Devátý ročník festivalu Youth4Youth nabídl výrazné mladé talenty, ale i hudební podprůměr

Festival Youth4Youth se nebojí překračovat hranice a už dlouho tedy v souvislosti s ním nemůžeme mluvit o čistě hudební akci. Přesto počet vystupujících, kteří se více či méně zdařile snaží prodrat na hudební scénu, převažoval.

Jedním z nich byla i ostravská kapela Everyday Robots, jež se snaží poměrně zvláštním způsobem balancovat na netenké hranici mezi alternativním a klasickým rockem. Přestože můžeme mluvit o hráčsky dobře vybaveném a bezchybně sehraném uskupení, vlastní tvorbou příliš nezaujalo. A covery hardrockových velikánů? Může být, odehrány byly ostatně více než obstojně, ale je třeba se pak smířit s nálepkou „lepší zábavovky“.

Z koncertu kapely Everyday Robots. (Foto: Kristýna Trochtová)

V klubu Barrák na návštěvníky čekal úplně jiný druh zážitku. Jeho charakter dobře ilustruje už jen název kapely, která se v tu chvíli jala ovládnout pódium – Kámo. Když už si člověk myslí, že všechny ty pop-punkové vlny jsou dávno pryč, studentské akce mu opět bohužel nedají za pravdu. Vystoupení kapely Kámo bylo koncentrátem těch nejhloupějších žánrových klišé a vůbec všeho, co na pop-punku kdy bylo špatně (bylo-li na něm něco dobrého, je na debatu). Infantilní texty a jednoduché doprovody jako vytržené z libovolného alba Jaksi Taksi, někdejších hrdinů méně uvědomělých skejťáků, přenesly posluchače zpět do roku 2005, kdy se u nás tento žánr s cirka desetiletým zpožděním začínal etablovat. Jízlivá gratulace je na místě.

Koncert Adama Bartoše nepatřil k příliš povedeným. (Foto: K. Trochtová)

Adam Bartoš, který na letošním Youth4Youth zastával obligátní funkci „kluka s kytarou“, vykoupení nepřinesl. Ubrečené love songy a křečovitý projev, kterému se zkrátka nedalo věřit, byly jeho zbraněmi. Bartošův výstup byl jen nepatrně lepší než jeho dva roky starý singl Ztracený čas, čili vlastně nestál za nic. Tak jednoduché to je.

Zato Divine Attraction byli ztělesněním hudební profesionality se vším, co k tomu patří. Jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Předvedli opravdu do posledního detailu promyšlenou show, jež zahrnovala skvělou komunikaci s fanoušky i poctivou přípravu, zejména co se aranží skladeb týče. Samplů zde bylo asi opravdu více, než je zdrávo – a to včetně (nepochopitelně) lead vokálů, nicméně u typu hudby, který Divine Attraction produkují, se to dá odpustit. Ačkoli kapela často působila až příliš dokonale, vyšperkovaně a přeleštěně navrch, její set byl v porovnání s Kámo nebo Adamem Bartošem vysloveně uklidňující.

Z koncertu kapely Divine Atraction. (Foto: Kristýna Trochtová)

Míra autenticity celého projektu Divine Attraction je diskutabilní už jen kvůli jeho „backgroundu“ (členové kapely se přestěhovali z L. A. do České republiky, aby mohli jet koncertní turné po základních a středních školách), nicméně stále zde můžeme mluvit o určitém osvěžení celého večera. Synthie-pop zažívá obrození a ten v podání Divine Attraction mě přes všechny myslitelné pochyby bavil. Takoví M83 v menším.

Kapela Světlo byla jedním z hlavních lákadel festivalu, což vzhledem k ne zrovna kvalitní konkurenci můžeme akceptovat, ani tak ji ale nemůžeme ušetřit kritiky. Znáte Kryštof? Samozřejmě. Světlo je jedním z mnoha jmen, jež se vezou na módní vlně poprockových kapel s českými texty pochybných kvalit… Znáte Nebe? A znáte Žárovky? Jsme doma. Nic zajímavého, nic co by stálo za zmínku.

Z koncertu kapely Ampli Fire. (Foto: Kristýna Trochtová)

Největší překvapení minulého ročníku, totiž polsko-česká formace Ampli Fire, se na Youth4Youth ukázala i letos. A v ještě mnohem lepší formě! Znatelně ubylo coverů, setu Ampli Fire tentokrát dominovaly autorské písně, což je třeba ocenit. Skladby jako Muza nebo Suicide měly naživo neskutečnou sílu, a to zejména díky výraznému pěveckému talentu frontmana Przemysława Orszulika. Ten neztratil nic ze své nezapomenutelné živelnosti, o níž jsem psala minulý rok, a opět – se skvělou kapelou za zády – v klubu vytvořil velmi příjemnou, klasickým rockem nasáklou atmosféru. Ampli Fire hrají vkusné, kapelami Queen a Aerosmith inspirované retro. Čitelnost vlivů je další z věcí, za něž u mě mají plus.

O retru můžeme s nadsázkou mluvit i u opavských All These Memories. Přestože to sami nejspíš neradi slyší, stylizace do Paramore je absolutně zjevná a nepopiratelná. Takže jaképak retro, ptáte se? Odpověď zní asi takto: není rok 2007, styl alba Riot! už netáhne, je třeba jít dál. Charisma zpěvačky Natálie Míšové by se jistě dalo uplatnit někde, kde to bude mít větší smysl.

Zpěvačka skupina All These Memories. (Foto: Kristýna Trochtová)

Z Opavy pochází i další vystupující kapela s názvem podobně originálním jako vlastní tvorbou: Nekonečník. Její vtipné texty a nekonvenční přístup k punku byl dalším z důvodů, proč se na Youth4Youth vyplatilo přijít.

O zakončení celého festivalu se postarali February, indierocková formace okolo ostravského muzikanta Vladislava „Uzi“ Uskova (ex-Lunarechoes). O kapele se v poslední době právem mluví jako o naději české nezávislé scény, což vyvrcholilo nominací (leč neproměněnou) do hudebně exportní soutěže Czeching. Byl to právě minulý ročník Youth4Youth, kde February odehráli jeden ze svých prvních koncertů, a už tehdy se jednalo o nejvýraznější moment celé akce, jakož i o velký příslib toho, že tato Uskovova kapela snad už konečně překoná hranice regionu.

Z koncertu kapely February. (Foto: Kristýna Trochtová)

Inu, stalo se tak, a February v sobotu odehráli asi nejlepší vystoupení za dobu své existence. Díky nové posile za bicími Martinu Hampelovi (můžete znát ze spřízněných Places), se skutečně posunuli o velký kus dál, stejně tak díky Uziho uvědomění si, že není Thom Yorke. Tomáš Klézl se zbavil intonačních potíží, Tomáš Zahrada zase studu. Jako celek February fungovali neuvěřitelně sehraně, kapelní chemie fungovala na sto procent, což se samozřejmě projevilo i ve vztahu k posluchačům, kteří si koncert užívali stejnou měrou.

Jestli existuje ostravská kapela, která má reálnou šanci něčeho na scéně dosáhnout, jsou to February. A to nejen proto, že jejich provedení skladby Spanish Sahara od Foals se blížilo dokonalosti.