych ale viděl v textech. Protože texty Rogera Waterse a jeho koncept psaní jsou naprosto jedinečné. Napodobit tohle by bylo náročnější než muzika samotná. Ale nemám pocit, že bych se do něčeho takového musel pouštět. Je pravda, že se dlouhá léta věnuji vlastní muzice, sám také skládám a píšu. Myslím ale, že je zajímavější se vlastní tvorbě věnovat mimo Pink Floyd projekty, než se snažit za každou cenu napodobovat styl jejich muziky.

A máš vůbec čas věnovat se ještě vlastní muzice?

Občas ano. Myslím si dokonce, že je to hodně důležité. Jako muzikant jsem univerzální a rád hraji nejrůznější styly mimo Pink Floyd. Ale kapela Brit Floyd je samozřejmě velmi často na turné, ročně odehrajeme přes 140 koncertů, takže tolik času nemám. Ale pokud ano, snažím se ho využít co nejlépe.

Je tedy možné někdy slyšet tvou vlastní hudbu?

Máme kapelu Acoustic Unlimited, se kterou se věnuji směsici jazzu a klasiky, bluegrassu a keltské hudby. Rád bych v blízké budoucnosti vydal CD a pak nějakou dobu koncertoval i se svou vlastní muzikou, ale zatím se tomu věnuji spíš příležitostně, když jsem zrovna doma v Anglii.