Strhujícím koncertem Tomáše Kočka začala nová éra porubského zámečku

Porubský zámek se může jednou stát pomyslným kulturním centrem Poruby. Po včerejším koncertě se to dá bez skrupulí napsat a navíc, nejedná se jen o hudbu. O výtvarnu však až později. V úvodu pátečního koncertu se představil vokální soubor Chorodia Agiu Georgiu, který tvoří zpěvačky Sofie Prusali, Maria Prusali a Lada Gižová. Chorodia se specializuje na staré byzantské hymny, které kdysi dávno vytvořily předobraz k liturgickým zpěvům západní církve. Hudební styl byzantských hymnů je oproti západním chorálům méně vybroušený, o to blíž má však k lidovým kořenům a v jeho prastaré archetypální melodice je obrovská, slovy nepopsatelná moudrost a hloubka.

Zleva Maria a Sofie Prusali a Lada Gižová. (Foto: Milan Bátor)

V podání Chorodia se rozezněly hymny ve stylově poučené interpretaci a v harmonickém souzvuku tří témbrově charismatických vokálů. Působivost hymnů byla umocněna přirozeností a pokorným projevem zpěvaček. Program tria byl následně ozvláštněn tradičními řeckými lidovými písněmi z oblastí Ipiros, Thraki apod., které zapůsobily na diváky svou syrovou polyfonií, pro Středoevropana nezvyklými souzvuky a sugestivními lichými rytmy. Vystoupení Chorodia vzbudilo nadšený ohlas, který vyvolalo vokální trio bez jakýchkoli příkras a balastu.

Tomáš Kočko je nespoutaný živel, rozený bavič a sofistikovaný speaker, který se nesnaží poučovat, ale zasvěceně ukazuje cestu k zasypaným pramenům, odkrývá zapomenuté sutě, pod nimiž spočívá odvěce krásná lidová tvorba, na kterou reaguje svým osobně emotivním, hudebním i básnickým projevem.

Tomáš Kočko a Orchestr na zámečku. (Foto: Helena Freislerová)

Kočko kolem sebe sdružil výbornou kapelu, která jej drží pevně v melodických i rytmických kramflecích. Jako zpěvák dokázal, že jeho hlas se s léty zaokrouhlil, ztmavnul a začal být nosný i v nižších polohách (např. v písni Stojí kostel kamenný). Ve středních a vyšších tónech získal přesvědčivou průbojnost a dynamickou i intonační suverenitu (Svatojan). Jeho vokální oporou je vynikající violistka, houslistka a neméně šikovná zpěvačka Libuše Černá. Nepřehlédnutelná členka kapely si své hraní vychutnávala s jistotou umělecky vzdělané hráčky, která s úsměvem bez mrknutí oka zvládá náročné pěvecké i instrumentální pasáže.

Také flétnistka a hráčka na řadu dalších nástrojů Helena Vyvozilová zdobila sound kapely nepostradatelnými, melodicky nesmírně výraznými linkami, které mají zásadní úlohu protimelodie ke Kočkově zpěvu a spolu s houslemi Líby Černé vytvářely působivé dvojhlasy a trojhlasy (také pěvecky se Vyvozilová neztratila např. v písni Máš, máš / Mamko, mamko.

Tomáš Kočko a Orchestr. (Foto: Helena Freislerová)

Postav raráše a šetka se v kapele báječně ujali perkusionisté Pavel Bongo Plch a Stanislav Pliska. Jejich vzájemné rytmické souboje, hudební žerty a eskamotérství při špičkových rytmických výkonech byly spolehlivou roznětkou a fungovaly na diváky s účinností trhaviny. Plch je navíc rozený komický talent, což se projevilo v jeho téměř baletních kreacích a dalších zábavných mimických a pohybových číslech. Oba muzikanti demonstrovali svou multiinstrumentální dovednost plynulým přecházením od kontrabasu k perkusím, bicím a cimbálu.

Tomáš Kočko na zámečku zahrál průřez celou svou bohatou a všemi odstíny pableskující folklorní tvorbou a publikum ho nechtělo pustit z pódia. Také z nové desky Velesu zahrála kapela znepokojivě temnou píseň Do Návu, před níž Kočko ocenil Statisovu zásluhu na záchraně porubského zámečku a vyjádřil přesvědčení, že kultura se v tomto místě neztratí, ale najde zde své trvalé publikum.

Tomáš Kočko. (Foto: Helena Freislerová)

Kapela přidávala několikrát a poslední přídavek patřil stylově tomuto regionu – Ti koberšti synci celý výtečný koncert uzavřeli. Vystoupení Tomáše Kočka s Orchestrem bylo ukázkou skvěle sehrané kapely, citlivého užívání samplů a přesvědčivě namíchaného koktejlu tanečních písní s pomalými baladami.

Kdo chtěl, mohl zhlédnout výstavu obrazů Miško Gorola nazvanou Můj barevný svět, která svými pozitivně cílenými plátny ostře kontrastovala s němou, o to více však křičící vírou v člověka v sochách Pavla Medka.

Jedna z vystavených soch Pavla Medka. (Foto: H. Freislerová)

Český sochař žijící v Řecku všechny své znepokojivé múzy zastřešil větou: Přesto všechno věřím, že lidstvo může přežít !!!. Po zhlédnutí výstavy a skvělém vystoupení Choridia a Tomáše Kočka s Orchestrem, nezbývá než věřit s ním.

Slova o tom, že v Porubě se rodí nové kulturní centrum, potvrzuje i program připravovaného Crazy Festu, který ve dnech 8 – 10. září přivede na porubský zámeček Jiřího Pavlicu s Hradišťanem, Jablkoň, Václava Koubka či křesťanskou kapelu Oboroh. Zámecký pán by měl radost.