Nové album bude balada pro uši i duši, říká Pedro z glamrockové kapely Sweet Leopard

Právě jste dokončili nahrávaní nového alba. Můžeš jej představit?

Toto album bude samozřejmě o lásce. Bude krásnější, melodičtější, měkčí, přirozenější a růžovější než naše předchozí nahrávky. No, prostě balada pro duši i uši. Jako tradičně album pokřtíme na Sweet Festu, který pořádáme 26. října 2016 v klubu Barrák. Tam si lidi budou moci CD koupit, popřípadě si ho mohou objednat na našich stránkách, které momentálně rozjíždíme.

To zní lákavě, nicméně láska může mít mnoho podob. Takže jaký typ lásky najdeme na vašem letošním albu?

Láska k ženám, rock´n´rollu, motorkám, prostě celkově k životu.

Nejčastěji býváte zařazeni do škatulky glam rock. Proč tíhnete zrovna k tomu stylu?

Pro tenhle styl se musíš narodit. Musí tě to bavit, musíš ho milovat, tak asi proto.

Bylo tedy těžké sehnat ty správné spoluhráče? Přece jenom ne každý tomuto stylu holduje… Jste spíše parta kamarádů, která se rozhodla, že založí glam rockovou kapelu, anebo jsi měl nejdříve v hlavě myšlenku o glam rockové kapele, do níž jsi posléze sháněl spoluhráče?

Když jsem se potkal s Michaelem (kytarista Sweet Leopard – pozn. autora), tak jsme nemluvili o ničem jiném než o tom, že založíme glamovou kapelu. To už je sakra dávno. (smích). Zkoušeli jsme se dát dohromady s hodně týpky, ale s nikým jsme si nesedli. Hledali jsme deset let, až pak se objevil Jane (baskytarista Sweet Leopard – pozn. autora) a o rok později jsme narazili na zpěváka Sanyho. Zafungovala chemie a všechno se dalo do pohybu.

Co byl pro tebe ten hlavní impuls, že svůj hudební život zasvětíš glam rocku?

Kiss! Když jsem je poprvé slyšel a viděl, tak se mi změnil život. Vlastně Michaela jsem si poprvé všimnul, když měl na vestě přes celá záda nášivku Gene Simmonse. Bez ní bych si ho nevšimnul (smích).

Myslíš, že je vůbec možné zachytit do dnešních písní onu atmosféru a drive glam rocku osmdesátých a devadesátých letech minulého století? Přece jenom dnešní doba je jiná než před dvaceti, třiceti lety…

No, právě proto zachycujeme atmosféru a drive dnešního glam rocku.

Na druhou stranu spousta žánrů, které byly v osmdesátých a devadesátých letech na vrcholu oblíbenosti, a postupně zájem o ně opadal, se nyní s pompou vrací na scénu (viz třeba thrash metal, dříve také klasický heavy metal atd.). Je podle tebe reálné, aby se to týkalo i glam rocku? Byl by na to svět připraven?

Myslím si, že glam rock má a bude mít vždy své místo a věřím i v to, že zažije velký návrat. Ale nikdy už to nebude jako dříve. Společnost a hlavně hudební průmysl jsou úplně jinde.

Jak konkrétně se ve vaší tvorbě odráží vliv Ostravy?

Ostravu máme samozřejmě rádi, ale nemyslím si, že by nás přímo něčím ovlivňovala.

Určitým projevem a poznávacími znameními glam rocku jsou svoboda, uvolněnost, nevázanost… Jak na tyto pojmy v dnešní době nahlížíš? 

Všechno tohle cítíš, když vylezeš na stage, a po dobu večírku. Ale pak přijde návrat do reality…

Asi nebudu daleko od pravdy, když zmíním, že mezi vaše inspirační vzory patří i Mötley Crüe. Jak vnímáš kariéru (nejen po hudební stránce, ale třeba i toho, čím si prošli v osobních životech) této legendární skupiny? Ve stručnosti se dá uvést, že oni měli na první pohled vše, ale k vlastní spokojenosti daleko, protože procházeli řadou osobních strastí (drogy, smrt vlastního dítěte, nemoc, respektive byli okrádáni vlastními nahrávacími společnostmi, manažery, tehdejšími přítelkyněmi atd.)… 

Přesně, jak jsi řekl. Měli vše, ale k vlastní spokojenosti  daleko. To se ovšem netýká jenom Mötley Crüe,  ale v podstatě všech kteří se naprosto oddají rock´n´rollu a tomuhle životnímu stylu. Člověk by si měl uvědomit, kde je hranice, a za ni nechodit, aby neztratil tu spokojenost.

Ostatně i obecně se dá říci, že lidé by chtěli mít život mnoha mediálně profláknutých tváří, ale málokdo si uvědomuje, že také tyto osoby (nazvěme je třeba celebrity) mají svůj osobní život a mnohdy pracují daleko intenzivněji, než si mnozí dokážou představit…

S tím naprosto souhlasím. Já vždycky říkám, že rock´n´roll není prdel. Lidi znají jen tu třešničku na dortu a nevidí tu dřinu kolem.

Na druhou stranu životní příběh Nikkiho Sixxe může být inspirativní nejen pro hudební fanoušky… Vzhledem k tomu, co všechno má za sebou a jak dokázal své problémy ustát a zvládnout… Co nejvíce tě v jeho životě překvapilo? 

Nevím, jestli je jeho životní příběh inspirativní. Do určitých problémů se dostal sám svojí  vinou. Pro mě to je spíš odstrašující. Asi by tenhle příběh měl znát každý a uvědomit si, kde je jeho hranice.  Nejvíce mě překvapilo, že to všechno přežil.

To máš samozřejmě pravdu, že jeho příběh je na jednu stranu odstrašující a že se do svých problémů dostal sám, ale měl jsem na mysli, že je inspirativní právě z toho důvodu, že se z těch problémů dokázal sám dostat… Což mnozí nedokážou…

Určitě má smlouvu s rohatým. Stejně jako Ozzy, Lemmy a další. Ti, co ji neměli, tu dlouho nebyli.

Sweet Leopard. (Foto: Archiv)

Podle mě je důležité obojí.

Koncertovali jste už ve Francii, také se chystáte do Německa… Můžeš prozradit více? 

Ve Francii to bylo boží. Sice jsme cestovali pidi autem Yarisem a najeli jsme za tři dny přes 3000 kilometrů, ale užili jsme si to. Publikum i pořadatelé nás vítali jako rock stars, fakt boží. Hned jsme dostali nabídky, abychom ve Francii odehráli další koncerty i v roce 2017. Ale tentokrát to nebude jen na víkend. V únoru příštího roku se chystáme také do Německa s našimi kumpány  Sleazy Roxxx, na což se hodně těšíme, protože s těmito týpky zažijete dost srandy. Mimochodem 30. září křtí novou desku v pražském Hard Rock Cafe, kde nebudeme chybět.

Jaký je váš vztah k hudebním soutěžím? Asi se jich účastníte, když jste se probojovali do finále soutěže Spark Fresh Blood 2016, kterou organizuje magazín Spark. Co si od toho slibujete?

My jsme ze začátku na soutěže jezdili. Pak jsme se na to vykašlali a začali si pořádat koncerty sami. Kapela, která má fungovat, potřebuje peníze a na soutěžích se tak maximálně vycinkáš, protože si všechno hradíš sám. Je opravdu pár hudebních soutěží,  které tě můžou  někam vykopnout, ale to musíš hrát styl, který zrovna frčí. Jinak to nemá smysl. Fresh Blood je jedna z těch soutěží, která za to stojí a může tě někam posunout. Proto jsme to zkusili, ale to že jsme se dostali do finále, teď slyším poprvé. Tak to nás jistě čeká nějaký koncert.

Co pokládáte za cíl svého snažení?  

Hlavně si to pořádně užít a jednou se třeba hudbou živit, procestovat kus světa a být spokojení.