Tomáš Kočko zažívá fantastický úspěch: Už třetí měsíc v TOP 20 World Music Charts Europe

Tomáši, vaše poslední album Velesu si vede velmi dobře, dokonce se už třetí měsíc drží v prestižním žebříčku v TOP 20 World Music Charts Europe. Jaké je srovnání s úspěšností předchozích alb Cestou na jih či Godula?

Vzhledem k tomu, že každý měsíc do TOP 20, který sestavují evropští hudební publicisté, DJs a recenzenti, přichází nových 200 alb z celého světa, ze kterých je žebříček sestavován, je to naprosto nesrovnatelné například s úspěchem alba Cestou na jih. To bylo hodnoceno na cenách Anděl jako jedno z cca 20 alb z ČR za rok. Tady stojí 600 desek za tři měsíce ze světa proti dvaceti z ČR za rok…

Umožňuje takový úspěch například lepší kontakty na zahraniční promotéry?

Určitě. Každý takový pobyt v TOP 20 je skvělou reklamou a výborným argumentem pro naši bookerku při dojednávání zahraničních koncertů.

Dá se v několika větách přiblížit, o čem album je?

Je věnováno staroslovanskému bohu zásvětí (Náv), plodnosti, skotu a patronu umělců – Velesu. Proto jsou na CD písně jak jemně funerální, tak i písně oslavující život. Naši předkové to tak vnímali. Život i smrt k sobě neoddělitelně patří a vzájemně se prolínají. Stejně jako dobro a zlo.

Recenzenti v něm prozatím spatřují zvláštní střet světla i stínu a jejich názory se dost diametrálně liší. Čím to?

Ať chceme nebo ne, žijeme křesťanstvím ovlivněný svět. Tisíce let byly dávné předkřesťanské zvyky a představy o řádu bytí našich předků mýceny, zesměšňovány, perzekuovány… A přestože je naše společnost poměrně ateistická, spodní proudy, že pohanství je něco zavrženíhodného, v nás stále jsou. Střet světla a stínu, dobra a zla, smrti a života vlastně není střetem, ale prolnutím. Recenzenti jsou lidé z masa a kostí a každý vnímá hudbu a obsah písně prizmatem vlastní osobnosti, svých zájmů, svých postojů, zkušeností, rozhledu… Takže by bylo divné, kdyby byly všechny recenze oslavné. Těch pár tuzemských negativních je solí a kořením zahraničního úspěchu naší desky.

Tomáš Kočko a Orchestr. (Foto: Seanínel)

V Ostravě jste vystoupili nedávno na porubském zámku. Jak se vám tam hrálo a jaké bylo přijetí posluchačů?

Lidi byli skvělí! Plné nádvoří, vstřícní pořadatelé, kvanta prodaných cédéček – to byl moc příjemný koncert! Mám rád taková místa. V Porubě na zámku na vás dýchne historie a taky odkaz nedávno zesnulého kolegy muzikanta, pana Statise Prusalise, který hudbou žil a kterému vděčíme za to, že porubský zámek, původně určený k demolici, stojí.

V některých písních používáte specifické ladění, které vám dovoluje hrát akordy přes prázdné struny (viz. píseň Stojí kostel kamenný). Prozradíte jeho tajemství?

Říkám tomu beskydské ladění. Jako ovečky na kotárech dělají bee, bee… Takže pouze kombinace těchto dvou tónů v různých oktávách. Jen B a E.

Zanedlouho vystoupíte v Ostravě v klubu Parník. Ostrava se vám nějak zalíbila?

Ech, Ostrava, to je osudové město. Buď mu na celý život propadnete, nebo ho budete do smrti nenávidět. Já tady vystudoval konzervatoř a pojí mě s ní spousta dalších pozdějších projektů. Aktuálně například běží v televizi cyklus skvělých dokumentárních filmů Návraty k divočině, které jsem v roli průvodce natáčel s ostravským štábem České televize. To byla nádherná zkušenost!

Na porubském koncertě jste moc písní z Velesu nezahráli. Pročpak?

To souvisí s oním koncertem, který se bude konat 22. října v klubu Parník. Ten bude věnován především novému albu, takže jsme zahráli jen úvodní Do Návu, mimo jiné jako pozvánku do Parníku.

Váš Orchestr je rozdělen do sekcí, dámy obstarávají melodické linky a zpěvy, pánové tvrdí muziku a zajišťují rytmickou variabilitu, to musí být pohodový pocit, mít za sebou takovou kapelu…

To tedy je! Taky její podoba krystalizovala několik let. Ale čas od času příjmu i nabídku na hraní bez Orchestru, abych si potvrdil, že to pořád ještě dám!

Kam bude směřovat vaše další album, když už jste na Velesu sestoupil až do podsvětí?

Dovolím si vás opravit – zásvětí… Antická představa podsvětí byla starým Slovanům cizí. Zásvětí bylo součástí jejich světa – Javu – jen jakoby v jiném rozměru. Prostě se s jejich zjevným světem vzájemně prolínal, jako se prolínalo dobro se zlem, nebo život a smrt. Co se týče budoucích alb, mám tři dramaturgické nápady, pár písní, se kterými se mazlím, ale jaká a o čem bude další deska ještě nevím… Sám jsem zvědavý, kam se to zvrtne!