Simona Šaturová před Svatováclavským festivalem: Se studiem zpěvu by se mělo začínat až kolem 18 let

Pocházíte z Bratislavy, stejně jako vaše fenomenální předchůdkyně, sopranistky Lucia Poppová a Edita Gruberová. Jaké pocity máte z ohlasů veřejnosti i odborné kritiky, které spatřují ve vašem hlasu to nejlepší, co lze ve slovenském pěveckém umění slyšet?

Hned první otázkou jste mne přivedl do rozpaků. Každopádně vám děkuji za obrovský kompliment, ze kterého mám však smíšené pocity. Je to velká čest a zároveň zavazující pocit, protože mám dojem, že jsem stále na cestě a vzpomínané dámy jsou pro mě dodnes velkou inspirací.

Co bylo skutečně na začátku vaší pěvecké kariéry? Ví se o vás, že jste vystudovala bratislavskou konzervatoř. Co však bylo předtím? Kdo stál u vašich prvních hudebních krůčků?

Na začátku byly housle. Paní učitelka z houslí mě zapsala na zpěv, abych uměla frázovat a abych eventuálně mohla zpívat ve sboru. To ale chudák netušila, že studovat budu zpěv a frázování budu naopak čerpat z houslí. Dlouho se s tím nemohla smířit a až po letech uznala, že jsem udělala dobře. Moje úplně první krůčky vedla paní učitelka Répassyová a myslím, že velmi citlivě. Víceméně mě nechala zpívat a občas mírně usměrnila. Před nástupem na konzervatoř jsem měla odzpívané jenom soutěže „lidušek“, ale když nastupujete na konzervatoř ve 14 letech, tak toho více ani nemůže být. Dnes jsem přesvědčena, že by se se studiem zpěvu mělo začínat až kolem 18 – 19 let.

Proč se domníváte, že se studiem zpěvu by bylo vhodné začínat až mezi 18 – 19 lety? Třeba mladý ostravský talent Patricia Janečková (vede ji Eva Dřízgová-Jirušová) má již v osmnácti letech za sebou fantastické úspěchy!

Patricia je mimořádný talent a na svůj věk vyzrálá osobnost. Je to ale spíše výjimka. Také má štěstí, že ji vede Eva. Když ale někdo takové bonusy nemá, je lepší, aby mentálně i hlasově v klidu dozrál.

Po konzervatoři u vás následovaly – namísto vysoké školy – mistrovské kurzy u vynikajících pedagogů. Chtěla jste raději zpívat než studovat akademii?

Nejdříve jsem chtěla studovat na Mozarteu v Salzburgu. Měla jsem dojem, že v Bratislavě nemám šanci se prosadit. Časem jsem si uvědomila, že ještě důležitější než absolvovat akademii je najít kvalitního pedagoga nebo konzultanta. Například setkání s paní Cotrubas bylo pro mě natolik zásadní, že bych ho za diplom neměnila. A možnost uplatňovat získané vědomosti hned v praxi bylo pro mě k nezaplacení. Ale toto byla moje cesta a u někoho jiného by nemusela fungovat.

Velice rychle a pružně jste vplula do koncertního života. Ten dělíte mezi operu a koncertní produkci. Pojďme nejprve k opeře. Z té ční jako monument především počet děl Wolfganga Amadea Mozarta, která máte ve svém repertoáru. To je jednoznačná převaha ve prospěch geniálního Amadea. Učaroval vašemu srdci?

Učaroval mému srdci a perfektně sedí mému hlasu. A právě díky paní Cotrubas jsem se začala záhy věnovat jeho hudbě. Provází mě celou mojí kariérou. Žádný jiný autor nenabízí tolik operních rolí, na kterých můžete růst, od těch nejjednodušších až po ty nejvypjatější.

V Mozartově opeře Idomeneo dokonce ovládáte role dvě. Proč právě v tomto díle inspirovaném homérovskými eposy ovládáte Elektru i Iliu, role značně kontrastní?

V době, když jsem dostala nabídku na novou produkci Idomenea v Essenu, jsem měla za sebou již tři jiné, ve kterých jsem zpívala Iliu. Měla jsem dojem, že mě Ilia už nemůže ničím překvapit. Tím, že mi dal intendant na výběr obě role, zvolila jsem Elektru, která mě vždy velice zajímala. Bylo pro mě nesmírně vzrušující ztvárnit naprosto negativní postavu. To byl hlavní důvod, protože lyrický soprán těch možností moc nemá.

Zahraniční kritiky uvádí, že vaše koloratury v Mozartových operách jsou dokonalé. To musí být povznášející pocit…

Máte pravdu, je to povznášející pocit a zároveň zavazující. Musíte na nich pořád pracovat, ale mě to naštěstí stále moc baví.

Setkala jste se také s recenzí, která není pozitivní a má vůči vaší interpretaci výhrady? Pokud ano, jak se k podobným textům stavíte?

Samozřejmě, že jsem se setkala i s negativní kritikou. Jenomže existují mezi recenzenty velké rozdíly. Kritika, která strhá váš výkon jenom proto, že neodpovídáte představě kritika o jeho ideálu, je pro mě naprosto zbytečná. Nemůže vás nikam posunout. Naopak kritik, který si dá práci a upřímně rozebere váš výkon, snaží se pochopit vaši interpretaci a může mít i výhrady, mě obyčejně inspiruje k zamyšlení. Každý interpret, pokud je sám k sobě upřímný, obvykle ví, kde jsou jeho slabiny.

Váš operní repertoár sestává převážně z děl klasicismu, romantismu a verismu. Jaký máte vztah k hudbě 20. století? Vaše specializace přece jen sahá hlouběji do minulosti…

Vítám každou nabídku s hudbou dvacátého století. Nepřichází jich tolik, ale zase mám štěstí na zajímavé projekty. Musím vzpomenout na operu Ariadna Bohuslava Martinů, kterou jsem už víckrát zpívala pod taktovkou Tomáše Netopila a která před nedávnem vyšla u Supraphonu, nebo červnové koncerty se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, kde jsem účinkovala v Zemlinského Lyrické symfonii. Nebo Stabat mater Karola Szymanowského. To všechno jsou skvosty a jsem moc ráda, že je mohu interpretovat. A že mohu střídat operu s koncerty, nebo klasicismus s modernou, to vnímám jako nesmírně obohacující.

Stejně tak intenzivně jako opeře se věnujete i koncertnímu repertoáru. Pamatuji si živě vaši interpretaci Dvořákova Requiem v rámci Svatováclavského hudebního festivalu před dvěma lety. Dodnes se rozpomínám na váš intenzivní výrazový rejstřík a nádherně zbarvené emotivní kontury vašeho hlasu. Jaký je váš vztah k dílu světově nejproslulejšího českého skladatele Antonína Dvořáka?

Ten nejniternější. Vždy jsem nesmírně hrdá, když můžu zpívat jeho díla v zahraničí. Hlavně Requiem, které není tak známé jako Stabat mater. Od pohřbu pana prezidenta Václava Havla má toto dílo pro mne ještě silnější emocionální podtext. Když zazní první tóny, slyším zvon Zikmund, který svolával smuteční hosty a rozvibroval atmosféru v katedrále. Je to nepřenositelný zážitek.

V jednom z rozhovorů uvádíte, že ráda posloucháte ticho. Jedna otázka tam však nezazněla. Každé ticho zní jinak. Jak zní ticho Simony Houdy Šaturové?

Někdy stačí jenom ticho bez hudby. Ale nejraději mám ticho v přírodě. Tam klidně může vát vítr, zpívat ptáci nebo burácet moře…

Zpívala jste v mnoha prestižních operních domech a koncertních halách celého světa. Co se vám vybaví, když se řekne „zpívat v Ostravě?“ Jaké jsou vaše zážitky, emoce a pocity z tohoto města?

Je to jako se vracet trochu domů. Jednoduše už cítím v mentalitě lidí tu naší slovenskou. Zatím jsem bohužel Ostravu vždy navštívila jenom nakrátko a nebude tomu bohužel jinak ani letos. Ale moc bych si přála jednou zůstat na déle. Velmi mě zajímá propojení drsného prostředí a skvělé kultury, kterou jí může závidět zbytek republiky.

Řada čtenářů netrpělivě očekává vaše vystoupení na Svatováclavském hudebním festivalu. Můžete přiblížit program, který posluchačům v Ostravě a Opavě 20. a 21. září představíte?

To jste mě moc potěšil. Už se také nemůžu dočkat, protože nabídneme můj oblíbený program s Janou Semerádovou a souborem Collegium Marianum. Program vychází z CD Gloria, které jsme spolu natočili v roce 2010. Zazní skladby největších mistrů baroka Johanna Sebastiana Bacha, Georga Friedricha Händela  nebo Antonia Vivaldiho. Třešničkou bude ukolébavka Tarquinia Meruly z první poloviny 17. století. Srdečně všechny čtenáře vašeho deníku Ostravan.cz zvu.

Poznámka autora: Při autorizaci tohoto rozhovoru se Simona Šaturová nacházela v Tanglewoodu v americkém státě Massachusetts, místě proslulém setkáváním největších osobností světové hudby 20. století. Nesmírně si vážím toho, že si tato vynikající interpretka a zásadová profesionálka našla čas i na postřeh z tohoto magického prostoru:

Tanglewood je úžasné místo a nesmírně inspirativní prostředí. Zatím mám za sebou první den intenzivního zkoušení a jsem naprosto uchvácena Boston Symphony Orchestra. Dávno jsem neslyšela tak dokonalý zvuk. Vše řídí Charles Dutoit, který je moc příjemný. A jako bonus je nádherná příroda kolem. Dnes máme volno a už se těším na recitál Gil Shahama. Na programu J. S. Bach!!
Srdečně zdravím.
Simona Šaturová