Tichý pozorovatel ptáků Jiří Kovanda vystavuje na Sokolské koláže i akvarely

Kdo někdy zkusil vystříhat artefakty z novin či reklamních letáků a vůbec ze všeho papírového, které pak dle své fantazie vyskládal na jiný papír, tuhle myšlenku určitě podepíše. Koláže jsou ze všeho nejvíce niternou zábavou. S jejich vystavováním už to ale taková legrace není. I známá kunsthistorička Edith Jeřábková se v katalogovém listu pro výstavu na Sokolské nenápadně zmiňuje, že Kovandovy koláže nechávají kunsthistoriky na pochybách. A že se odborníci docela přou, zda je lze vůbec možno označit za umění.

Pohled do výstavního sálu s exponáty Jiřího Kovandy. (Foto: I. Mottýl)

S názory historiků umění si ale Kovanda určitě neláme hlavu. Koláže jsou spontánními výstřiky jeho imaginace, technicky podpořené ostrými nůžkami a lepidlem na papír. Radostnou zprávou o kouzelném setkání dětské malůvky s nápisem „MÍR“ s fotografií zasněženého lesa, s modrým papírem a číslovkou 3, což je zhruba obsah jedné z vystavených koláží.

Vystavit tyhle „libůstky“ si ale umělec takového mezinárodního významu, jakým je Jiří Kovanda, může dovolit. S jedním z jeho nejvýraznějších děl se na počátku roku 2014 seznámili i Ostravané, a to hned ve dvou podobách. Záznam jeho proslulé performance uskutečněné v roce 2007 v londýnské galerii Tate Modern pod názvem Líbání přes sklo viděli ve formě velkoplošného videa v Galerii PLATO a ve fotografickém záznamu na výstavě Začátek století v ostravském Domě umění.

Kovandova Koláž s Alfonsem Muchou.

Vraťme se ale ke Kovandovým kolážím na Sokolské. Kdo by třeba odolal časopiseckému snímku Alfonse Muchy sedícího na štaflích s následujícím popisem: „Geniální umělec Alfons Mucha při práci.“ Neodolal ani Kovanda a vystřihl Muchu na štaflích tak, aby i výstřižek kopíroval tvar štaflí. Kovanda nicméně do Ostravy nepřivezl jen koláže a do výstavní síně propůjčil i několik instalací, sérii akvarelů a fotozáznam jedné své venkovní performance.

Kovandův ptačí akvarel.

Zatímco akvarely jsou intimními vzkazy z lůna přírody, většinou s ptačími motivy (Kovanda prý každou sobotu chodí do přírody  a v tichosti pozoruje ptáky), vystavené instalace celé ostravské expozici dodávají říz. Nejpřekvapivější jsou asi skleněné rampouchy v zamrzlém letním okně galerie. Jímavě ironický pozdrav blížících se Vánoc, s nimiž nás nákupní centra začnou už záhy obtěžovat.

Kovandova instalace na podlaze galerie. (Foto: Ivan Mottýl)

Sympatické jsou i matrace (polštáře, deky  či nějaké látky) ve dvou igelitových pytlích, neboť tohle umění je tak nenápadné, že uklízečka ze Sokolské pytle nejspíše jednoho dne odnese k popelnicím. Přesně to se totiž stalo v galerii moderního umění v italském Bari, kde uklízečka omylem vyhodila do koše instalaci, jejíž součástí byly sušenky rozdrobené po zemi. Nebo snad pytle a rampouchy  nepatří do expozice? A vystavuje vůbec na Sokolské Jiří Kovanda?