Folklor bez hranic začne v Olympijském parku a Kateřina Macečková říká: Jdeme vstříc lidem

V minulém roce se tradiční první zastávka festivalu Folklor bez hranic přesunula z Jiráskova náměstí do obchodního centra Nová Karolina. Letos tam jdete zase, proč? Osvědčilo se vám to loni?

Ano, loni se to osvědčilo, i když připouštím, že jsme hodně váhali, zda do obchodního domu s folklorním programem jít. Nicméně několik let jsme uvažovali o mokré variantě pro centrum Ostravy, protože jsme často bojovali s nepříznivým počasím a stalo se, že jsme na Kuřím rynku ani nestavěli jeviště, protože pršelo. Přestože jsme se obchodnímu centru dříve bránili, nakonec jsme to loni v Nové Karolině zkusili a myslím, že se to podařilo, byla tam spousta lidí, a ti zcela zaplnili schodiště, které vytvořilo hlediště. Dobře se tam cítili i účinkující, protože měli odezvu od publika, a tak jsme se rozhodli to letos zopakovat.

Nesetkali jste se s žádnými negativními ohlasy? Když se na stejném místě v minulosti částečně konal Festival v ulicích, vzbudilo to velkou kritiku, protože lidem vadil ten obchodní ruch a hluk – a vůbec, je to prostředí, které hudbě příliš nesvědčí…

Ano, měli jsme nějaké negativní reakce, které se ale netýkaly obchodního ruchu, ale toho, že jsme loni zcela opustili náměstí v centru, že jdeme za tím konzumem… Ale je to jinak – my jdeme za lidmi, tak je festival koncipován už od začátku. A do Nové Karoliny lidé chodí. A mimochodem, loni také v pondělí pršelo.

Největší letošní novinka se týká zahajovacího koncertu, který se tentokrát neuskuteční na Janáčkově konzervatoři, ale v Olympijském parku na Černé louce…

Ano, ale jen pro letošní rok, my se zase v příštím roce na Janáčkovu konzervatoř vrátíme. Letos jsme si ale řekli, že nebude špatné náš festival propojit s Olympijským parkem, využít vysoké koncentrace lidí, která tam je. Takže v první den začneme v 15.30 v Nové Karolině, pokračovat budeme od 16.30 na Masarykově náměstí a pondělní část festivalu vyvrcholí od 19 hodin dvouhodinovým koncertem v Olympijském parku na Černé louce, kde bude kryté pódium, takže koncert se může uskutečnit za každého počasí.

Takže to byla vaše iniciativa situovat zahajovací koncert v Olympijském parku? A co má vlastně společného sport s folklorem? Podle mne jsou to dost odlišné disciplíny…

Ano, dá se říct, že jsme s tím přišli my, ale přerostlo to ve vzájemné sympatie. Ano, jsou to odlišné disciplíny, ale i folkloristům je vlastní myšlenka fair play a myslím si, že folklor dokáže oslovit i sportovce. Sport a umění nejsou od sebe zas tak daleko.

Olympijským parkem jsme vyčerpali výčet letošních novinek, v dalších dnech od úterka do pátku již festival poběží v zaběhnutých kolejích. V tomto evidentně nemáte důvod cokoliv měnit…

Ano, program bude stejný jako v minulých letech, budeme postupně putovat po osvědčených místech v Hrabůvce, Porubě a Mariánských Horách a znovu zavítáme i do domovů pro seniory, ke kterým loni poprvé přibyl i domov na Kamenci, kam se letos vracíme.

Nenapadlo vás, že by nebylo špatné festivalová dějiště trošku více střídat, uspořádat vystoupení třeba ve Vítkovicích nebo v některých menších okrajových obvodech, kde by jistě také měli zájem?

I kdyby projevili zájem, museli bychom festival protáhnout, anebo některý městský obvod vypustit, ale doposud navázaná spolupráce je již zavedená, je kvitována s povděkem a je velmi dobrá, také důvod ke změnám prozatím není. A to už to bude příští rok dvacet let…

Jaké to vlastně bylo před těmi necelými dvaceti lety, co bylo tím popudem, který vás přiměl uspořádat v ulicích Ostravy folklorní přehlídku?

Už jsem to říkala mnohokrát, ale tehdy v polovině devadesátých let jsme se souborem Hlubina navštívili festival ve městě Pau v podhůří Pyrenejí ve Francii. Tehdy na nás zapůsobila skutečnost, že se festival nekoná v žádném amfiteátru, ale přímo na sídlišti, lidé si tam dokonce přinesli vlastní židle… Tehdy jsme si řekli, že bychom něco podobného mohli udělat i v Ostravě, a tu myšlenku se podařilo velice rychle realizovat. Je to sice náročné, protože jste každý den na jiném místě, každý den stavíte nové pódium, navíc musíte přemýšlet o mokré variantě, ale ten výsledek za to stojí, když vidíte ty ohlasy a lidi, kteří za vámi každý den přicházejí na různá místa.

To se stává, že publikum s vámi cestuje a účastní se během týdne produkcí na různých místech?

Ano, stejně jako se stává, že se zastavují lidé, které festival nečekaně zaujme, a pak zůstávají a se zájmem sledují program, který je mimo rámec jejich obvyklého života.

Myslím, že mimo rámec obvyklého života jsou zejména vystoupení některých exotických souborů ze vzdálených kultur. Přiznám se, že nepamatuji první ročníky festivalu, a tak se zeptám: Bylo to tak od počátku, že domácí soubory doplňovala exotika z jiných světadílů?

Ano, my jsme měli v minulosti docela štěstí na opravdu exotické soubory, protože program připravujeme už od počátku ve spolupráci s Folklorním sdružením ČR a ta spolupráce trvá doposud, protože nám samotným by se určitě nepodařilo dostat do Ostravy soubory z Mexika, Nového Zélandu, Indonésie a dalších vzdálených zemí. Spolupráce nám umožňuje být součástí kolečka, v rámci kterého se soubory v republice zdrží déle a putují po více festivalech. Když jsem se nedávno ohlížela, nestačila jsem se divit, z kolika zemí světa už do Ostravy soubory dorazily, i v letošním roce přijede mimo jiné soubor z Indonésie, odkud jsme měli hosty už loni, ale tentokrát půjde o jiný kolektiv, který v srpnu projede republiku od Prahy přes Hradec Králové, Ostravu až po Šumperk. Z takové dálky by se jim samozřejmě nevyplatilo jet jen na jeden festival.

Nám Evropanům zní hudba ze vzdálených zemí hodně exoticky, většina posluchačů ji podle mne nedokáže plně ocenit a berou to jako kuriozitu. Jak naopak vnímají exotičtí hosté moravskou a slezskou kulturu, naše lidové písničky? Bavíte se s nimi o tom?

Všichni účastníci folklorních festivalů vnímají soubory z odlišných kultur velice intenzivně a rozhodně pozitivně, líbí se jim to. Nesetkala jsem se nikdy s tím, že by někdo během vystoupení odešel do šatny. Celou skupinu lidí zajímajících se o lidový folklor a tradice vnímám jako skupinu nabitou pozitivní energií s dobrými vztahy a zkušenostmi. Jsem osobně přesvědčena, že tradiční kultura přináší lidem potěšení a radost bez ohledu na hranice.

Když jsme u těch exotických souborů, máte v této souvislosti nějakou opravdu silnou vzpomínku?

Je to těžké, člověk má takových vzpomínek celou řadu, ale teď jsem si třeba vzpomněla na jeden snímek již nežijícího fotografa Františka Řezníčka, na kterém byl vyobrazen potetovaný maorský tanečník z Nového Zélandu s děvčátkem v kroji z dětského souboru Hlubinka. Jde o fotku, která mi nikdy nevymizí z paměti, kterou mám schovanou doma a která krásně symbolizuje jak kontrast dvou kultur, ale i dvou světů, dospělého a dětského. A právě o tom je náš festival.

Pojďme závěrem k letošním zahraničním účastníkům. Odkud přijedou?

My se snažíme skoro v každém roce dovézt folklor ze sousedního Polska a Slovenska. Letos bude Slovensko zastupovat bratislavský soubor Karpaty, který k nám přijíždí už podruhé, a v Polsku jsme navázali kontakt se souborem Kujon z Lodži. O souboru z Indonésie už jsme mluvila, půjde o soubor s názvem L.U.C.I., což je zkratka, která vznikla z počátečních písmen slov Legacy, Unity, Culture of Indonesia. V překladu to znamená Odkaz, jednota, kultura Indonésie. Soubor je z Jakarty. A letos poprvé budeme mít hosty ze Sicílie, bude to soubor Triscele z města Grotte z oblasti Aragonie.

Už máte v hlavě nějakou představu, co přinese příští ročník? Bude to poznat, že půjde o ročník jubilejní?

Ano, určitě to bude poznat, už máme rozpracovány nějaké nápady.

A prozradíte aspoň některý ze svých snů?

Neprozradím, zatím si to nechám ještě pro sebe. Co kdyby se to nakonec nepodařilo? Nechte se překvapit.

Program festivalu Folklor bez hranic 2016 najdete ZDE