Španělé oceňují vylidněné centrum. Je výhoda mít si kam sednout, říká moderátor MAČ Jan Mlčoch

Věnujete se španělským hostům i mimo autorská čtení?

Ano, se studenty katedry romanistiky jsme vytvořili akční týmy, dvojice nebo trojice, které mají každý den na starost konkrétního autora. Vždy ho vyzvednou v jednu hodinu v hotelu, zavedou jej na oběd, ukážou mu Ostravu, dokonce už jsme jeli také do Dolních Vítkovic. Kolem šesté hodiny jej přeberu, strávím s ním odpolední kafe, pak následuje čtení. Nakonec si jdeme sednout na večeři, poklábosit si.

Pokračuje čtení  a debaty i po oficiální části večera, kdy už se splnily povinnosti?

Z Absintového klubu Les všichni odcházejí naprosto nadšeni. Měli jsme dokonce jednoho spisovatele, který říkal: Já už jsem četl před stovkami lidí, na nejlepších amerických univerzitách, ale žádné místo pro mě nebylo tak jedinečné jako toto. Po večeři je už kontakt s Ostravou menší, ale byli i takoví Španělé, kteří vyzkoušeli i absint.

Pomáhají vám studenti, kteří za symbolickou cenu obětují svůj volný čas. Co od toho mohou očekávat?

Pro studenty je to obrovská životní zkušenost. Setkat se s těmi, co jsou v učebnicích, je velmi vzrušující, a potkat někoho, kdo tam sice ještě není, ale možná tam zanedlouho bude, je ještě více podnětné.

Měli hosté čas poznat blíže své hostitele?

Ostrava opravdu spoustu autorů fascinovala, jen mě mrzí, že nemají moc času poznat ji blíže. Těch pět hodin pobytu je velmi málo. Takže třeba do těch slavných Dolních Vítkovic se dostala jenom jedna spisovatelka. Ale Ostrava je fascinuje z mnoha jiných důvodů. Protože je mnohem jiná než Brno, Košice, Wroclaw nebo Lvov. Ostrava mezi nimi nezapadla a je to vidět i na tak triviální věci jako je Facebook. Najednou vidím, jak naši průvodci, studenti jsou přidáni mezi přátele našich hostů. A kdo ví, možná se objeví v nějaké detektivce nebo básni.

Takové množství španělských autorů, to se asi těžko bude někdy opakovat. Jaká je tady v Ostravě španělská komunita?

Ohlas čtení byl znásoben i faktem, že Ostrava byla zrovna včera plná Španělů, což bylo dáno návštěvou papeže v Krakově a oni nesehnali ubytování blíž. Takovou kumulaci autorů jsme tady ještě neměli, ale je faktem, že Španělé Ostravu dobývají takových posledních pět let. Před pěti lety jsem tady měl ve třídě 80 Španělů na semináři z české literatury a historie. Dnes je zájem jen o něco menší. Je tady komunita, která se mění, to je dáno přítomností studentů, ale pochopitelně je řada Španělů, kteří tady žijí trvale.

Kam míří první kroky vašich hostů?

Bohužel celkem prší, což není nejšťastnější. Nejčastěji jejich první kroky zamíří do restaurace U Rady, kde si dají tradiční české jídlo. Dostanou guláš nebo svíčkovou, popřípadě co chtějí. Často jdou na vyhlídkovou věž radnice, zajdou do katedrály, projdou se kolem univerzity. Někdy se dostanou až k řece, kde je kolem klubu Dock hezké posezení. Rosa Montero jako jediný host Měsíce čtení si vyžádala návštěvu Dolní oblasti Vítkovic. Vstala o tři hodiny dříve, aby mohla včas přijet z Wroclawi. Vrátila se naprosto nadšená.

Jak si vysvětlit takový zájem ze strany španělských autorů?

Dostat nabídku k účasti na festivalu konaném najednou ve čtyřech zemích na pěti místech je dobrodružství. Španěly žene touha něco poznat. V Ostravě mají přidanou hodnotu v Lese, což je na španělské poměry mimořádné. Viz. Rosa Montero, potetovaná šedesátiletá hipisačka, jejíž texty byly úžasné a patřily k jedněm z nejlépe přijatých českým publikem. Řada Španělů byla překvapena, že na Masarykově náměstí večer nikdo není. Pro nás je tam samozřejmě hodně lidí, včetně vytížené „gypsy spa“, tedy populární fontány. To se ale nedá srovnat s Barcelonou nebo Wroclawí – je pro ně fascinující, že člověk v tak velkém městě přijde do kavárny, najde místo a může si tam sednout. My se to snažíme zvrátit a vůbec si neuvědomujeme tuto výhodu.

Co noční život?

Na Stodolní jsem byl s autory asi dvakrát. Byli to „nedělní“ autoři, protože jinam se v neděli nedá zajít. Ale taneční zábava nebyla na programu, přeci jen jsou už tady po Brně a Košicích vyčerpaní. Tři autoři se odvážili ochutnat absint. Mají z něj hrůzu, v literatuře figuruje absint jako halucinogenní droga. Je vidět, že hodně čtou. Mají o něm představu jako o nápoji dekadentních básníků. Vysvětluji jim, že dnes už je to dobrá anýzovka, cucli si, a pak už toho nechali. Nevím, jestli je to tím, že jim nechutná, anebo fakt mají takovou hrůzu.

Ve Španělsku nic takového neznají?

Nepamatuji si, že by se tam absint pil.

Jaká témata se v debatě se španělskými autory nejčastěji přetřásala?

Byly tady dvě úrovně. Oficiální rovina před publikem a pak neoficiální, ta večeřová, kdy se debatovalo už v úzkém okruhu. Hodně se hovořilo o politice, řada autorů vyjadřoval zděšení nad současnou španělskou politikou. Vyjadřovali zděšení z autocenzury, z jediného povoleného diskurzu, z toho, že některé věci se už dnes nesmí říkat. Hodně jsme se bavili o uprchlících. V Ostravě říkali, že tak svobodně se třeba už ve své zemi nemohou vyjádřit.

V čem vidíš přínos této aktivity pro Ostravu?

Jednak pro kulturní povědomí. Když mi řekli někdy v květnu, že to bude v Lese, tak jsem konstatoval: Probůh, jen to ne. Přitom tu komunitu znám, je to zásadní, už jen tím, že v Lese se může kouřit, což já osobně vítám. Je to pro mě symbol svobody, ale není to důstojné prostředí pro takové čtení. Jak jsem se mýlil! Španělé byli nadšení. Lidé, co mají rádi literaturu, se tady pravidelně scházejí. Přinos tady rozhodně je, hlavně pro obec, která literaturu konzumuje. Navázali jsme drobná, zatím formální přátelství.

Jaké bylo ostravské publikum?

Zdejší publikum má tvrdé jádro, chodí pravidelně, má načteno a nebojí se zeptat. Bez něj by festival neměl smysl.

O co se publikum zajímalo?

Objevila se tři velká témata: Nezávislost Katalánska a Baskicka. Mylně bylo srovnáno s rozpadem Československa. Pak feminismus ve španělské literatuře a kultuře. A pak téma konzervativnosti. Naše představa o Španělsku se rozchází s realitou.

O co se zajímali Španělé?

Zajímal je komunismus. Existuje falešná paralela mezi komunismem a frankismem. Jejich diktatura byla light verze oproti tvrdé diktatuře u nás. Zajímala je komunistická utopie, doly, vysoké pece, industriální historie, pak Češi obecně. Každé čtení má svého člověka v publiku, který se ptá na to stejné, snažil jsem se je eliminovat. V Brně se to nepovedlo, tam je každé čtení uzavřeno moravským nacionalismem. Kdo to jsou ti moravští nacionalisté, to zajímalo snad všechny Španěly.

Jak jsou na tom Španělé s povědomím o české literatuře?

Španělé na tom nejsou špatně, ví se o Kunderovi, Haškovi, Hrabalovi, Kafkovi. Překvapila mě znalost a překlady Holana, Seiferta. Krize ve Španělsku způsobila pád velkých knižních domů, ale rozvinula se řada malých vydavatelství, což je velmi pozitivní.

Co současní autoři?

Až se situace trochu uklidní, jsme připraveni přeložit současné autory, třeba z Ostravy.