Smršť ukázek z chystaných inscenací ukázala, kde se nachází skutečné centrum Ostravy

Večer zahájila předehra ke Snu noci svatojánské Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, v níž se představil baletní soubor Národního divadla moravskoslezského a orchestr opery pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.

Následující árii Deh, per questo istante solo z Mozartovy opery La Clemenza di Tito přednesla slovenská mezzosopranistka Alena Kropáčková. Ta zvládla rozměrnou árii pěvecky přesvědčivě, hudební nastudování připravil šéf ostravské opery Jakub Klecker, který se ujal taktovky.

Alena Kropáčková v ukázce z nové opery. (Foto: M. Popelář)

Muzikál Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť znají ostravští diváci více než dobře. Přesto se vrací na scénu v obnovené premiéře a rozšířené podobě, která se odehraje už 18. září. Ukázkou bezchybného rock ‚n‘ rollu bylo číslo V srdci tvém jsem dnes král v podání excelentně „rozjetého“ Jaroslava Rusnáka.

Orchestr muzikálu NDM řídil Jakub Žídek. Následující ukázka z téhož díla v podobě písně Každý má svůj sen přivedla na pódium Vendulu Příhodovou a Romana Haroka.

Nejvtipnější položkou programu byly kreace činoherního souboru, letos pojmenované jako Saloon Sedmi statečných. V prvním vstupu herců velice zaujaly ukázky z Poláčkova Hostince u kamenného stolu, ale také Quilterova hra Je úchvatná, Hodina před svatbou Pere Riery a na závěr Car Samozvanec Adolfa Nowaczynského.

Z ukázky činoherního souboru. (Foto: Martin Popelář)

Herecký soubor zastoupili přesvědčivě Ivan Dejmal, Robert Finta, Izabela Firlová, Petr Houska, David Janošek a František Večeřa. Zejména Ivan Dejmal mne přesvědčil o svém velkém talentu, který je pro divadlo nepochybně přínosem.

Richard Haan na galavečeru. (Foto: Martin Popelář)

Operní soubor následně představil ukázku z opery Bouře Zdeňka Fibicha. Árii Tak ostrove můj, sbohem buď zazpíval barytonista Richard Haan. Bohužel v obou operních ukázkách figurovaly árie tempově rozvleklé, které neměly dostatečnou svěžest a švih, přestože Haan árii podal s velkým nadhledem. Kontrastní efekt vyvolala muzikálová hvězda Hana Fialová ukázkou ze Sunset Boulevard, za kterou sklidila velké ovace obecenstva.

Velice lákavá byla rovněž baletní intermezza, jako v případě baletu Plameny Paříže Borise Vladimiroviče Asafjeva, v němž se vynikajícím způsobem uvedli tanečníci Shino Sakurado a Giordano Bozza.

Závěr první poloviny patřil Braniborům v Čechách. Árii Rozlučte se s domovem zazpíval sugestivně sólista ostravské opery Martin Gurbaľ za dirigování Jakuba Kleckera. Jak známo, v této opeře doslova ční úchvatně napsané sbory a sbor NDM ani v tomto případě nezůstal své výborné pověsti nic dlužen.

Ukázka z Braniborů v Čechách. (Foto: Martin Popelář)

Bedřichem Smetanou se pokračovalo i po přestávce. Předehra k opeře Tajemství byla spolehlivým důkazem geniality tohoto českého skladatele, zejména znamenitá fuga a celková výstavba, jasnost a přehlednost předehry byla skutečně ojedinělá. Saloon Sedmi statečných pokračoval ukázkami z chystaných činoherních premiér Zamilovaný Shakespeare, Teď mě zabij a Sissi, v nichž se objevil na pódiu s velkým úspěchem také herec Jiří Sedláček.

Další ukázka činoherního souboru. (Foto: Martin Popelář)

Následující titulní árii Rebecca ze stejnojmenného muzikálu Sylvestera Leavey a Michaela Kunze si přišla zazpívat opět Hana Fialová. Rozsahově nesnadný part zazpívala Fialová v doprovodu klavíru, kterého se ujal Jakub Žídek, a zpěvačka i napodruhé přesvědčila, že je nepostradatelnou personou ostravského muzikálového života.

Skvělou taneční kreací byla ukázka Falling Angels z baletního představení Dva světy / Jeden svět s hudbou Steva Reicha a choreografií Jiřího Kyliána. Kyliánovo ztělesnění Reichovy rytmicky orgastické hudby bylo skvělé a jasně přesvědčilo, že půjde o ojedinělý zážitek.

Ten se může dostavit také při skvělé interpretaci legendy mezi muzikály. Jesus Christ Superstar a árii Mít rád bližního svého přišla zazpívat Martina Šnytová za řízení dirigenta Marka Prášila. Šnytová se pro roli Máří Magdaleny báječně hodí, je atraktivní a hlasově je pro ni part Máří ušitý téměř na míru, což také potvrdila svou kreací.

Napodobil ji – ovšem s mnohem bouřlivějším ohlasem Lukáš Vlček v stěžejním čísle V zahradě getsemanské z téhož muzikálu. Vlček oproti premiéře zpíval znatelně uvolněněji, vypracoval si přesvědčivě rockové falzety ve vysokých polohách a dokázal, že si tuto roli opravdu nevysloužil náhodou. Jeho Ježíš vzbudil mimořádný ohlas publika.

To nadšeně aplaudovalo také následujícímu zpěvákovi, kterým byl basista Miloš Horák. Árie Un dottor della mia sorte z Lazebníka Sevillského v Nohavicově aktuálním přebásnění byla v Horákově podání nejen pěveckým, ale i hereckým koncertem, k němuž přispěly vtipně frázovaná melodie v neuvěřitelném tempu, hiphopové názvuky a legrační pohyby, které k němu patří. Horák byl ve všech ohledech excelentní.

Miloš Horák v ukázce z Lazebníka sevillského. (Foto: M. Popelář)

Závěrečné číslo galavečera bylo v rukou Jiřího Sedláčka, jehož pozvánka na Veselé paničky windsorské byla obohacena o jeho skvělou kytarovou hru, k níž si přizval také baskytaristu Lukáše Hradila a další muzikanty. Výbornému Sedláčkovi sekundovaly Lada Bělášková a Sylvie Krupanská a byla to opravdu pomyslná třešnička na dortu a dobře zvolený závěr celého večera.

Lada Bělašková a Sylvie Krupanská. (Foto: Martin Popelář)

Národní divadlo moravskoslezské v prologu k nové sezóně potvrdilo skutečně zásadní postavení kulturní metropole severu Moravy a Slezska. Dramaturgie galavečera byla přesvědčivá, k dokonalosti chybělo snad to, že se neobjevila ukázka z chystané premiéry Zneuctění Lukrécie Benjamina Brittena.

Ale procházka novou sezónou bylo i tak dostatečně bohatá. Je z čeho vybírat, stačí jen nebýt lhostejný a vědět, kde je v Ostravě centrum. Divadlo se může považovat za jeho oprávněný středobod.