Dramaturgyně festivalu Divadlo bez bariér: Je třeba se postavit bariérám, které jsou uvnitř nás

V čem se bude letošní festival odlišovat od minulých ročníků?

Nebude se příliš lišit od minulého ročníku, ale následujeme trend posledních čtyř přehlídek, během kterých se festival proměnil. Z Divadelní pouti bez bariér se stalo Divadlo bez bariér. Předchozí ročníky byly zaměřeny takřka výhradně na děti, a to na děti se zdravotním postižením. Poté jsme se dohodli s kolegy, uměleckým šéfem Václavem Klemensem a Hankou a Tomášem Volkmerovými, že přehlídku tematicky rozšíříme nejen na zdravotní bariéry a od té doby připravujeme i večerní představení pro dospělé.

Co se na scéně tentokrát objeví mimořádného?

Doufám, že toho bude víc. Jsme strašně rádi, že se k nám podívá Divadlo v Řeznické s inscenací Vražedný pátek. Je to opravdu mimořádné představení, v němž hraje Stanislav Zindulka a jeho syn Jakub, který tento kus režíruje. Viděla jsem to naživo a byla jsem úplně unešená. Je to jedinečná příležitost podívat se na ně v Ostravě.

Na co dalšího byste ráda upozornila?

Jakmile bych něco nejmenovala, tak bych to upozadila. Budeme tady mít loutkové divadlo i činoherní divadlo. Festival bez bariér není vyhraněný pouze na loutky, tím se významně liší od našeho festivalu Spectaculo Interesse. Festival bez bariér byl dlouhou dobu vedle Spectacula upozaděnou popelkou, ale doufám, že se poslední roky docela emancipuje.

Denně od pondělí do čtvrtku nabídnete několik představení, odhadoval bych to asi na dvě desítky…

Nikdy jsme to tak přesně nepočítala, ale zpravidla to jsou dvě představení po děti a mládež dopoledne a večer pak dvě pro dospělé. Kromě toho uvedeme dvě představení Buchet a loutek. Marek Bečka nám vytvoří festivalový speciál a přiveze představení Zchudlý loutkář, během kterého odpovídá prostřednictvím několika loutek na náměty od diváků. My jsme se vzhledem k tématu rozhodli pro název Cokoliv jste chtěli vědět a styděli jste se zeptat, takže Marek Bečka půjde přes bariéry a tabu. Bude se to hrát pro malý počet diváků na zkušebně.

Kde všude se bude festival konat?

Na obou našich vnitřních scénách, jedno představení odehrajeme také v amfiteátru, takže doufáme, že nám vyjde počasí. Pro děti budeme hrát už tradičně v nemocnicích a v centru Čtyřlístek.

Myslíte i na výročí významných osobností naší historie?

Ano, letos uctíme tři významná výročí. Připravili jsme dílnu k jubileu Karla IV., která se jmenuje Putování za Karlem IV. Potom uctíme nedožité narozeniny Václava Havla představením Zahradní slavnost a Shakespearovské výročí připomeneme kusem Sen z moci svatojánské, to se bude odehrávat právě v amfiteátru.

Plánujete i nějaké další doprovodné akce?

Už podruhé uspořádáme výstavu fotografa Romana Poláška pod názvem Klienti.  Jedná se o fotoportréty drogově závislých a léčících se. Bude na ni navazovat beseda s hercem Jaroslavem Duškem. Kromě toho budeme mít například společnou akci s dětským oddělením Knihovny města Ostravy a s projektem Čtení pomáhá. Čtenářskou dílnu na toto téma uspořádá Theatr Ludem.

Jak vzniká dramaturgie takového festivalu? Jsou třeba inscenace, o které máte zájem a nedaří se je získat?

Je jedno představení, o které dlouhodobě usilujeme a už víme, že se nám jej nikdy přivézt nepodaří. Je to mezinárodní projekt Všechen sex mého života. Organizačně to bylo natolik náročné, že se nám nepodařilo přivést.

Myslíte si, že máme v současné společnosti bariéry, které je třeba zdolávat?

Máme spoustu bariér. Především uvnitř nás, to mají podobu předsudků nebo tabu, která si vytváříme, Jsou v naší hlavě a je třeba se tomu postavit.

A divadlo je na to zdolávání ideální prostředek?

Nevím, zda ideální, ale určitě je to jedno z poslání divadla. Divadlo je způsob komunikace a bariéry se bourají právě komunikací.

Můžete uvést konkrétní příklad?

Příkladem by mohla být jedna z našich inscenací, kterou hrajeme déle, a to představení Lebensraum. Lidé se tomu brání, ale prostřednictvím hereckého přenosu umělecké energie jsou toto téma schopni přijmout. Pak máme kus O Velikém, Maličkém a Sluníčku, který hrajeme pro sluchově postižené děti. Představení k dětem mluví pomocí všech ostatních smyslů s výjimkou sluchu, takže je to o bourání zdravotní bariéry. Dvakrát u nás hostovala Bohnická divadelní společnost, která hraje o tom, že mentální a duševní choroby musíme přijmout. Nelze je nevidět, protože tito lidé žijí kolem nás.

Jak letos přispěje k festivalu Divadlo loutek, tedy kromě své pořadatelské a organizační role?

Naším příspěvkem k tématu bariér bude pohybová groteska saBotáž, spojující živou hudbu s pantomimou, tancem a motivem bot.