Nejhorší operní divu všech dob ztělesní ostravská herečka Alexandra Gasnárková

Dramaturgyně NDM Sylvie Rubenová k příběhu Florence Jenkinsové říká: „Byla to osobnost se vším všudy. Neuvěřitelně výjimečná žena, která fascinovala publikum. Mnozí se domnívali, že má naprosto výjimečný komediální talent. Nesmírně se na jejích koncertech bavili, ale Florence tyto divácké reakce četla po svém: jako výraz obdivu k jejímu pěveckému umění.“

Florence se narodila v roce 1868 v americké Pensylvánii ve velmi bohaté rodině advokáta. Její otec zdědil velké množství statků a pozemků. Florence se hudbou zabývala od útlého věku. Jako dítě hrála na klavír a dá se říci, že velice úspěšně. Jako klavíristka vystupovala s úspěchem po celé zemi. Dokonce hrála ve svých osmi letech i v Bílém domě, a to při jmenování 19. prezidenta USA Rutheforda B. Hayese. Při vystupování před publikem si uvědomila už ve svých sedmi letech, jak sama uvedla, že ji neuvěřitelně naplňuje potlesk obecenstva při jejích vystoupeních.

Rozhodla se studovat hudbu. Její otec jí ale tyto záměry neposvětil a odmítl jí taková studia financovat. Jasně se totiž ukázalo, že jeho dcera nemá ani špetku talentu. Celá rodina jejím zpěvem vysloveně trpěla. To však Florence neodradilo. Uprchla z domova s mužem o šestnáct let starším, doktorem Frankem Thortonem Jenkinsem. V roce 1885 se za něj vdala. Rok po svatbě ji však manžel nakazil syfilisem. Tady někde je snad začátek jejího poněkud sebestředného a nereálného vnímání vlastního života a své vlastní osobnosti. Syfilis jak známo narušuje činnost mozku a mění povahu i charakter člověka, který touto nemocí trpí.

Sylvie Rubenová k tomu říká: „V těch letech ještě neexistovala antibiotika a syfilis lékaři léčili rtutí a arzenikem. To, jaká Florence byla, s velkou pravděpodobností ovlivnilo právě toto onemocnění, které už v raném začátku poškozuje centrální nervovou soustavu. Nikdy sice nebylo potvrzeno, jestli si Florence to, jakým způsobem zpívá, uvědomuje, nebo ne. Jestli šlo o narušený sluch nebo jiný způsob sebereflexe. Nicméně je to něco, co ji provázelo celým životem.“

Na počátku dvacátého století se přestěhovala do New Yorku a rozhodla se, že chce být operní zpěvačkou. V roce 1909 poznala britského shakespearovského herce St. Claira Bayfielda. Ten se stal jejím manažerem a celoživotním milujícím partnerem. Jeho postava je jednou z hlavních ve hře Petera Quiltera, v ostravské inscenaci ho bude hrát Jan Fišar.

Když v roce 1909 zdědila po svém otci značné finanční prostředky, mohla se s plnou vervou věnovat své lásce, hudbě a opernímu zpěvu. Brala hodiny zpěvu a pohybovala se v newyorkských hudebních kruzích. Byla členkou mnoha dámských spolků, často v nich zastávala funkci hudební předsedkyně.

Na přelomu 19. a 20. století bylo zakládání dámských spolků v USA velmi rozšířené. Ženy z vyšších středních kruhů zakládaly spolky zejména proto, že se neměly možnost vzdělávat na vysokých školách, nemohly rozvíjet své zájmy zejména v literatuře a umění. Také v této spolkové činnosti je zajisté jeden ze zdrojů tehdejšího obdivu k Florence. Svůj první koncert uskutečnila v roce 1919 v hotelu Ritz Carlton.

Sylvie Rubenová pokračuje: „Dávala do svého zpěvu srdce i duši. To ovšem nic nezměnilo na tom, že nezvládala intonovat, nedržela rytmus a zvuky, které vyluzovala, měly k opernímu mistrovství, o kterém byla přesvědčena, že je jí vlastní, skutečně daleko.“

Postavu Florence ztělesní v inscenaci Národního divadla moravskoslezského letos sedmdesátiletá Alexandra Gasnárková. Ta ke své roli říká: „Florence Foster Jenkinsová je překrásná role. Nesmírně složitá a technicky náročná. Naštěstí šéf činohry Peter Gábor, který hru bude režírovat, mně dal moudře vědět, že budu do této role obsazena, se značným předstihem, takže už v březnu jsem na ní začala pracovat. A mám k tomu skvělé učitele. Přední sólistku opery Evu Dřízgovou-Jirušovou, která pracuje úžasně a nic mi neodpustí, a svého dlouholetého spolupracovníka z konzervatoře, výborného muzikanta Vlastíka Ondrušku.“

Nejtěžší ze všeho je naučit se zpívat falešně, říkají učitelé zpěvu. A Eva Dřízgová-Jirušová takto hovoří o přípravě Alexandry Gasnárkové na roli Florence: „„Paní Saša byla především mimořádným studentem, troufám si říct, že mým nejúspěšnějším. Je jediná, které se podařilo během několika málo měsíců studia operního zpěvu zpívat na profesionální scéně árie Carmen nebo Královny noci.“

Paní Gasnárková však nebyla jediná, kdo musel kvůli roli rozvíjet i další talent než ten herecký. Všechny hudební výstupy Florence bude totiž coby dlouholetý doprovodný pianista Florence Jenkinsové Cosma McMoon živě doprovázet na klavír herec Ivan Dejmal. Na tuto roli jej připravuje korepetitor a hudební aranžér NDM Vlastimil Ondruška. Sám autor hry o postavě Cosmy říká: „Použil jsem postavu Cosmy (jejího pianisty) jako průvodce publika. Cítí se stejně jako my. Z počátku se mu zdá její neschopnost poněkud absurdní, ale v průběhu hry začíná obdivovat její houževnatost a odhodlání a jejího pozitivního ducha. Stejně jako se to stane Cosmovi, i my si uvědomíme, že úplně propadáme téhle báječné, výstřední ženě.“

V dalších rolích vystoupí jako Florencina věrná fanynka a poťouchlá přítelkyně Dorothy hostující Zdena Przebindová, řady odpůrců a obránců „čisté hudby“ bude zastupovat Renáta Klemensová, a celou partičku okoření temperamentní mexická služka v podání Kateřiny Vainarové.

Premiéra komedie o nejtragičtější operní zpěvačce všech dob Je úchvatná se koná 3. listopadu 2016 v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka.