Buddha uctěný bonsajemi z pneumatik aneb PLATO se loučí s Gongem skrze dílo Markéty Vaňkové

Shop v přízemí Gongu třeba nabízí duchampovské bonsaje z ojetých pneumatik, což je další novátorské řešení, jak recyklovat obutí čtyřkolových miláčků. Socialismus sice z pneumatik stavěl sídlištní dětská hřiště, Markéta Vaňková ale pryž s ocelovou výztuží povýšila na okrasnou dřevinu a s buddhistickým klidem z nich nechala v Galerii PLATO vyrůst celý lesík.

Bonsaje Markéty Vaňkové. (Foto: Ivan Mottýl)

Buddha je vůbec jakýmsi patronem téhle velkoprodejny nápadů a s návštěvníkem promlouvá nejen z hájku s pryžovými pneumatikami. Potkáme se s ním v malbě nazvané Works in Caves či v instalaci Instinktivní soustředění, kterou tvoří rybářský prut, na němž vlaje tričko s nápisem Identité. Ano, veškeré bytí je iluzorní jako sen. Ryba i rybář, člověk i bůh. A Vaňková to trefně ilustruje instalací, k níž potřebovala jen dva předměty a jejich stíny.

Instinktivní soustředění Markéty Vaňkové. (Foto: Ivan Mottýl)

Průřezová výstava někdejší studentky pražské AVU v ateliéru Milana Knížáka je v mnoha směrech sympatickým rozloučením Galerie PLATO s hlavním výstavním sálem Gongu. V díle Markéty Vaňkové se totiž těžko hledá společný jmenovatel, neboť tvůrčí svoboda je pro ni přednější než touha po kunsthistorickém šuplíčku. A právě tuhle žánrovou škálu, kterou Vaňková prezentuje v Ostravě, může návštěvník přijmout i jako symbolické prolnutí se všemi dosavadními výstavami, které v PLATO uspořádal umělecký manažer Marek Pokorný.

Z výstavy Markéty Vaňkové. (Foto: Martin Popelář)

Filko, Pepperštejn, Korina, Skrepl… Jmenovat vlastně netřeba, je to ale sympatické uzavření kruhu, který Pokorný pozváním Markéty Vaňkové dokreslil na samém sklonku vítkovické etapy PLATO. Vaňková do jisté míry tvoří jako tavicí tyglík. Nasbírá, roztaví, přetaví, vystaví. Z čiré radosti vyzkoušet si všechny druhy tavby, od videa a instalace po malbu, kresbu a další žánry. Už první dojem po vstupu do výstavy Markéty Vaňkové je proto salónní, expozice působí jako skupinová prezentace, ačkoliv jde o dílo jediné umělkyně.

Přesto má jeden pocit, že se ocitl i v salonu současných ostravských tvůrců, neboť tahle budhistická umělkyně je i jejich převtělením. U obrazu Kůň (Brambory se tiše plíží) nelze nemyslet na Daniela Balabána, zatímco obraz Underground jakoby včera namaloval talentovaný student ostravské Fakulty umění Vojtěch Kovařík, jenž svoje dílo nedávno prezentoval na undergroundové výstavě v klubu Les. V expozici dojde i na pixel Jirky Šiguta (obraz Střed) nebo na typickou surůvkovinu (Párek I), bendovinu (Flora a fauna) nebo recyklační bednářovinu (Na cestu).

Objekt Na cestu. (Foto: Ivan Mottýl)

Markéta Vaňková nechce být za každou cenu originální, což by bylo i proti smyslu jejího buddhistického přístupu k umělecké tvorbě. Všechno je iluze, včetně snu. Tak nač nutně hledat nové vyjadřovací prostředky, když tím nejpodstatnějším tvůrčím nástrojem je duše. A výstava v PLATO je tak nejen výtvarným salonem, ale i jakýmsi zvláštním vetešnictvím, v němž se nakupily artefakty ze soudobého umění zhruba za poslední dvě dekády. Bizarním krámkem na rohu jedné z ulic v tokijské čtvrti Harajuku.

Umělkyně žijící v současné době na Sicílii není pro Ostravu neznámým jménem. Před Markem Pokorným její kvality docenil už v druhé půli devadesátých let kurátor a sběratel výtvarného umění Vladislav Holec. Vaňkové uspořádal výstavu v legendární Galerii Černý pavouk a nedávno ji přizval k ilustrování próz Milana Krupy. Teď byla Vaňková „objevena“ podruhé, i když i v případě Marka Pokorného jde o dávnou zkušenost, že dílo téhle umělkyně je prostě nepřehlédnutelné, ačkoliv je přehlížené.

Z výstavy Markéty Vaňkové. (Foto: Martin Popelář)

„Markéta se vlastně nikdy nepohybovala na umělecké scéně. Občas na ní byla, ale nijak se nesnažila a nesnaží osvojit si všechny ty nezbytné dovednosti, které přinášejí úspěch. Přitom je nezavrhuje, ale nejsou pro ni důležité. Je svobodná a přitom vždycky současná. To mě fascinuje,“ řekl Marek Pokorný v rozhovoru pro Ostravan.cz.

A za touhle svobodou se do PLATO určitě vyplatí zajít. Navíc je to naposledy, co tento výstavní sál nabízí současnou vizuální tvorbu očima jejího vynikajícího znalce Marka Pokorného. Co tady bude od ledna vystavovat Jan Světlík & Company, je ve hvězdách. Jisté je, že půjde o nějakou „masovku“ nahony vzdálenou specifickému kurátorskému oku mistra Pokorného.

*

Markéta Vaňková: Pravděpodobně na poli / Probably in the Field. Galerie PLATO (ve vítkovickém Gongu) denně od 10 do 18 hodin. Výstava končí 24. prosince 2016.