Změna kurzu na Štěrkovně vyšla. Zájem diváků byl rekordní a v sobotu bylo vyprodáno

Po opavském garážovém rocku Cocaine Party vystoupil v pátek ještě před téměř prázdným hledištěm David Stypka a kapela Bandjeez. Kladu si otázku, proč tato velmi introspektivní, náladová a emocemi nabitá hudba přilákala tak málo posluchačů. Stypka je přitom opravdový formát, jeho texty patří tomu nejlepšímu, co lze na současné hudební scéně slyšet. Silné osobní příběhy proplétají neotřelé metafory, které svou invencí poutají pozornost a nutí přemýšlet. To je obrovský bod pro Davida Stypku, který sice s publikem komunikoval minimálně, ale pokud ano, vždy to bylo svěží a nenucené. Možná by stálo za to, přiblížit se k posluchačům trochu více, na druhou stranu upřímné introvertní písničkářství, z něhož prosvítá obnažená duše, se zaryje hluboko pod kůži a nelze se jej nabažit. Stypka a Bandjeez by si zasloužili lepší čas a hlavně větší pozornost diváků, kteří na Štěrkovně jakoby zpočátku neměli chuť hledat a objevovat nové inspirace.

Z koncertu kapely Poletíme? na Štěrkovně. (Foto: Aleš Honus)

U kapely Poletíme? se jednalo přesně o odvrácenou stranu hudby. Rub a líc, to je to, co dělá muziku tak zajímavou. Poletíme? vypálili na lidi šramlové, punkově šmrncnuté country blues s velkou vervou. Frontman Rudolf Brančovský bavil vtipně přisprostlými refrény s infantilním tahem na branku, jednoduchý písňový projev nutil k jediné možné reakci – k pohybu. Kapela vystoupila na Štěrkovně exkluzivně s pěveckým sborem Láska opravdivá. Bohužel sborové party se omezily na jednoduché halekačky unisono, které často zanikaly ve prospěch kapely. Poletíme? dostali poprvé publikum do taneční festivalové nálady, osobně jsem ale z jejich spojení s brněnskými sboristy čekal víc.

Velkým osvěžením byla novinka Štěrkovny – poetická scéna, na níž představilo „své“ básníky nakladatelství Perplex, kterému šéfuje básník a editor Dan Jedlička. Ten si pozval na páteční čtení opavského básníka, zpěváka a textaře Jana Kunzeho. Kunze představil zaplněnému stanu svou poezii, která okamžitě strhává pozornost citlivou pozorovací schopností bohéma a umělce s duší chlapce. Jeho básně se vyrovnávají s tematikou žen, hojné motivy cesty i ženské viny jsou jeho erbovními tématy. Kunze je skvělý recitátor a jeho přirozený herecký projev je cestou, jak přiblížit kvalitní básně i publiku, které běžně poezii nečte.

Pomyslnou bitvu kapel vyhrál Circus Problem. (Foto: Aleš Honus)

Magnetem pátečního dne byl souboj dvou kapel, v němž se utkala rumunská Fanfara Transilvania s českými Circus Problem. Balkánská bitva představila dva instrumentálně velmi dobře vybavené soubory. Česká kapela Circus Problem vtrhla na pódium se svým typickým tanečním projevem s příměsí klezmeru a návštěvníci si její set opravdu užívali. Po půl hodině je vystřídala rumunská dechovka Fanfara Transilvania s explozivními žesťovými sóly a rytmicky strhujícími tempy. V hodnocení publika, které mělo výkony kapel ocenit potleskem, ale nakonec vyhrála kapela Circus Problem. Také následující koncert Chinaski vzbudil velký zájem fanoušků, kteří se dočkali největších hitů této poprockové stálice.

Sobota přinesla také řadu hudebních zážitků. Horkýže Slíže rozpoutali jako druhá kapela sobotního dne své bouřlivé, chytlavé vystoupení, které strhlo dav ke spontánnímu paření. Frontman Kuko skvěle pracoval s publikem, hecoval jej výroky typu „aj lav jů, Hlučín, „du jů spík mongoliš“ a podobně. Horkýže svůj hard rock koření ironickými texty s účelně využívanými vulgarismy. Oba kytaristé jsou i šikovní zpěváci, Horkýže Slíže jsou výborná koncertní kapela a dokázala naživo zahrát všechny své hitovky přesvědčivě a s neumdlévající energičností.

Precedens brázdí hudební vody českých břehů už dlouho. Hudba Martina Němce však nenudí ani chviličku, new wave u nás v tak čisté podobě téměř nikdo nehraje. Opravdovým zážitkem byl zpěv skvělé Ivy Marešové, jejíž fenomenální vokál lze směle přirovnat k Báře Basikové. Také zbytek omlazené kapely představuje zdatné muzikanty. Precedens zahrál znamenitý set, v němž se střídaly hity jako Doba ledová a Soumrak bohů s novější tvorbou. Precedens po Stypkovi znamenal jeden z nejkrásnějších muzikantských projevů festivalu.

Zpěvák Miro Šmajda na Štěrkovně. (Foto: Aleš Honus)

Mira Šmajdu mají čeští diváci v paměti z finálového souboje s Martinem Chodurem v Česko-slovenské Superstar, kde zvítězil Chodúr. Šmajda se však svým rockovým outfitem a duší dostal do povědomí mnoha fanynek. Na pódiu se ale neobjevil hubený „šampónek“ s přelivem, ale svalnatý chlapík, který okamžitě s kapelou začal servírovat publiku svůj nabušený rock. Šmajda si rychle získal sympatie publika, dokázal s lidmi perfektně pracovat. Také kapela se představila v dobrém světle, jen oba doprovodní zpěváci frontmanovi dělali trochu ostudu. Bohužel hudba Mira Šmajdy nijak nevybočuje z rockových klišé a těžko jsem hledal něco, co by stálo za větší pozornost.

Maria Peszek na Štěrkovně. (Foto: Aleš Honus)

Polská zpěvačka Maria Peszek s kapelou byla jedním z hlavních bodů letošní Štěrkovny. A dodávám, že naprosto zaslouženě. Hudební projev této „antihvězdy“ byl nesmírně sympatický. Její písně se nebojí pojmenovat problémy, které Polsko nerado slyší, kapela kolem Peszek je tvořena perfektními muzikanty a výsledný zvuk byl velmi moderní a chytlavý. Peszek se publiku nijak nevnucovala, přesto získala sympatie vnímavějších posluchačů, které její strhující i syrové písničkářství zaujalo.

Michal Horáček se svým projektem Pocta Hapkovi po Marii Peszek na hlavní scéně působil trochu rozpačitě. Sice je tento bravurní textař obklopen báječnými muzikanty a zpěváky Lenkou Novou, Ondřejem Rumlem a patrně nejoriginálnějším Františkem Segradem, jenže povětšinou pomalé šansonové balady byly trochu utahané, lidé možná také čekali více hitů a Horáčkovo povídání bylo někdy zbytečným vychloubáním, čeho všeho v životě dosáhl. Více muziky a více hudební pestrosti a dravosti by tomuto projektu určitě prospělo.

Lenka Nová a Michal Horáček zpívají sbor. (Foto: Aleš Honus)

Sobotní večer se vyšplhal na vrchol vystoupením Mig 21, po kterých se objevil na scéně Jelen. Zatímco set Mig 21 byl očekáván jako jeden ze zlatých hřebů festivalu, což kapela s Jirkou Macháčkem skvělým koncertem dokonale naplnila, o Jelenovi jsem slyšel dosti rozporuplné názory. Jenže vysmívaná kapela na Štěrkovně zahrála perfektně. Také zpěv frontmana Jindry Poláka nezapadá do typických nakašírovaných hlasů z rádií.

Bylo by chybou nezmínit také doprovodný literární program sobotního dne v podobě poetické scény, na níž se představili básníci Olga Stehlíková a Ondřej Hanus. Jejich společné čtení bylo krásnou ukázkou protilehlých básnických vesmírů, v kterých se v drsnější, mučivě litanické rovině představil Hanus s hlavou ukrytou v kukle. Stehlíková jeho poezii vyvažovala svými přesnými a přitom nádherně vyklenutými příběhy.

Festival pokračuje i v neděli, kdy je vstup zdarma. Program zaujme například koncertem Vladimíra Merty a Jana Hrubého a večer vrcholí koncertem kapely Slza.

Letošní ročník přilákal tisíce lidí, kteří ke břehu krásného jezera přijeli trávit svůj čas. Přestože program byl letos velmi pestrý a nabídl opravdu kvalitní průřez současnou českou i zahraniční muzikou, bylo zřejmé, že publikum reaguje na osvědčená jména a na to, co zná. Je ale skvělé, že se i méně známé a přitom výborné kapely, stejně jako mimořádné projekty typu Balkan Battle Live na Štěrkovně představily. Festival tak přestává být jen populárním konzumem, ale vytváří mosty mezi odlišnými hudebními projevy, mezi kvalitní poezií a texty. A tak se jeví nové směřování hlučínského festivalu jako správné a sympatické.