Svatováclavský hudební festival začal v ostravské katedrále velkolepou skladbou Missa solemnis

Těžko si lze představit, že neslyšíte a přitom skládáte hudbu. Takových osudů se vyskytlo v dějinách hudby celkem málo. Bedřich Smetana psal symfonický cyklus Má vlast už zcela hluchý. A Ludwig van Beethoven? Zkoušel všelijak pokořit nepřízeň osudu. Chtěli, ať diriguje, ať řídí sbory… Nic z toho nebylo úspěšné a podstatné. Čas ukázal, že jeho hudba je tou největší metou, které lze po Bachovi dosáhnout.

Missa Solemnis. Dílo, které se nezaryje do sluchu na první seznámení. Mše, která se netváří jako tradiční oslava křesťanské bohoslužby. Působí od svého začátku v důstojném Kyrie s nádherným představením sólových partů jako svého druhu hudební reminiscence. Ozvěna toho, co se v dosavadních reflexích této hudební formy odehrálo. Také další části mše – zejména bouřlivé Gloria a vnitřní organizace dalších částí svědčí o naprosto mimořádné hudební aluzi. O něčem, co přesahuje svou dobu mílovými kroky.

Beethoven nebyl v žádném případě praktikující katolík. O to víc je zajímavé sledovat jeho duševní pochody, které přímo v této mši zaznamenal. Je to unikátní případ v jeho tvorbě: dal se strhnout silou evangelia a promluvil hudebně jako člověk, který vnímá víru velmi osobitě, autenticky a přece ne religiózně a pokorně. Promluvil génius s názorem, nikoliv služebník.

Ze zahajovacího koncertu. (Foto: Ivan Korč)

Provedení Missy Solemnis na zahajovacím koncertě Svatováclavského festivalu bylo skutečně obdivuhodné. Prague Philharmonia hrála znamenitě, včetně houslového sóla v Sanctus a skvěle dynamicky vystavěných fug v Gloria a Credo. Český filharmonický sbor Brno rovněž exceloval v náročných fugách a suverénně kraloval jako nositel napětí a výrazu. Sborové party mají v Beethovenově mši velmi podstatnou roli a nutno dodat, že se jich brněnský sbor ujal skutečně obdivuhodně. Zejména ve fugách se dalo sledovat vzácnou vyrovnanost všech vokálních skupin. Skvěle odstíněná dynamika a intonace jsou trvalou kvalitou tohoto tělesa.

V obsazení sólistů došlo ke změnám, kdy se sopránového partu zhostila Julia Sophie Wagner a tenoru Mark Adler. Ředitel festivalu Igor Františák v úvodním slovu zmínil nenadálé změny s vírou, že výsledek bude vynikající. Jeho slova se od reálného vyznění příliš nelišila. Sopranistka Wagner i Adler skutečně podali vynikající výkon, který korespondoval s naprosto dokonalým výkonem mezzosopranistky Kory Pavelic a barytonisty Rudolfa Rosena.

Dirigent zahajovacího koncertu Roland Kluttig. (Foto: Ivan Korč)

Vokální kvartet má v Beethovenově mši zajímavou úlohu. Nejedná se vyloženě o sólové party, ale o rovnoměrně rozvržené kontrapunkty, které svým způsobem odráží vokální polyfonii palestrinovské éry až po výraz, který Beethoven musel do hudby vetknout. Přesto jsou svým způsobem nesmírně náročné. Skvělým způsobem se zapsala do uší posluchačů mezzosopranistka Pavelic, jejíž intonační jistota a do poslední noty odstíněný dynamický výraz plně korespondovaly s intencí díla. Také barytonista Rosen zapůsobil svým v plném rozsahu znělým vokálem, který vyjádřil v obdivuhodné míře dramatickou šíři partu.

Ze zahajovacího koncertu festivalu. (Foto: Ivan Korč)

Svatováclavský hudební festival vstoupil do svého 13. dějství velkolepě. Náhlou změnu sólistů se podařilo obsadit kvalitními vokály důstojně. Opravdu vydařený začátek festivalu.

Dalších 34 koncertů jistě bude důvodem k pozornosti a návštěvě.