Bratříčka natočil můj brácha v Ostravě, říká Jan Kryl v předvečer výročí okupace

A co by na pamětní desce na fasádě rozhlasu v ulici Dr. Šmerala mělo být napsáno? Třeba: „V této budově natočil v srpnu 1968 Karel Kryl (1944–1994) písničku Bratříčku, zavírej vrátka, jež se stala symbolem vzdoru proti sovětské okupaci z let 1968 – 1991.“

Nebo něco vzletnějšího, třeba jen úryvek z textu slavného songu. „Bratříčku nevzlykej, to nejsou bubáci. Vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci. Přijeli v hranatých železných maringotkách.“

Devětašedesátiletému Janu Krylovi už tuhle otázku daly desítky novinářů, ale internetový kulturní deník Ostravan ji přesto pokládá znova. Odpověď je totiž fascinující. „Tím bratříčkem jste skutečně vy?“ ptáme se. „Ano, jsem to já. Rodiče s bráchou na mě 21. srpna 1968 i další dny po okupaci opravdu hodně mysleli. Měli o mě hrozný strach, protože jsem byl zrovna na vojně a sloužil v Podbořanech na Žatecku u tankové jednotky,“ vzpomíná Jan Kryl. Tehdy přitom neměl žádnou možnost, jak dát domů rychle vědět, že je v pořádku.

Kasárna v Podbořanech invazní vojska obklíčila a čtyřiadvacet hodin denně na ně mířila hlavněmi tanků. Kanony se jen posunovaly tak, jak se českoslovenští vojáci hýbali. Stres, hrůza, beznaděj. „Maminka mi vyprávěla, že Karel dával Bratříčka dohromady hned 21. srpna 1968, jakmile se dozvěděl o okupaci,“ vypráví Jan Kryl. Psal ji i ve vlaku cestou z Roštína do Kroměříže, tedy z vesničky na úpatí Chřibů, kde zrovna pobýval s rodiči na chatě u známých. A cestou viděl vojenské transporty a kolony včetně zelených maringotek. „Bratříčku nevzlykej, to nejsou bubáci. Vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci. Přijeli v hranatých železných maringotkách,“ zapsal si možná u okénka vlaku.

Jan Kryl dnes žije v Novém Jičíně, kde jeho dědeček Karel v roce 1909 založil tiskárnu bibliofilií Kryl & Scotti. Tu záhy dobře znali přední čeští umělci, Josef Čapek s Josefem Florianem nebo Bohuslav Reynek s Otakarem Štorchem-Marienem, Františkem Halasem či Maxem Švabinským. V říjnu 1938 po záboru sudetského Novojičínska německou armádou Krylové přestěhovali firmu do Kroměříže, kde ji po válce převzal Karel Kryl mladší. A v Kroměříži se také v roce 1944 narodil třetí Karel v pořadí a budoucí písničkář. „Bohužel, s nástupem komunistů v roce 1948 začal mít rodinný podnik potíže i v Kroměříži,“ vzpomíná Jan Kryl.

Zatímco z Nového Jičína utekli Krylové před hnědými nacistickými košilemi, před kroměřížskými milicionáři s rudými páskami na pažích už nebylo kam upláchnout. „Tiskárnu nám znárodnili a všechny stroje rozmlátili a odvezli do sběru,“ popisuje Jan Kryl smutný konec firmy. „Otce pak režim v roce 1951 násilně zařadil do akce nazvané 77 tisíc úředníků do průmyslu. Poslali ho do Ostravy, kde musel žít na ubytovně a stavět Novou huť Klementa Gottwalda.“

V roce 1957 se rodina vrátila z Kroměříže do Nového Jičína do bytu po babičce v Máchově ulici. Karel Kryl ale brzy začal studovat keramickou školu v Bechyni a do Nového Jičína se moc nevracel, důvodem bylo i velké přátelství s kamarády z bechyňské osady Zlatý klíč, v níž pochopil sílu autorského písničkářství.

A když pak v druhé půli šedesátých let složil první silné songy (Pieta, Salome a další), pokoušel se jimi zaujmout někoho podstatného v oboru. „Zpíval je litvínovskému recitátorovi Kováříkovi nebo olomouckému divadelníkovi Dostálovi, ale uspěl především u ostravského Miloše Zapletala,“ vypráví Krylův mladší bratr.

Rozhlasový redaktor Miloš Doležal už v roce 1967 skutečně prosadil natáčení Krylových písní v ostravském studiu. V srpnu 1968 tady byl nahrán slavný Bratříček a na veleúspěšné první Krylově desce byly jen písně natočené právě tady – v rohovém domu na křížení ulic Dr. Šmerala a Na Hradbách. Kousek od proslulého baru U Waldemara, v němž se podnes občas sejdou pamětníci, kteří Krylovo působení v Ostravě zažili. „Loni mě dokonce pozvali, bylo to příjemné posezení,“ říká Jan Kryl.

Jan Kryl si podobně jako jeho otec odkroutil v Ostravě nějaký čas na Nové huti Klementa Gottwalda. „Tři roky, Ostrava mi proto zrovna nepřirostla k srdci,“ říká upřímně. „Ale díky tomu, co pro Karla udělali skvělí lidé z ostravského rádia, jsem nakonec s tímhle městem nějak srozuměn,“ dodá smířlivě.