Ostrava včera, nová kniha Bohuslava Žárského, přináší famózní snímky, ale i ostravské báje

Po úspěšné knize Ostrava včerejší (podle vydavatele Petra Bechera nejprodávanější kniha v Ostravě) se bývalý náměstek ředitele ostravského studia Československé televize Bohuslav Žárský pustil do dalšího titulu, který minulý týden pokřtil v Ostravském muzeu. Nová kniha prezentující bohatý fotoarchiv sběratele Zdeňka Wludyky přináší řadu dosud nepublikovaných či málo známých momentek z minulosti Ostravy.

Namátkou, kapitola nazvaná Volný čas zavede čtenáře také do Komenského sadů čili na Novou střelnici (Neuen Schiessschtätte), což býval park, jenž se postupně rozrůstal až do dnešních rozměrů v délce dvou kilometrů. Oproti současnosti to ale byl libosad plný altánků, jezírek, výletních restaurací i kiosků s občerstvením. Ostravský chodec tu našel růžový sad i romantické březové můstky. Městské sady v těchto místech vznikly neoficiálně už v roce 1894, oficiálně o 13 let později a od roku 1926 nesou jméno Jana Amose Komenského.

Komenského sady na dobové pohlednici.

Neméně zajímavá je procházka ostravskými koupališti. „Bezmračné nebe propouští žhavé paprsky letního slunka. Je úmorné vedro, život v Moravské Ostravě stal se peklem. Všichni toužebně vyhlížejí nejbližší volnou chvíli, která jim dovolí odtrhnouti se od práce a vyjíti ven na koupaliště,“ přivítal Moravskoslezský deník jeden z parných dnů na sklonku léta roku 1932. Obyvatelé Ostravy tehdy mířili například na plovárnu na Hulvákách, které je dnes zbourána. Z architektonického hlediska to byl malý skvost s konstruktivistickým skokanským můstkem. Postaveno na účet města v roce 1929, tehdy nákladem téměř tří milionů korun. A nesmyslně zlikvidováno v porevoluční éře.

Podobně populární koupaliště a zároveň i výletní místo vzniklo u výletní restaurace Eldorádo v Ostravě – Michálkovicích. V roce 1928 tam hostinec Eldorádo dostavěl podnikatel L. Borovec, který záhy u restaurace vybudoval i letní plovárnu s padesátimetrovým bazénem. Podnik se stal nejúspěšnějším hostincem v Michálkovicích, zatímco koupaliště získalo na proslulosti v celé tehdejší Ostravě i blízkém okolí. Podobně bylo možno vyrazit na koupaliště do samostatného městyse Hrušov či do Vítkovic nebo se svlažit v Odře u Jarkovy výletní restaurace v ostravské Nové Vsi.

Jarkova výletní restaurace v Nové Vsi.

Unikátním snímkem v knize je pohled na most Pionýrů u Nové radnice, jenž byl postaven v roce 1959 a roce 1976 vyletěl do povětří po výbuchu plynu. Zrovna tudy jel trolejbus. Jeden cestující zahynul, těžce zraněných bylo na třicet, sovětskému tanku stojícímu u mostu (dnes přesunut na Slezskou Ostravu k mostu Miloše Sýkory) se ale pochopitelně nic nestalo.

Most Pionýrů s tankem na nedatované fotografii v knize Ostrava včera.

A to už je čas na drobné výtky. Popisovaný snímek s mostem Pionýrů, přes který jede trolejbus, není v knize datován ani blíže popsán. Vlastně vůbec žádná fotografie či pohlednice v publikaci není popsána a zdaleka ne vždy se dá odhadnout, co lze na snímku vůbec spatřit. Čtenář musí být znalcem ostravských reálií, aby poznal, že na staré pohlednici vidí cihlovou tržnici ve Vítkovicích, o níž v textu Bohuslava Žárského nepadne ani slovo. A stejně tak u série snímků z Vítkovických železáren. Žádná data, žádné časové informace, žádné popisy hutních provozů, do nichž kniha nahlíží. Zato Žárský v textu neustále fantazíruje. Bájí! A v podstatě sepisuje jakési svoje staré pověsti ostravské, nad nimiž se musí historikové jen shovívavě usmívat.

Kniha Ostrava včera je subjektivní reportáží, v niž historická fakta nehrají zásadní roli. Tak třeba v kapitole o historii tramvajové dopravy na trati z Poruby do Kyjovic se autor rozplývá: „Hlavně o víkendu nebylo v tramvaji k hnutí, u konečné se totiž zbudovalo celé rekreační středisko. I s koupalištěm, s obědem, s pivkem v restauraci. Že jste tam mnozí taky jezdili, že? A ještě milá vzpomínka na starou bednu, která musela překonávat za Krásným Polem slušné stoupání. Šlo jí to ztuha a pozvolna. – Daj cigo, mi došly. A havíři, co se vraceli ze šichty, vyskočili a vyzývavě křičeli vedle vozu a kouřili.“

Nádraží v Porubě u starého kostela sv. Mikuláše.

Ve filmové databázi FDb.cz je v životopise Bohuslava Žárského uvedeno, že se na počátku normalizace přihlásil do konkursu na „kádrové doplnění studia Československé televize v Ostravě“, v němž uspěl a dotáhl to až na náměstka ředitele. Nahradil tedy jednoho z vyhozených osmašedesátníků a budoval novou „mamulovskou“ televizi, přičemž publicistický styl oné éry si uchoval podnes. „A oba rodiče při spartakiádě tleskali, až měli červené dlaně,“ dojímá Žárský pamětníky v knize Ostrava včera. Pamětníky městských kol spartakiád na hřišti za Čapkovou sokolovnou.

Kniha zacílená na generaci, která socialismu věnovala nejlepší léta života, má ovšem v Ostravě plné právo na život i na úspěch. Budovatelé sice zničili mnoho podstatných staveb staré Ostravy a přáli si zbourat i samotné historické centrum, ale kus ostravské paměti jim stejně zůstával v srdci.  Kus nostalgie po městě jejich dětství a Ostravě jejich dědů.

Masarykovo náměstí v době, kdy zde jezdily tramvaje.

A přesně taková je kniha Ostrava včera. Historie města je v ní vyprávěna jako pohádka ze starých časů, kdy prý dělníci z Vítkovických železáren o svém řediteli Paul Kupelwieserovi říkali: „Ten naš direktor je fakt fajny!“ No a posléze podobně opěvovali Gottwalda a Mamulu.
*
Bohuslav Žárský: Ostrava včera. Editor: Petr Becher. Vydal Librex, Ostrava, 2016.