Ostrava ležela Martě Kubišové u nohou. Fanouškům v Domě kultury tekly slzy dojetí

Marta Kubišová. Krásná. Svá. Opravdová legenda, která zažila v době komunismu peklo. Ale nezlomili ji. Písně nejcharakternější české zpěvačky Marty Kubišové se v den voleb rozezněly s působivostí, kterou nelze opakovat, jen s díkem přijímat. Jak symbolické.

Když před 46 lety komunisté definitivně zakázali Martě Kubišové vystupovat, bylo jí 28 let! Jen si to představte. Představte si, že z hudební mapy této republiky zmizí váš zamilovaný popový hrdina a na celých devatenáct let se nad ním zavře hladina ticha. Tragické.

V sobotu 8. října 2016, po nádherném comebacku v devadesátých letech a řadě poct a uznání od České republiky i jiných zemí, se legenda jménem Marta Kubišová loučí s kariérou. A dělá to opět po svém a stylově. Před několika dny vyšla její nová poslední deska pojmenovaná jednoduše Soul. Také z ní si ostravští fandové včera poslechli několik ochutnávek. To ale předbíháme…

Legendární zpěvačka v Ostravě vystoupila se skupinou, kterou tvoří skladatel a pianista Karel Štolba, Jan Alán (basová kytara), Omar Khaouaj (kytara) a Robert Štolba (bicí). Mé mírné zklamání (očekával jsem Petra Maláska a jeho známější formaci) se však velmi brzy rozplynulo. Štolbova kapela zahrála parádně, škoda jen, že si zvukaři lépe nepohlídali zpěv. Akusticky nejlépe vyzněly písně jen s klavírem. Bicí a basa při celkovém soundu citelně potlačily srozumitelnost zpěvu.

Poslední recitál zahájila Marta písní Někde musí být ráj. Pak zazněla vášnivá Lampa, pohádkově magický Ring – o – ding a pěvecky náročné Proudy. Nádherné písně, jejichž hudba i texty nemohou zestárnout, jsou univerzální a na rozdíl od sterilních „sezónních“ hitů pěveckých exponentů tehdejšího režimu trvale přínosné a ušlechtilé.

Z novější tvorby, kterou Marta Kubišová zpívá od roku 1998 v pražském divadle Ungelt, zazněly písně Nechci být ta druhá, Flash of Bordeaux či Einodis. Slabším místem recitálu byly dva duety s Milanem Heinem. Ředitel divadla Ungelt je dobrý konferenciér, ale nepříliš zdatný zpěvák. Ochutnávkou z nového, posledního alba Marty Kubišové byly krásné písně Odvěká žena, Důvod mám či neuvěřitelně sugestivní balada Jesse.

Pak došlo na největší hity – Baladu o kornetovi a dívce, Mamá, Nepiš dál a závěrečné trojhvězdí, které zmíním zvlášť. Ostravské publikum reagovalo na každou Martinu píseň a každé její slovo emotivně. Téměř po každé písni někdo přišel dopředu a podal zpěvačce kytici a poděkoval.

Hej Jude. Dnešní doba je napěchovaná coververzemi slavných hitů, které jsou bez emocí, bez šťávy a osobitosti. Martina Hej Jude však není cover. Není to nápodoba, ale neuvěřitelně originální zpověď.

Následující píseň Magdalena už před začátkem zvedla Ostravu ze sedadel, mnozí lidé plakali, protože si uvědomili, že všechno krásné jednou končí. Závěrečnou píseň Modlitba pro Martu si někteří lidé poslechli vestoje, jako by šlo o státní hymnu.

Marta Kubišová v Ostravě zažila bouřlivé ovace. Ostravané ji milují, a to je dobře. Zazpívala v neuvěřitelné hlasové formě, plná energie a hřejivého nezdolného lidství. Česká země měla v minulosti mnoho zpěvaček, tato je ale symbolem hodnot, které nerezaví. A ačkoliv se rez do jejího hlasu s přibývajícími léty dostala, působí jako hojivý balzám. Dojatá zpěvačka při poslední děkovačce rozechvěle Ostravě popřála: „Mějte krásný dny, lepší vzduch a snad někdy ještě jednou!!!“ Snad.