Světová pěvkyně Martina Janková se vrací do Ostravy a říká: Na své kořeny jsem nezapomněla

Přiznám se, že vaše aktuální CD s lidovými písněmi v úpravách Leoše Janáčka mě velmi oslovilo. Prozraďte, proč jste se rozhodla po předešlých klasických počinech nazpívat moravskou lidovou poezii?

Pobývala jsem často ve Frýdlantu nad Ostravicí u babičky, kde jsem si na její zahradě komponovala vlastní divoce koloraturní kompozice a bezostyšně a nahlas je vyzpěvovala do světa z plna hrdla. A tak se stalo, že ten můj živel v létě rušil zkoušky cimbálovky Kotků, našich sousedů, kteří cvičívali při otevřených oknech. Primáš kapely, pan Štěpán Kotek, to vyřešil šalamounsky a v mých čtyřech letech mě přizval na jejich zkoušky. Naučil mě řadu našich nádherných lašských písní a dovolil mi s nimi veřejně vystupovat na letních slavnostech.

To musel být nádherný zážitek…

To byla krása. Za svitu měsíce celá vesnice před kostelem „open air“ zpívala a hodovala až do rána. Mělo to strhující atmosféru lidového muzikantství „tělem i duší“. Zpěv a muzika se tak staly součástí mé bytosti asi jako dýchání. Na druhý den jsem šla s babičkou nakupovat do konzumu a lidé mě začali poznávat a objednávat si u mě písničky a já za bonbony či zmrzlinu zpívala uprostřed sámošky na přání. Mými prvními hity byly Rožnovské hodiny a Ty ukvalsky kosteličku. S rodinou Kotků nás pojí přátelství dodnes. Jsem nesmírně ráda, že obnovím hudební spolupráci i s jejich úžasnou houslistkou Hankou Kotkovou. Ještě, než pan Štěpán umřel, daroval mi první vydání Janáčkovy Ukvaldské lidové poesie. Jeho sbírku Moravské lidové poesie v písních jsem znala již z Ostravské konzervatoře. Ani jsem netušila, jak blízko jsem byla tenkrát u pramene.

Co ještě následovalo při vaší cestě „o kolo zpět“ za Janáčkem?

Později mi Jan Rokyta dal přečíst Janáčkův fejeton Myšlenky cestou (novodobě publikovány v knize Zdeňka Mišurce: Korespondence a studie, pozn. aut.) kde popisuje svou cestu do Frýdlantu nad Ostravicí za předkem rodiny Kotků, vyhlášeným cimbalistou Ignácem, u kterého sbíral a nacházel písňové poklady. Janáček doslova píše: „na skladby Kotků…živých gajdošů a cimbalistů, my (míněno skladatele) navazujeme naše skladby.“ Dlouho mi leželo na srdci písničky v úpravě Leoše Janáčka nahrát a jsem nesmírně šťastná, že se to konečně po letech podařilo a že mi Supraphon našel skvělé partnery, taktéž Moraváky: klavíristu Iva Kahánka a barytonistu Tomáše Krále.

Patříte k několika málo interpretkám, které jsou pravidelně vysoce hodnoceny za kreace v Mozartových operách. Co převažuje? Pocit zadostiučinění, nebo motivace k další práci?

Snažím se jít tam, kde to mému hlasu svědčí. V mém případě je to Mozart a dále písňový a oratorní repertoár. Prostě se řídím pravidlem: Ševče, drž se svého kopyta. Anebo, opět slovy Leoše Janáčka: „Z vlastního nitra růst, nespoléhat na uznání, nýbrž obdělávat to pole, jež nám souzeno“.

Lidová poezie v písních hukvaldského génia Janáčka je bezpochyby postavena na zcela jiné filozofii než Mozartova klasicistní tvorba, která na rozdíl od Haydna byla lidovou hudbou daleko méně zasažená…

Písně Leoše Janáčka jsou velmi autentické, vycházejí přímo z pramene, ze kterého jsem o pár generací později měla tu čest pít. Je to můj osobní návrat ke kořenům a pocit obrovské vděčnosti za tu krásu, která nám v našem regionu byla svěřena. Ani nevíte, jakou obrovskou radost zažívám, že ji mohu sdílet nejen u nás, ale že se naše CD setkalo s obrovským uznáním i třeba v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Anglii i USA. Sdílená radost je prostě radost dvojnásobná, a že se s námi radují i cizinci a jsou našimi písněmi osloveni, to mě neuvěřitelně hřeje u srdce.

Písně natočené na vaší poslední nahrávce představíte 19. září také v Ostravě v rámci Svatováclavského hudebního festivalu. Zazpíváte zde také čtyři písně na lidové texty Bohuslava Martinů a vrcholný vokální cyklus Biblické písně Antonína Dvořáka. Kontinuita největších osobností české hudby?

Svatováclavský hudební festival je festival duchovní, a tak k němu samozřejmě patří i písně duchovní, kterým dáváme v našem programu velký prostor. Dvořákovo geniální zhudebnění Davidových žalmů je pro mě bytostně důležitý cyklus. V Bibli je to má nejoblíbenější a nejčtenější kniha a Antonín Dvořák ji svou hlubokou a silnou hudbou podpořil tak věrohodně, že tyto modlitby prýští z nitra živého srdce. Tam člověk nemusí nic „přidávat“, jen to poselství předat.

Jednou jste řekla, že současnou hudbu skutečně vnitřně necítíte. Janáčkovu hudbu ale vnímám ve vašem pojetí jako bytostně aktuálně a citlivě uchopenou. Chystáte se v interpretaci skladeb 20. století pokračovat?

Současnou hudbou myslím hudbu „dnes.“ Tu opravdu necítím. A proto se do ní nepouštím. Ještě jsem k ní nedorostla. Janáček je můj domov, to je jiná kapitola. Jeho písně i operu Příhody lišky Bystroušky budu i nadále zpívat jak v Evropě, tak v USA. Dá-li Bůh, v letech 2017 a 2018 mě čeká s Liškou úžasné turné s rakouským dirigentem Franzem Welser-Möstem a jeho fantastickým Cleveland Orchestra v USA, Rakousku, Německu a Lucembursku. Jedná se o scénickou produkci s projekcemi hollywoodských mistrů v čele s úžasným režisérem Yuvalem Sharonem. S tímto skvělým týmem vytvořím na jaře i Debussyho Pellea a Melisandu, tedy počátek 20. století.

Na vašem pěveckém projevu je bytostně slyšet, že svému hlasu důvěřujete, nasloucháte mu. S podobným citem vybíráte i repertoár. Je to cesta, která vede ke stabilní pěvecké kariéře?

Chcete-li, aby vám vaše tělo sloužilo dobře a dlouho, nesmíte jej přetěžovat a je třeba ho smysluplně trénovat. O to se snažím. Nesmí to být jen rabování. Nejdůležitější pro pěvce je proto umění naučit se říkat ne.

V tomto roce jste debutovala v milánské La Scale. Jak na vás působila atmosféra tohoto operního „svatostánku“ a jak vaši interpretaci přijali posluchači a kritika?

V milánské La Scale se opravdu hudba ještě celebruje, posluchači jsou velmi pozorní a jsou velcí nadšenci. Byla jsem jimi i kritiky vřele přijata a oceněná. Měla jsem to štěstí spolupracovat se skvělými kolegy a úžasným dirigentem Diego Fasolisem. Hudba tak plynula naprosto organicky a byl to velký hudební zážitek. Režie se zhostil bravurně německý režisér Jürgen Flimm. Příběh pojednával o neskutečně aktuálním a silném poselství Händlova oratoria Triumf času a pravdy, v němž jsem směla ztělesnit hlavní roli.

Spolupracovala jste s mnoha prestižními českými i světovými orchestry, dirigenty a umělci. Patří podle vás české orchestry také k světové elitě?

Když se zmiňujete o českých orchestrech, musím vzdát hold ansámblu Collegium 1704. Nesmírně ráda se vracím ke spolupráci s nimi, neboť jsou vždy značkou úžasné kvality, ale také té nejpřirozenější hudební radosti, jak ji znám z dětství.

Pomalu končí prázdniny, jak tráví jejich čas sopranistka Martina Janková?

Celé léto jsem strávila na hudebním festivalu v Salzburgu a ve dnech volna jsme si to nádherně s rodinou užívali u jednoho z našich nejmilejších a nejkouzelnějších jezer Fuschlsee v rakouských Alpách.

U čeho odpočíváte, když nezpíváte či nepracujete? Preferujete pasivní, nebo aktivní odpočinek?

Jsem strašně ráda v přírodě. Můžu hodiny a hodiny bloudit lesy či chodit po horách a naslouchat zpěvu ptáků, koupat se v jezerech, číst knížky a být co nejvíce v úplném tichu. To mám nejradši. Čím jsem starší, nesmírně ráda si čtu v Bibli. To je má cesta k pokoji duše. Abych mohla dávat, musím nejdříve nasbírat, naplnit se. Potřebuji usebrání.

Hodnotový žebříček se v průběhu života mírně modifikuje, stejně jako některé lidské smysly. Přesto, kterých pět věcí pro vás znamená nejvíc?

Bůh, rodina, příroda, hudba, umění vůbec…, pohyb, zdraví, vyjadřování radosti a krásy jakýmkoli kreativním způsobem.

Váš repertoár je zaměřen na klasická díla evropské hudby od baroka až po Bohuslava Martinů a jeho Hry o Marii. Paskalinu jste zpívala v roce 1990 právě v Ostravě…

Hudbu Bohuslava Martinů velice miluji a jsem ráda, že jí budu moci věnovat své příští CD.

Vracíte se do Ostravy ráda? Svatováclavský hudební festival je perfektní příležitostí slyšet vaše pěvecké umění kontinuálně po necelých dvou letech…

Samozřejmě. Nikdy jsem na své kořeny nezapomněla. Jsem ráda, že se mohu o radost z hudby podělit i zde s našinci. Už se těším!