Žhavá ocel, horníci i fitcentrum. Poslední výstava PLATO v Gongu nabízí báseň o Ostravě
20.10.2016 16:57 Ivan Mottýl Obraz & Slovo Report
Co je na dnešní akci výjimečné? Tuto otázku položil na středeční vernisáži projektu německého umělce Maixe Mayera umělecký šéf Galerie PLATO Marek Pokorný. A výjimečností bylo hned několik. Především PLATO uspořádalo vůbec poslední výstavu v pronajatých prostorách vítkovického Gongu.
Z videovýstavy Maixe Mayera v Gongu.
Foto: Martin Popelář
Nejpozději od května už bude Galerie PLATO vystavovat v bývalém Bauhausu a do té doby na různých a často překvapivých místech v centru Ostravy. „Mayerův projekt vznikal výhradně pro PLATO, v naší produkci, pro Ostravu,“ připomněl další výjimečnost Marek Pokorný. Projekt předního německého konceptualisty byl připravován více než rok a Mayer město prošel křížem krážem. A soudě dle výsledku, Ostravu poznal mnohem důkladněji, než ji zná kdejaký z usedlých domorodců.
Pokorný nabídl na vernisáži několik způsobů, jak Mayerovu konceptuální poctu městu vnímat a přijmout. „Je to pro diváky třeba určitý návod, jak Ostravu vnímat jinak,“ řekl. Kurátor výstavy Pavel Vančát z Prahy strávil s Maixem Mayerem v Ostravě celé týdny. „Délka návštěv se pořád prodlužovala a práce byla stále intenzivnější. Ale hlavně krásná,“ téměř dojatě zahájil kurátor vernisážový projev. Chválil dokonalý servis, který nabízela Galerie PLATO, ale především tvůrčí proces vzniku celé expozice.
„Postupovali jsme jako hledači a měli ten obrovský luxus, že jsme hledání Ostravy mohli věnovat spoustu času,“ pokračoval kurátor Vančát. O ostravské aglomeraci pak mluvil jako o nepřehledném a zároveň strašně zábavném městě. O místě plném neobvyklých nálezů a překvapení, z nichž byl nakonec „vypreparován“ celý Mayerův projekt. „Je to o vzájemném prolínání různých rovin, faktů, úvah, vlastně jde o obrazovou báseň,“ řekl. O obrazový sen.
Ale protože na vernisáž přijel autobus plný studentů z Fakulty umění Ostravské univerzity (nová speciální linka fakulta – PLATO prý teď bude pravidelně zajíždět na galerijní akce) a mládí je dravé, dvacet sluchátek, díky kterým si Mayerovo dílo užije divák v celé šíři včetně zvuku, bylo beznadějně rozebráno. Nevadilo. „Věřím, že si sem každý z vás najde cestu i v dalších dnech a v klidu si projekt užije i se sluchátky na uších,“ vyzval Marek Pokorný návštěvníky.
Ostravan.cz proto nyní podává jen referát o němé verzi celého projektu. Ta zvuková má přitom dvě podoby, s mužským a s ženským hlasem. Výstava potrvá do 24. prosince a příležitostně proto na těchto stránkách ještě podáme i zprávu o hlase celého konceptu. I v němé podobě ale jde o působivou ostravskou koláž. O obrazovou báseň, jejíž verše se promítají hned na třech velkoformátových plátnech ve dvoraně PLATO. Básně lze číst mimoběžně i v těsných souvislostech. Herci, s nimiž Maix Mayer pracoval, procházejí z plátna na plátno, ale návštěvník se nemusí nutně soustředit na všechny tři obrazovky zároveň.
Kurátor Pavel Vančát nepřeháněl, když řekl, že jde o obrazový sen. O nový pohled na Ostravu, kterého už ostravskými reáliemi znuděný domorodec ani není schopen.
*
ocel, pražce, rez a tuny betonu
ostravské mosty přes Ostravici
trochu balet, trochu Titanic
trochu schovávaná, trochu zrcadlo
tajné obřady za zavřenými dveřmi Polského domu
karbon, krystalické mřížky
dcera angolského studenta z Vysoké školy báňské
krabatý asfalt, kanálové mříže
a rychle do fitcentra
dokud se radost nepromění v plech
v Ostravě na ostří nože
s polibkem v parku, v průjezdu
v páternosteru, ale pořád ve městě ostrých hran
kurva nepičuj a vypadni
odejdi jako nahý smích na struskovou haldu
nebo někam k Ostravici
žhavé ingoty
a život pořád válcovaný za studena
Ostrava v podání německého konceptualisty Maixe Mayera tepe trochu jinak, než jak ji někdy vidí místní básníci. Není bílá, není černá, nežije se v ní jen od pangejtu k pangejtu. Mayer dal výstavě název Barosphere 2 (poznámky o městě, dělníkovi a dítěti). Není to Ferdiš Duša, ale spíše Skupina 42. Poetismus vítězí nad skepsí a Ostravě je v tomhle projektu přiřknuta naděje. Je to vydařené rozloučení Galerie PLATO s vítkovickým Gongem.
*
Maix Mayer: Barosphere 2 (poznámky o městě, dělníkovi a dítěti). Galerie PLATO, dvorana Gongu, do 24. prosince 2016.
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.