První den festivalu Divadlo bez bariér přinesl vynikající pohybové, hudební i činoherní divadlo

Představení první
Hana Strejčková: Mezi námi (FysioArt a Divadlo Ponec/Tanec Praha)

Publikum, napůl dospělé a napůl dětské, pomalu usedá na svá místa v hledišti a sleduje, jak se na projekčním plátně střídají filmové záběry dětí, kluků a děvčat ve věku od pěti do deseti let, které odpovídají na otázku Co je to domov? Z mnoha odpovědí vybíráme: „Domov je tam, kde se máme všichni rádi. Domov je budova, ve které je zábava. Doma se dobře spí. Domov je místo, kde všichni spí a spolu jedí. Doma můžeme dostat pití a jídlo a můžeme se tam vyspat. Doma je vlastně dětský koutek. Domov pro mě znamená, když jsme všichni spolu a jezdíme na výlety. Domov je pro mě rodina. Domov je tam, kde je máma a táta a že se o nás starají. Domov je místo, kde jsme šťastni.“

Na hrací ploše sedí trojice před bílou plochou připomínající knihu a kreslí si na stránkách prsty. Pomalu se zhasíná, na velké projekční ploše v pozadí hrací plochy se objevuje nakreslený dům s červenou střechou, modrými okny, zelenými dveřmi a fialovým komínem a autorské, interaktivní tanečně-pohybové a vizuální představení pro pět interpretů, loutku a dva hudebníky začíná.

Z inscenace Mezi námi. (Foto: Roman Polášek)

Ozve se hudba, zčásti v živém provedení, a rozjíždí se světelná show plná barevných a světelných symbolů představujících třeba i kapky deště dopadající do kaluží nebo vodní plochu. Dva z herců, představující rodiče, se loučí se svou dcerou a odcházejí. V pozadí sedí starší žena a plete dlouhý barevný šál. Dcera zůstává sama. Objevuje svět, předměty a živočichy, potkává další lidi, dvě čtyřhranné bílé desky se mění v křídla, ve stěny i strop a velmi často ve střechu, která dokáže ochránit před nejrůznější nepohodou. Pojednou se barevný šál změní v kouzelný koberec, po kterém přichází pohádka s loutkou.

Z inscenace Mezi námi. (Foto: Roman Polášek)

V jistém okamžiku jsou pozvány na hrací plochu přítomné děti a představení se mění ve společnou hru v rytmu a v prostoru. A všemu stále dominuje symbol střechy nad hlavou, symbol domova. Není náhodou, že mnohým dospělým se vybaví děti z uprchlických táborů, které stálou střechu nad hlavou nemají. Navození této myšlenky ale není v prvotním plánu inscenátorů, tento úhel pohledu přináší momentální situace ve světě, podtrhující význam domova, který může být nejen vně, ale i uvnitř každého z nás. Když po osmdesáti minutách představení končí, dětem se nechce z hrací plochy odejít a inscenátoři si s nimi ještě chvíli hrají. Mimořádně komunikativní divadelní projekt otevírá okno do světa divadla, ale nejen tam, i do světa jako takového.

Představení druhé
Lenka Vagnerová & Company: Gossip

Uprostřed hrací plochy stojí muž s tácem plným pohárů na šampaňské. Večírek, chcete-li párty, právě začíná. Autorka Lenka Vagnerová v tanečně pohybovém divadelním žánru zpracovává téma pomlouvání. Pomluvy a nepravdy dokáží člověku změnit život v něco, co ani nechce prožívat.
Otevírají se komunikační plochy mezi partnerskými dvojicemi, mezi lidmi a tvůrci mediálních obrazů světa, taneční projev herců je plný dynamiky, emocí, velmi často se objevuje agresivita. Je zde ale i velmi vynalézavá práce s rekvizitou, která například v podobě tenkých lesklých pásků představuje myšlenky sdělené i nesdělené, ale dokáže vytvořit i obraz vnitřního myšlenkového světa lidského jedince.

Z inscenace Gossip. (Foto: Viktor Kronbauer)

Tanečníci se pohybují trhanými pohyby, jakýmsi fázovaným pohybem, zvýrazňují jednotlivá gesta, předvádějí zveličené úsměvy – celek je obrazem neupřímnosti a falše. Představení, mnohými označované za jeden z vrcholů loňské sezóny tanečního a pohybového divadla, nezůstalo své pověsti nic dlužno.

Představení třetí
Divadlo loutek Ostrava: saBotáž

Už sám název je vlastně hříčkou, která dojde návštěvníkům v okamžiku, kdy vstoupí do divadelního sálu a spatří na ploše jeviště velké množství nejrůznějších druhů obuvi. Na scéně sedí dvě dívky v barevně odlišném oděvu, jedna uprostřed čtverce z uspořádaných a pečlivě uložených barevných dámských střevíčků, druhá v neladné hromadě černých pánských a dámských škrpálů všeho druhu. Na kraji scény je místo pro trojčlennou kapelu, ale jak se později ukáže, muzikanti jsou i herci a jako takoví i vstoupí do děje.

Pohybovou grotesku jako návod, jak nesabotovat vlastní život, plnou živé hudby, pantomimy, současného tance, humoru a bot, jak stojí v programu Divadla loutek, vymyslela Eva Štěpandová Baláková a pod choreografií je podepsána Jana Ryšlavá, která také spolu s autorkou představení odtančí, dále hrají Tomáš Rossi, Ondřej Beseda a Josef Doležal.

Z inscenace s názvem saBotáž. (Foto: Roman Polášek)

Jak už je kostýmem obou dívčích postav jasně řečeno, jedná se o dvě rozdílné duše, které se potkají, přestože každá hledá něco jiného. Postupně však i přes počáteční neporozumění a konflikty najdou cestu k sobě a zároveň do sebe sama. Celek poněkud trpí nedostatkem scénáristické autocenzury, například téměř závěrečný činoherní monolog Ondřeje Besedy představujícího řidiče kamiónu z celku poněkud nepatřičně vyčnívá, byť je sám o sobě výborným hereckým skečem, ale jinak nelze celému představení upřít výbornou taneční a zejména hudební úroveň. Milá, vkusná a sympatická pohybová groteska má největší klad v tom, že planě nemoralizuje a opravdu baví od začátku až do konce.

Představení čtvrté
Benjamin Kuras: Vražedný pátek (Divadlo v Řeznické Praha)

Téma holokaustu vylučuje humor. Jak však dokazuje autor hry Vražedný pátek Benjamin Kuras, nevylučuje sarkasmus, a jak dokazuje herecká dvojice otce a syna Stanislava a Jakuba Zindulkových, nevylučuje ani humorný herecký nadhled.

Stanislav Zindulka v inscenaci, která uzavřela první den festivalu. (Foto: Roman Polášek)

Zpočátku se publikum baví jako na komediální detektivce. Postupně ale divákům zmrzne úsměv na rtech, když všem dojde, že jsou svědky příběhu válečného zločince, esesáka a vraha milionů židovských obětí. Vynikající herecký výkon obou herců, z nichž Stanislav Zindulka představuje bývalého esesáka a zároveň židovského rabína v jedné osobě a Jakub Zindulka vyšetřovatele Scotland Yardu, přinesl oběma účinkujícím po konci představení dlouhotrvající potlesk publika vestoje. Důstojnější závěr si první festivalový den Divadla bez bariér přát ani nemohl.

Divadlo bez bariér pokračuje až do čtvrtka 6. října a program je naplněn velmi slibnými inscenacemi všech žánrů. O průběhu festivalu budeme dále informovat.