Setkání kytaristů není jen pro kytaristy aneb Cooltour hostil Bittovou, Vášu, oživlý Robson i Jimmyho Gee

V pátek tak bylo možné v ostravském Cooltouru vidět a zažít jedinečnou Ivu Bittovou s Vladimírem Václavkem, Davida Stypku s kapelou Bandjeez, skupinu Firedog nebo brněnské Aivn’s Naked Trio. Pro zájemce byly k dispozici po celou dobu festivalu různé worskshopy a také showroom s nabídkou kytar, které bylo možné vyzkoušet či si rovnou zajamovat. A kdo chtěl také nasytit  své oči, mohl zhlédnout perokresby dvorního dokumentaristy festivalu, výtvarníka Václava Šípoše, který vystavovaná díla zajímavě zkombinoval s momentkami na fotografiích.

Iva Bittová na Setkání kytaristů v Ostravě. (Foto: Eva Šlosarová)

Druhý ostravský den festivalového hudebního setkávání otevřela mladá a nadějná místní kapela Self Made. Ačkoliv průměrný věk členů kapely je šestnáct a půl roku, posluchač se nesmí nechat zmást – se Self Made na pódium totiž přišla pořádná dávka energie a překvapivě vyspělých výkonů. A nebyla to jen radost ze hry a nadšení, kterými sympatické mladé seskupení strhávalo posluchače, byl to také nepřehlédnutelný talent muzikantů jako instrumentalistů.

Příjemným překvapením byla kapela Self Made. (Foto: E. Šlosarová)

Do sálu vtrhli s písní Netrucuj, kterou následoval Fénix s prvky rapu a další. Ke konci došlo také na anglickou Route 66. Rockovou fúzi s rozličnými hudebními styly a chytlavými pěveckými linkami v zajímavých aranžích kapela schovává do škatulky folk-rock, a přestože v této sestavě existuje teprve dva roky, stihla posbírat už několik ocenění nejen v rámci domácích přehlídek a festivalů. A na Setkání kytaristů bylo jasné, že si je právem zaslouží.

Naprosto bez kytar, zato však v plném zvuku, následovalo fyzické básnictví Petra Váši. Sólová vystoupení tohoto umělce jsou vždy nepřenositelnou zkušeností pro posluchače, a jak Váša mezi řádky přiznal, i pro něj samotného. Hudebně-vizuální skeče se nesly v nezachytitelném poetickém duchu a dobře bavily všechny přítomné.

Petr Váša vystoupil s fyzickým básnictvím. (Foto: E. Šlosarová)

Petr Váša staví své fyzické básnictví na kombinaci své tvorby a improvizace.  Nezasvěcené posluchačstvo se tak mohlo seznámit s jazykem translatinou anebo se z Vášových úst dovědět základní poznatky z ekopsychologie – například v úvodu k opeře Lišák je lišák, a také si představit, jak by to vypadalo, kdyby Leoš Janáček hrál na kytaru.

Následoval očekávaný okamžik – zvláště pro ty, kdo jejich koncerty v minulosti navštěvoval pravidelně: koncert ostravské rock’n’rollové kapely Robson. Tihle muzikanti letos v létě uspořádali vzpomínkový koncert po osmi letech od rozpadu. Těžko říct, jestli měl být letní koncert comebackem nebo jen happeningem pro pamětníky, ale pravdou je, že na Setkání kytaristů to vypadalo, že by klidně rádi brázdili pódia dál.

Z koncertu kapely Robson Revival. (Foto: Eva Šlosarová)

V pořadí tedy druhý letošní koncert Robson Revivalu, jak si s vtipem sobě vlastním říkají, probíhal v duchu největších pecek kapely, které bývaly na pódiích k slyšení někdy před dvanácti lety – namátkou třeba Nádraží, Definition nebo klipovka Bratříček. Z Robsonů více než profesionalita vyzařovala radost ze setkání na pódiu i s fanoušky, vyspělý drive a nadhled, prostě chuť zahrát si jako za starých časů. Skotačící děti pod pódiem prozrazovaly zasloužilé otcovství některých členů kapely, ovšem energie na pódiu spíše ukazovala na kapelu v nejlepší fázi své existence, což svými ovacemi naznačovalo také publikum.

Než nás ale tahle ostravská banda propustila k dalšímu programu, byla na pódium přizvána na tři písně dívčí rocková kapela AiKen. Ta v klasické sestavě dvě kytary, baskytara a bicí zaujala hned v úvodu předělávkou Higway to Hell od AC/DC . Holkám to neskutečně šlapalo a ukázalo se, že jsou dobře vybavené také pěvecky. Další dvě písně byly autorské, zde bylo znát, že víno musí ještě chvíli zrát, ale sběr to byl velmi dobrý a už nyní je jasné, že v Ostravě vyrůstá další rocková generace.

Z vystoupení kapely Ai Ken. (Foto: Eva Šlosarová)

Brněnští Ty Syčáci sami sebe nazývají jako alternative-world music, a to se jim nedá upřít. Jejich set byl plný alternativních hudebních projevů s vlivy z celého světa. Muzikanti Petr Váša, Tomáš Frölich a Petr Zavadil dokáží se třemi hlasy a těly, jednou baskytarou a jednou kytarou vykouzlit na pódiu flexibilní orchestr a rozproudit zábavu na pomezí reality a fikce.  Ale za tím, co se posluchači mohlo jevit jako zběsilá kreace improvizovaného výstupu, se ukrývá ryzí řemeslo a talent všech tří umělců. Zvláště obdivuhodná je jejich multiinstrumentální schopnost a nasazení během produkce, která strhla snad každého v sále. Ty Syčáci nabídli různé skladby ze své dosavadní tvorby, ke slyšení byly například Svoboda, Strašidlo, Orcano nebo třeba Poppy Shake.

Kapela fyzického básníka Petra Váši Ty Syčáci. (Foto: Eva Šlosarová)

Vyvrcholením večera byl koncert zahraniční hvězdy Jimmyho Gee. Tenhle nadprůměrně talentovaný německý multiinstrumentalista, skladatel a producent, který by si sám mohl na pódiu dělat kapelu, je známý především jako kytarista a zpěvák – v roce 2013 dokonce získal ocenění jako „Nejlepší kytarista Německa“, proto není divu, že je také reklamním hráčem hned několika hudebních firem. Letos vydal své třetí autorské album, ze kterého dal ochutnat během večerního koncertu hned několikrát.

Kytarista Jimmy Gee na Setkání kytaristů. (Foto: Eva Šlosarová)

Své rockové srdce Jimmy vystavil s doprovodnou formací mladých vynikajících hráčů v široké výrazové paletě – od téměř romantických poloh táhlé Fly With The Angels s chytlavou, tklivou melodickou linkou, přes  hard rockovou tíži v Rock’n’Roll Never Die až po vypalovačky typu Heart Attack. Nenucený projev Jimmyho Gee skloubený s jeho profesionalitou a instrumentálním umem byl skutečnou poctou rockové muzice ve velkém stylu. Se svými zkušenostmi se Jimmy Gee podělil také na nedělním dopoledním workshopu pro zájemce.

Dvacáté šesté Setkání kytaristů je za námi a s ním i spousta výjimečných zážitků a skvělé atmosféry. Jestliže tohle setkání dříve plnilo spíše soutěžní funkci a funkci přehlídky zajímavých uskupení a nových talentů, dnes bez nadsázky můžeme hovořit a plnohodnotném a kvalitním hudebním festivalu s pestrou dramaturgií, který svou činností zdařile podporuje mladé muzikantské naděje – nejen tím, že mohou vystoupit jako účinkující, ale hlavně mohou být na dotek pozvaným profesionálům a zkušeným hudebním bardům, a to je k nezaplacení.

Díky své historii a současnému zaměření má tento festival ojedinělý kontext, který láká. A po letošním ročníku plném výborné muziky věřím, že bude lákat i nadále.