Hudba, které chybí názor, je plytká, říká ostravský písničkář Lukáš B. Bach

Cítíš se být ostravským patriotem?

Nemám rád to slovo patriotismus, ale Ostravanem a Slezanem se cítím být. Mám k Ostravě vztah… Měl jsem možnost žít ledaskde; v Praze, v Anglii, chvíli jsem žil i s rodiči v Jeseníku, ale doma se cítím být tady. Mám to tu rád.

Sleduješ ostravskou literární scénu? Čteš zdejší básníky?

Mám doma Petra Hrušku, Petra Bezruče a celou řadu undergroundových básníků. Ty ale nechci jmenovat, aby nebyli namyšlení (smích). Nijak soustavně ale ostravskou literární scénu nesleduji.

Ač to o tobě není příliš známo, hudebně jsi byl aktivní už v minulosti, ještě než jsi začal se sólovou tvorbou…

Ano, má první kapela se jmenovala Vygajdané gaťky, což byl v podstatě takový imaginární projekt, a ta další Barevný svět. Ale to byla jen legrace v době, kdy jsem chodil na střední.

Je zásadní rozdíl mezi hraním samostatně a s kapelou za zády? Proč jsi se nakonec rozhodl jít touto cestou?

Když hraješ s kapelou, tak se na pódiu cítíš, jako bys vlezla do neznámého baru v neznámém městě se třemi čtyřmi kamarády. Když jsi tam sama, tak si ty kamarády musíš udělat v tom publiku. Je to o to těžší, ale taky o to více obohacující a zajímavé.

Třeba před dvěma lety o tobě ovšem nebylo vůbec slyšet. Objevil jsi se doslova zčistajasna, jak je to možné?

To proto, že jsem první koncert odehrál asi teprve před rokem. Chtěl jsem to stihnout před svými třicátými narozeninami, což se povedlo. Tím, že jsem dlouhé roky hrál v kapele, se mi muzika celkově znechutila, nechtěl jsem to dělat a bavil mě spíš sport… Taky jsem studoval a hodně četl. Takže ani nebyl čas, muziku jsem ze svého života na nějaký čas úplně vymazal. Až když jsem se vrátil do Ostravy, potkal jsem svého bývalého spolužáka a začal jsem s jeho vodáckým klubem jezdit jako kytarista na vodu. Oprášil jsem žlutou Já písničku a začal jsem znovu hrát. Dal jsem dohromady nějaké věci a lidem se to líbilo, tak jsem začal i koncertovat. Pak jsem nahrál desku a dál už to znáš.

Kde byl ten tvůj první osudný koncert?

Byl v Chacharkově doupěti a nebývale se mi povedl, byl jsem z toho naprosto nadšený. Ale pak mi dlouho trvalo, než jsem si zvykl na to, že ne všude, kde vybalím kytaru, mě budou vítat přátelé a budou se na mě těšit.

Od té doby jsi odehrál nespočet koncertů na nejrůznějších místech. Kde se ti hrálo nejpříjemněji?

Hodně zajímavý byl loňský zážitek z Krymské v Praze, taky Kdyžužtak fest a letos se mi hrozně líbil Krákor. Tam byla hodně příjemná atmosféra, takové přátelské hraní.

V minulosti jsi studoval v Leedsu. Přičichl jsi k tamní hudební scéně, ovlivnila tě nějak?

Ano, pracoval jsem tam v baru, kde se pořádaly malé komorní koncerty. Většinou city-folkové, řekněme. Byl jsem na spoustě různých akcí a díky tomu, že jsem studoval kulturologii, jsem se dostal na celou řadu festivalů, ale v té době jsem se o muziku jako takovou až tak nezajímal. Až dodnes vlastně spoustu věcí tolik neprožívám, jak bych asi měl. Zčásti je to škoda, protože mi unikají trendy, a zčásti je to asi dobře, protože si všechno pak dělám tak nějak po svém. Něco jsem viděl, něco jsem slyšel, ale kromě toho baru to pro mě hudebně nebylo nijak zvlášť významné.

Před pár měsíci jsi vydal svou druhou nahrávku, která svým názvem i vizuálem jasně odkazuje k bývalým ostravským Městským jatkám. Máš k tomu místu nějaký zvláštní vztah?

To vzniklo náhodou, když mě Marek (Lampart, pozn. aut.) fotil. Byli jsme u řeky, v kavárně, v Komenského sadech i na Stodolní, a poslední fotku jsme udělali u jatek. To místo má zvláštní atmosféru a ta fotka shodou okolností vyšla, tak mě to prostě napadlo. Chtěl jsem, aby v názvu desky bylo jednoduché české slovo, nic kýčovitého, a aby to korespondovalo s tou fotografií. Ta budova samotná je takové memento minulosti.

Jaké máš pocity z toho, že by se tam mohla v budoucnu přesunout Galerie města Ostravy PLATO?

Mám z toho velkou radost, ale jsem taky skeptický. Takových projektů bývá strašně moc a když vidím, jak vzniká vědecká knihovna nebo cokoli jiného, jsem k tomu takový trochu nevěřící. Na kultuře nikdo nikdy nezbohatl, ale na své nekulturnosti mnoho lidí šeredně prodělalo. Těžko říct, uvidíme. Jestli se to podaří, budu z toho mít velikou radost.

Chystá se už následovník Jatek?

Mám spoustu nápadů, které bych chtěl realizovat na další nahrávce. Nevím, jak se to bude jmenovat, ale materiál už mám. A zase bych to chtěl na začátku přístího roku pokřtít. Doufám, že si tentokrát i s někým zahraju, sestavím nějakou kapelu a udělám ty písničky v širších aranžích.

Ve své nejznámější skladbě zpíváš, že máš rád porno a počítačové hry. Nechtěl bys to nějak okomentovat?

Udělal jsem celou řadu písniček, které byly politické nebo depresivní a dle mého názoru měly hloubku. Na koncertech jsem ale zjistil, že to lidi až tolik nezajímá, že všechno vnímají spíše ve zkratkách a ve sloganech – a tak jim dávám to, co chtějí, co je baví. Porno a počítačové hry, to je jen legrace, která se chytla. Vtípek, který prostě vyšel. Jak porno, tak počítačové hry jsou současné fenomény a spousta mých spolupracovníků a vrstevníků tím žije – pracuji totiž v IT firmě (smích). Rád bych dělal hlubokomyslné písničky, ale ty nikoho moc nezajímají.

Máš nějaké vzory, co se týče textařské práce?

Ano, z českých mám rád Nohavicu nebo Radůzu, ze zahraničních zase hodně Springsteena, Bono Voxe…

Často se na Facebooku i ve svých písních vyjadřuješ k aktuálnímu společenskému dění. Myslíš, že je to tak správně? Měli by být umělci více angažovaní?

Samozřejmě. Bez nějakého názoru by to bylo – alespoň v mém případě – jen plytké vzdychání. Hudba mi bez toho přijde prázdná. Podívejme se na významné hvězdy pop music, ať už Sinéad O’Connor, U2 nebo Rolling Stones… Všechny ty rockové kapely měly většinou i nějaké postoje, které písněmi sdělovaly, to k tomu prostě patří. I Madonna má písničky jako American Life, Bruce Springsteen zase Born in the USA. A to jsou hvězdy světového formátu, všechny se dost angažovaly politicky. Má to tak být, bez názoru je muzika plytká.

Ty sám sebe často tituluješ jako kavárenského povaleče. Jsi tedy takovým zakladatelem „ostravské kavárny“?

Mám rád kafe a když jsem se dozvěděl, jak ošklivě se o „lumpenkavárně“ vyjadřuje tiskový mluvčí našeho pana prezidenta, hrdě jsem se k tomu přihlásil. Strávil jsem v kavárnách hodně času, i když je pravda, že ten sport a vodáctví se k tomuto profilu moc nehodí.

Kde sedáváš nejčastěji?

Teď se otevřela celá řada dobrých podniků. Nová Karolina uvolnila prostor pro nejrůznější alternativy, v tom máme štěstí. Do Karoliny se stáhl ten „bující kapitalismus“ a komerční svět, ten alternativní teď může svobodně bujet v centru města. Často chodím do Staré arény, do Jamu, často chodím do Minikina, Docku a taky do Plan B Hardcore Café (smích). A samozřejmě není nad teplé kafíčko ve čtyři ráno v Ikaru (smích).