Albert Čuba zakládá v Ostravě nové divadlo a říká: Ten nápad jsem měl v hlavě asi tři roky
26.7.2016 13:29 Ladislav Vrchovský Divadlo Rozhovor
Herec Komorní scény Aréna Albert Čuba se rozhodl koupit budovu bývalého kina Mír v Ostravě-Vítkovicích a založit zde Divadlo Mír a Ostravský herecký klub. Povídali jsme si o tom, co ho k takové myšlence přivedlo a jak by nově vznikající ostravská divadelní scéna měla vypadat.
Albert Čuba v inscenaci Marná lásky snaha
Foto: Archiv Pas de Theatre
Co vás přivedlo k myšlence založit v Ostravě další divadlo?
Možná, že tohle je spíše otázka na psychoanalytika. Jestli v tom není jakési moje ego. Ale asi v tom bude hlavně potřeba něco vytvořit. Touha něco udělat. Pak je to v příležitosti, kterou nabízí Ostrava. Rozhodně se do toho míchá i fakt, že jsem k podnikání a k ekonomice měl vždycky blízko. S rodiči, kteří začali podnikat na začátku devadesátých let, jsme doma o podnikání hodně mluvili. Proto mám od roku 2009 firmu na audiovizuální tvorbu. Je to takový crossover – na jedné straně jsem divadelník, herec, znám hodně lidí z okruhu kolem divadla v Ostravě, a na druhé straně vedu firmu. Takže se to všechno jaksi propojilo.
Trochu jste mne vaší odpovědí zaskočil. Myslel jsem si, že rozhodující budou vaše umělecké ambice. V klubu Heligonka u Jarka Nohavici děláte projekt Tři tygři, ten už se hodně blíží poetikou ke kabaretu, myslel jsem si, že budete chtít v Ostravě založit kabaretní scénu. Jsem úplně mimo?
V podstatě asi ano. Kabaretní scéna toho klasického kabaretního střihu, to není tento případ. Neříkám, že se v budoucnu do něčeho takového nevrhnu, jenže pokud by někdo chtěl v Ostravě udělat klasickou kabaretní scénu, musí mít hlavně odpovídající prostor. Ten bývalé kino Mír ve Vítkovicích nenabízí. Ale něco jako je třeba Polský dům, kde je sál a jsou tam i bary, tam by to šlo.
Takže vás částečně inspirovaly prostory bývalého kina?
Ten nápad jsem měl v hlavě možná už tři roky nazpět. Uvažoval jsem o vytvoření alternativy vůči klasickým ostravským divadlům. Vedlo mne k tomu více věcí – jak se pohybuji mezi herci, vím, že občas někdo přijde a řekne: Mám skvělý text, tohle bych chtěl dělat. Jenže nemá kde.
Tak částečně se nabízí Stará aréna, klub Les nebo Cooltour. Všechny tyto instituce různá divadelní představení uvádějí…
Ano, ale tam jsou všude specifické podmínky. Všechny tři scény jsou skvělé, ale já mám poněkud jinou představu. Jde mi o zázemí pro divadelníky, zázemí pro diváky, hlediště s určitou kapacitou, jeviště vybavené technikou…
Tak o svém projektu něco prozraďte. Jaká bude například cílová divácká skupina?
Nebude. Nebo jinak: jsem teď úplně na začátku. Kterým směrem to půjde, to je v této chvíli otevřené. Chci nabídnout alternativu vůči všem ostravským divadlům, která jsou klasická repertoárová se svým souborem a s dotací města. Moje cesta bude jiná. Nebudu mít stálý soubor. Budeme produkovat jednotlivé inscenace a na role v nich budeme najímat konkrétní herce…
To je způsob známý z USA nebo západní Evropy. Takže půjde o jednotlivé projekty a konkursy na role?
Částečně ano, ale zase ne úplně. Uvádět bychom chtěli například kvalitní bulvár. Já nepovažuji slovo bulvár za sprosté slovo.
Tak jistě. V tomhle žánru existuje obrovské rozpětí kvality, od dosti pokleslých projektů až po velmi dobré divadlo…
Tak. V Ostravě na takový žánr prostor je, je to vidět na představeních dovážených sem většinou z Prahy, ale jejich kvalita je mírně řečeno velmi diskutabilní.
To je řečeno velmi diplomaticky. Často je na místě hodnocení pomocí mírně vulgárního slova, která začíná písmeny sr, má celkem šest písmen a končí slabikou ka.
(smích). Rozumím. Také jsou to projekty limitované počtem míst v autě, aby to bylo co nejlevnější. Od začátku je stavěno s tím, že se bude jezdit, hraje se na spoustě míst a jde hlavně o komerční projekt. Diváci na to sice chodí, ale ne vždy odcházejí spokojeni. Navíc se ta inscenace po nějakém čase rozsype a je z toho tak zvaná cochcárna, hlavně aby se lidi smáli.
V čem bude garance umělecké úrovně? Vy budete principál, vy budete tou osobou, která řekne tohle ano, ale tohle už ne?
Částečně. Tu uměleckou kvalitu budu chtít zajistit hlavně tím, že na každý post se budu vždy u každého jednotlivého projektu snažit získat ty nejlepší profesionály v oboru, kteří v ostravských divadlech působí a najdou volnou chvíli pro účinkování mimo své mateřské scény. Navíc mám představu, že se u nás sejdou špičkoví herci z různých divadel, kteří jinak nemají šanci si spolu zahrát. Jsem už předběžně domluven například s Václavem Klemensem, který by měl někdy v listopadu až prosinci začít zkoušet jako režisér první titul, hrát by v tom měli mimo jiné Štěpán Kozub a Vladimír Polák…
… prozradíte autora a název?
To bych ještě v téhle chvíli nerad, jsme před podpisem licenční smlouvy.
Ale termín premiéry už máte?
Přesný den ne, ale mělo by to být v lednu 2017. Samozřejmě to závisí na tom, jestli stihneme kolaudaci.
Vím o tom, že o budovu bývalého kina Mír měla zájem vítkovická Lidová škola umění. Je to sice škola zaměřená především na hudební obory, ta škola nemá dramatický obor, ale ředitel Návrat chtěl vytvořit ve Vítkovicích něco, co by se velmi blížilo k hudebnímu divadlu, a vycházet chtěl hlavně z možností svých studentů. Kdyby vám nabídl spolupráci, přivítal byste to?
Určitě. Ta scéna by měla fungovat tak, že v této chvíli zakládám něco, co by mělo mít značku Ostravský herecký klub. Možná u tohoto názvu už zůstaneme. Na jevišti by se měli setkávat, jak jsem řekl, špičkoví ostravští herci. Vidět Vladimíra Poláka hrát spolu s Lukášem Melníkem, to uvádím jako příklad, to by mělo lidi oslovit. Jsou hry pro dva nebo tři herce, které velké klasické divadlo skoro hrát nemůže. U nás to půjde.
Ostrava je pověstná tím, že taková spolupráce mezi divadly existuje. Nebojíte se ale, že narazíte na termínový problém? Ty herecké špičky jsou velmi vytížené.
Vždycky to samozřejmě bude problém, ale dá se řešit. Takže to bude jedna linie, realizovaná pod hlavičkou Divadlo Mír – Ostravský herecký klub. Ale pak bude ještě další linie, o které už jsme mluvili: Někdo přijde a řekne, že má v hlavě projekt. Když to bude mít určitou úroveň, pod kterou nebudeme chtít jít, tak to jenom uvítám. A může to být jedno, dvě nebo deset představení. Na podmínkách se vždy dohodneme.
Když Pavel Cisovský zakládal Komorní scénu Aréna, pracoval i s divadelními amatéry. Například ve Višňovém sadu Oxany Meleškiny-Smilkové hrál vynikající jednonohý ostravský ochotnický herec Petr Böhm. Půjdete i touto cestou?
Přiznám se, že takhle jsem ještě neuvažoval, ale nic není vyloučeno. Chtěl bych také v rámci toho prostoru založit něco, co bych nazval Ústavem pro studium herecké interpretace. Jakési studio zaměřené na rozvíjení herecké tvorby. Něco na způsob dílen a workshopů. S tématem Herec jako základní kámen interpretace postavy. Protože dnes to v divadlech chodí většinou tak, že přijde režisér s dramaturgem, někdy i bez dramaturga, a řekne: Bude to takhle a takhle. A já bych chtěl právě nabídnout tvůrčím hercům, aby oni sami v individuální i kolektivní herecké tvorbě vytvářeli podobu inscenace. Samozřejmě tam bude režisér, který nakonec řekne: Tohle ano, ale tohle už ne. Ale hlavní bude herec, jeho vklad a jeho interpretace postavy. Mě zajímá možnost, aby si herec vytvořil sám vlastní představu. Nechci eliminovat roli režiséra, jen bych ho viděl jako jakéhosi režiséra-průvodce. Tvůrce, to by měl být herec. Také proto tedy Ostravský herecký klub. A tam bude místo pro všechny, i pro ochotníky.
Zní to zajímavě a slibně. Tak ať se vám daří.
Děkuji.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.