S producentem Čestmírem Kopeckým o chystaném filmu podle Balabánovy knihy Možná že odcházíme

Pane Čestmíre, jedním z projektů, na kterých v současnosti pracujete, je povídkový film Možná že odcházíme podle předlohy předčasně zesnulého ostravského autora Jana Balabána. Myslíte, že právě jeho dílo je ideální téma pro filmové zpracování?  A v čem?

Nevím, jestli je to text ideální pro film, ale je rozhodně neopominutelný. Částečně v tom hraje roli osobní motivace, protože Ostrava je mi blízká a blízký je mi i Jan Balabán. V minulosti jsem dostal strach, že o něm někdo natočí Třináctou komnatu, tak jsme raději udělali hodinový dokument, ve kterém nemluví nikdo jiný než on. Sebrali jsme všechny s ním natočené materiály, profesionální i amatérské, a také jsme udělali webové stránky, ve kterých jsme se pokusili soustředit všechny možné materiály, všechny dostupné úvody z vernisáží, autorská čtení, všechny archivy, ve kterých se objevuje a mluví. Pokusili jsme se pro jeho přátele a čtenáře soustředit materiály tak, aby si každý mohl udělat svůj obraz. Jsou tam i odkazy na všechny jeho knihy a hodně fotografií a textů. Ty webové stránky jsou daleko širší, než film. Když jsme tento projekt dávali dohromady, uvědomil jsem si, že nejsem vypořádán s filmovou adaptací jeho Ostravy. Už po filmu Sluneční stát jsem se chtěl vrátit a Ostravu zachytit v ostravštějším filmu v Možná že odcházíme.

V jaké fázi realizace jste?

Vlastně začínáme. Letos na jaře se u přijímaček na FAMU objevila Anna Zatkalíková a uvedla, že jejím přáním je udělat film podle knížky Možná že odcházíme. Zeptal jsem se jí, kdo by ty povídky režíroval, a ona vyjmenovala stejných pět jmen, na které jsem myslel i já.  Tak jsme je oslovili a hledáme společný klíč.

Můžete prozradit, aspoň rámcově, jak hledáte klíč k záměru převést psanou formu osobitého tvůrce na filmové plátno?

Debatou s dramaturgy, autory a režiséry. Také se chceme co nejvíc dozvědět o vzniku těch povídek. Vydavatel nám dal i tři povídky, které se do knížky nevešly a vyšly jinde. Pomáhá nám i to, co o tom řekl autor. Jak se mu každý román rozpadá na povídky a všechny povídky vedou k jakémusi románu. Myslím, že ta vazba může být vnitřní.

Jak dlouho na námětu pro film Možná že odcházíme pracujete a jakou by podle vás mohl mít formu?

Děláme na tom od začátku letošního roku a do realizace se pustíme, až si budeme jistí. Inklinujeme k pěti režisérům a jejich moderované domluvě.

S Honzou Balabánem jste se přátelil? Vedli jste spolu také rozhovory o filmech či dokonce o případné možnosti natočit televizní seriál, jak se k tomu Honza stavěl?

Přátelil bych se určitě rád, ale ve skutečnosti jsme se jen párkrát potkali a trochu se poznali, když jsme se bavili se o televizním seriálu. Byl jsem oslněn jeho sloupky z Respektu a přál jsem si jejich sociální duch převést do mini příběhů ze současné Ostravy.

Počítal s tím, že by se i jeho dílo mohlo stát námětem pro film?

Nikdy jsem s ním o filmu nemluvil a nezdálo se mi, že by to chtěl.

Vy sám máte za sebou už několik ostravských zkušeností, mimo jiné produkci již zmíněného celovečerního snímku Sluneční stát o partě nezaměstnaných, co si nakonec poradí. Jak se na toto dílo zpětně díváte?

V kinech na ten film skoro nikdo nepřišel, ale při uvedení v televizi ho v premiéře viděl milion diváků. To je na tuhle tematiku hodně.

Možná že odcházíme bude povídkovým filmem, jak vnímáte tuto filmovou formu? Panuje takové klišé, že povídkové filmy nebývají úspěšné a nejsou divácké, přesto jsou tady klasická díla z období italského neorealismu, který je vám blízký. Navíc máte za sebou úspěšný povídkový hit Knoflíkáři.

Mám několik povídkových filmů moc rád a nevidím jejich formu jako úskalí. Naopak má to také spoustu výhod. Například si vezměte třeba Papouškův film Nejkrásnější věk. Nakonec i Knoflíkáři vyhráli nejdiváčtější světový filmový festival v Rotterdamu.

Jste toho názoru, že není třeba propojovat jednotlivé povídky rámcovým příběhem?

Dnešní film to, myslím, už nutně nepotřebuje.

Bude vaším klíčovým záměrem co nejvíce udržet Možná že odcházíme v ostravském duchu? S ostravskými herci? Osobně mám pocit, že Ostrava odchází neustále a že z ní mizí místa spjatá s řekněme Balabánovou minulostí, jak to vnímáte vy? Na druhou stranu kdo jiný než film by to mohl zachytit?

Nakonec nejvěrnější zprávou o tom, jak jsme žili, je film. Obsazení bude na režisérech, ale výhodou by mohly být neokoukané tváře.

Budete mít dostatečně silný rozpočet?

Nevím. Tím se teď netrápím jako třeba převodem textu. Nemusí to být ale nutně drahý film. Mezitím se z vítkovického industriálu staly kulisy. Budeme možná točit tam, kde je Balabánova Ostrava dnes. To nebude drahé.

První příležitost, kdy se bude moci veřejnost seznámit s vašimi plány, nastane 29. září na festivalu Ostrava Kamera Oko. V jakém tvaru byste chtěl tento záměr v danou chvíli mít?

Ideální by bylo znát jména všech režisérů a alespoň mít za sebou první kolo práce s textem.

A předpokládaná premiéra?

2017 až 2018?