Romská, židovská i jazzová hudba v podání kapely Mištes souzněla s Balabánovými obrazy

Kapela Mištes působí v Ostravě a tvoří ji rozmanitá obsada muzikantů. Například sympatická zpěvačka Kateřina Klimková vystudovala Lidovou konzervatoř v Ostravě. Houslista Jiří Macháček je šéfredaktorem kulturní revue Protimluv a působí také v klezmerové kapele Mamalör. Také další muzikanti Mištes předvedli své instrumentální dovednosti – zejména akordeonista a kontrabasista svým hudebním projevem rovněž zaujali.

Mištes hraje hlavně tradiční romské lidovky a židovské světské písně, známé pod označením klezmer. Protože i klezmer vstřebal v konkrétní fázi svého vývoje (ve čtyřicátých letech 20. století) řadu různých vlivů, neméně podstatné jsou v hudbě Mištes jazzové i swingové inspirace.

Z koncertu kapely Mištes v Domě umění. (Foto: Aleš Honus)

Mištes zahájili svůj koncert v sevření Balabánových obrazů (možná to bylo spíše vysvobození od nevlídného počasí venku…) tempově svěžími romskými lidovkami. Pokračovali židovskými písněmi, jedna z nich živě popisovala „radost v ulicích Jeruzaléma“, v melodice druhé se nepopiratelně mísily vlivy východní hudby. Následoval úkrok stranou. Ale jak jsem už uvedl výše. Nebyl to krok do neznáma. Jazz i swing se ke klezmeru a romské hudbě báječně hodí. Snad proto, že je v písních obou národů důležité místo pro improvizaci, byť skelet formy songů je přehledně jasný? Možná ano. Každopádně Mištes zněli přesvědčivě v klasickém jazzovém standardu Autumn Leaves Josepha Kosmy, s přesnými akordickými přiznávkami kytary a melodickým kouzlením Macháčkových houslí a akordeonu. Neméně sugestivní byl zpěv Kateřiny Klimkové, která však excelovala výrazněji v následující písni.

Tou byla Summertime George Gershwina. Její geniální melodiku a nezaměnitelný výraz Klimková podala s uvěřitelnou expresivitou a jazzově obeznámeným frázováním. Summertime v podání Mištes zněl vedle lidových melodií skutečně konsekventně. Pravdu děl kapelník Jiří Macháček, když sdělil obecenstvu, že ať hrají blues, swing, nebo jazz, vždy to zní jako lidovka. Větší ocenění si nelze přát. V podstatě Mištes v každém stylu dokázal přesvědčit, že se s ním muzikantsky i tak nějak lidsky vnitřně ztotožnili. Ať už se jednalo o maďarský čardáš, kterým rozdmýchali hudbu téměř rakousko-uherskou, přes klezmer, jazz, swing k tradičním romáckým písním. Objevila se třeba i píseň Bubamara známá z Kusturicova filmu Černá kočka, bílý kocour.

Kateřina Klimková během koncertu. (Foto: Aleš Honus)

Jak už to bývá, každá mince, i ta hudební, má svůj rub i líc. Zpěvačka Kateřina Klimková urazila za poslední rok a půl, kdy jsem ji naposledy slyšel, velký kus cesty. Je to téměř maraton. Její hlas nyní zní sytě, intonačně jistě, nebojí se experimentů, improvizace i těžších výrazových prostředků (výkřiků, glissand, ostrých nasazení). Klimková excelentně odzpívala všechny písně, nejvíc jsem jí věřil zmíněný Summertime, ale i romácké či židovské standardy byly v jejím podání dobré a její výkon v průběhu večera gradoval.

Jiří Macháček je motorem kapely Mištes. (Foto: Aleš Honus)

To stejné se dá napsat o Jiřím Macháčkovi, který celý večer velmi příjemně, poutavě a věcně moderoval. Macháček se evidentně cítí doma v bohaté paletě hudebních stylů, o čemž svědčila jeho rozšafná i temperamentní houslová hra, v optimální míře kořeněná improvizací a příjemnými melodickými linkami. Neznám příliš mnoho ostravských houslových interpretů, kteří by dokázali vymyslet vynikající autorskou hudbu k filmu Metropolis a současně se hráčsky zasvěceně orientovat v tolika odlišných stylech folklorní hudby.

Z koncertu kapely Mištes. (Foto: Aleš Honus)

Ostatní členové kapely vyjma basisty Jana Mirgy a akordeonisty Emila Holuba byli trochu rozporuplní. Violista za mé rozpaky ani nemohl, slyšel jsem ho pořádně vlastně jen na zvukovce. Co se týče kytaristy Ivana Fialy, dozvěděl jsem se před koncertem, že se jedná o nového člena kapely. Proto bylo občas slyšet, že se s kapelou teprve sžívá. Nelze popřít jeho vynikající smysl pro rytmus, ale v jiných skladbách se trochu hledal a lovil akordy.

Kapela jako celek by mohla více cvičit souhru, instrumentální introdukce a také závěry písní by měly být agogicky dotaženější a rytmicky přesvědčivější. Domnívám se, že i sami muzikanti by měli z výsledného projevu jiný pocit a mohli by se při hře více uvolnit.

Z koncertu kapely Mištes. (Foto: Aleš Honus)

Přes uvedené drobnosti byl večer s hudbou této kapely velice příjemný, poutavý a obohacující. Svůj díl na tom měl nečekaně také výtvarník Daniel Balabán, jehož duchaplnými obnažujícími obrazy hudba Mištes proznívala s nezaměnitelnou chutí, archaickou nostalgií i odvěce aktuálním lidovým temperamentem.

Další koncerty kapely Mištes se v Domě umění konají 31. srpna a 14. září 2016, vždy od 19 hodin. V případě příznivého počasí se uskuteční na venkovní zahrádce, jinak ve výstavním sále v přízemí. Vstup je zdarma.