Within Temptation připomínali lva v kleci. Přesto předvedli v Ostravě výjimečnou show

Within Temptation jsou jednoznačně jednou z nejlepších „živých“ kapel a převážná část účinkujících, kteří byli nedávno k vidění na Colours of Ostrava, by jim jejich pódiovou energii mohlo závidět. Kdybyste Sharon i jejím spoluhráčům dali na čela žárovky, tak je dokážou rozsvítit. A to na mnoho kilometrů daleko. Tentokrát byl ovšem jejich projev limitován prostorem a poněkud malou scénou. Samozřejmě na poměry těchto nizozemských metalistů.

Jak na mnoha zahraničních štacích, tak třeba v rámci havířovského koncertu v roce 2014 mohli Within Temptation využít daleko větší pódium včetně působivějších kulis a lépe umístěných obrazovek. A to byla, panečku, jiná jízda. Lev se prostě ve volné přírodě chová jinak než v kleci.

Z koncertu Within Temptation. (Foto: Aleš Honus)

I přes tento handicap Within Temptation předvedli perfektní podívanou. Z jejich strany bylo vše v pořádku. Potěšil také výběr skladeb. Tato cesta z minulosti do přítomnosti a opačně pamatovala na písně z dosud posledního studiového počinu Hydra, ale nezapomnělo se ani na letité evergreeny Mother Earth nebo Ice Queen. Zmíněna pestrost dostala na frak snad jen v písni And We Run, kdy ze záznamu puštěný rapový part Xzibita zněl poněkud utopeně a nevýrazně. Na druhou stranu třeba akustická The Whole World is Watching (bez vokálního doprovodu Piotra Roguckého nebo Dave Pirnera) ukázala, že skvěle funguje i v této okleštěné verzi.

Zpěvačka Sharon den Adel během koncertu. (Foto: Aleš Honus)

Zpěvačka Sharon den Adel působila jako vždy nenuceně a byla to také ona, kdo dokázal situaci odlehčit, když se vyskytly drobné technické problémy. Zkrátka žena na svém místě.

Within Temptation jsou prostě kapela, které se může věřit. Jejich něžným parním válcem je radost nechat se pohltit. Akorát je škoda, že v Ostravě nemohl symfonický metal Within Temptation vzhledem k okolnostem vykvést do celé své krásy.

Vader měl těžkou úlohu, protože nastoupil právě po nizozemské akvizici. Asi jen pamětníci by si vzpomněli, že Piotr Wiwczarek se svými kumpány hráli poprvé v moravskoslezské metropoli ještě v bývalém rockovém klubu TNT. Ale od té doby uplynulo spoustu let a zdejší průmyslové podniky vypustily do ovzduší tuny a tuny prachu. Tak, či onak, popůlnoční hodina polské družině vůbec nevadila. Profesionalita nadevše.

Vader se prezentoval ukázkovým tornádem bezbožnosti a death metalové nápaditosti. Přitom jasně ukázal, že poctivost a neuhýbání z vlastní cesty se vyplácí. Koncert důstojně mapoval více než třicetiletou existenci kapely, a tak zazněly fláky z počátků i ty novějšího data (namátkou lze zmínit Reborn in Flames nebo Come and See My Sacrifice). Bezchybný výkon na jedničku s minimálně 666 hvězdičkami. Tohle byl řádně pekelný pozdrav na dobrou noc! A tak, když Vader naposled hrábl do strun a udeřil na bicí, měli přítomní při odchodu jasno. God is Dead.

Nemá cenu si nic nalhávat, ale Axxis ani Firewind do první ligy heavy/power metalu nepatří. Nicméně v Ostravě Axxis překvapil. Příjemně. Němečtí vyznavači melodického těžkého kovu těžili především z frontmanovského nadšení zpěváka Bernharda Weisse. Ten se projevil jako zkušený stratég. Věděl, jak zaujmout a okamžitě od úvodní skladby měl diváky tam, kde potřeboval. Na své straně.

Skupinu Axxis na pódiu doprovázela i fanynka. (Foto: Aleš Honus)

Ačkoliv Axxis sázel spíše na preciznost než na živelnost, celkovému vyznění to jen prospělo. A to až do povedeného finále, které tvořily písně Living in a World a Kingdom of the Night z debutového alba z roku 1989. Těmto dvěma nejznámějším songům kapely předcházel ještě jeden povedený kousek. Ostatně nic by nefungovalo bez spolupráce, a tak Weiss dokonce pozval jednu z fanynek přímo na pódium, a ta si s kapelou zahrála a zapěla akusticky laděnou skladbu Touch the Rainbow. A když se půvabná blondýnka mohla předvést i v improvizované bubenické show, není třeba dlouze diskutovat o tom, že to byl pro tuto dívku zážitek na celý život. Heavy metal v podání Axxis měl prostě sílu i cit.

Z koncertu Firewind. (Foto: Aleš Honus)

Zato Firewind nijak neoslnili. Skupina soustředěná kolem kytarového mága Guse G. žádnou přidanou hodnotu do placu nedala. Charismatický šestistrunař, který má zkušenosti i s hraním u Ozzyho Osbourna, sice dostával hodně prostoru k sebeprezentaci, jeho kytarová ekvilibristika je dechberoucí, ale sám na vše nestačil. Power metalu made in Firewind zkrátka chyběl náboj, nápad nebo nějaký moment překvapení, který by skladby nepouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven… Možná se však na řeckých chasnících projevil fakt, že koncert odehráli na vypůjčené nástroje, anebo možná už jsou myšlenkami spíše u nahrávání svého nového alba, a proto mnoho plánovaných vystoupení v tomto období zrušili nebo přesunuli na příští rok. Ostravská zastávka však v koncertním playlistu zůstala.

O tom, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky, se přesvědčil i Citron. Stejné místo jako loni, včetně řady hitů z minulých let, a přitom jiná atmosféra… O kauze Citron versus Limetal už bylo napsáno dost a dost, ale výsledek je ten, že současná sestava ostravské metalové stálice tak nějak přešlapuje na místě.

Z koncertu kapely Citron. (Foto: Aleš Honus)

A vůbec nejde o hráčské, instrumentální, či pěvecké výkony. Vystoupení se opíralo především o legendární hity z alb Plní energie a Radegast, což je vždy trefa do středu terče. Kapela se snažila, ale jakoby se onen motor nemohl pořádně zažehnout. Mnohé hity tak zněly jakoby bez duše… Občas probleskla jiskra (Zahradní slavnost, Uragán nebo duet Ladislava Křížka s Tanjou Kam jen jdou lásky mé), která by kormidlo koncertu otočila k plusovému přístavu, ale těchto momentů by člověk od skupiny takového ražení čekal více. Citron rozhodně nepropadl, své si odehrál, ale tentokrát byl jaksi bez chuti.

Pro úplnost dodejme, že na úvod festivalu ještě vystoupily formace Forrest Jump, Doga a Oberschlesien. Ostrava v plamenech tak dopsala svou třetí kapitolu. Ačkoliv i letos se jednalo o festival veskrze příjemný s řadou pozitivních momentů, nelze opomíjet ani otazníky, které se objevily. Pomyslný míč je nyní na straně pořadatelů. Je totiž pouze na nich, jakým směrem se chtějí v budoucnu ubírat. Zda hodlají trvat na tom, aby se festival konal výhradně pod vysokou pecí, a to za účasti hvězd světového formátu (což Within Temptation bez debat jsou), které však za těchto podmínek nebudou moci předvést své maximum, anebo se organizátoři poohlédnou po větším prostranství.

Areál Dolní oblasti Vítkovice touto možností disponuje. I když jasné, že poté by se muselo sáhnout k tolik nepopulárnímu kroku, a to k výraznému zdražení vstupenek. Dilema, které stoprocentně správnou odpověď v tuto chvíli nenabízí.