Dvaadvacet umělců vystavuje MASO. Od Mikeskové přes Pavlána a Malíka po Froulíka

Sekery v rukou řezníků / létají vzduchem / a blýskají se ve svitu lampy / jak odlesk slunce / v krvavých barbarských bitvách. To je část z básně ostravského poety, etnologa a zakladatele takzvaného DeDeArtu Vladimíra Jaromíra Horáka, jež v podání autora zazněla v sobotu v prozatímní Galerii Wurst.

Od konce června se totiž ve Wurstu kupí malby, objekty a instalace, které mají co do činění s masem. Artefakty přibývají postupně a přístup umělců k tématu je výhradně v jejich kompetenci.

Například fotograf a pedagog ostravské SUŠ Jaroslav Malík vystavuje dva obrazy ze svého cyklu Zastavení. Cyklus je parafrází Křížové cesty, Malík dokonce použil rámy, v nichž bylo kdysi vyobrazeno čtrnáct výjevů spojených s biblickým ukřižováním Ježíše Krista. Fotograf ovšem Zastavení tvoří díky zastávkám na svém bicyklu, když spatří mrtvolu přejetého zvířete, které zdokumentuje a snímek ještě „po malíkovsku“ upravuje. Zastavení zavěšená ve Wurstu ukazují přejetého psa a lišku, kteří se stali působivými hrdiny nové podoby pašijového dramatu.

Vystavené práce Jaroslava Malíka.

Ostravský multimediální tvůrce Marek Pražák pojal svůj příspěvek jako úvahu o masových vrazích. Na jeho tisku je vidět básník Petr Bezruč, jemuž se „splnilo“ vše, čím se trápil v básních. Aniž si totiž Bezruč ušpinil ruce krví, politikové z jeho okolí postupně odstranili Židy, české Němce, šlechtu i fabrikanty, tedy všechny negativní hrdiny z bardových veršů. Pražák proto Bezručův portrét počítačové prolnul s tváří diktátora Stalina, jednoho z největších masových vrahů v dějinách lidstva.

Stalin Marka Pražáka v galerii Wurst.

Sochařka Šárka Mikesková hrozí návštěvníkům Wurstu „bleskem z čistého nebe“. Obrovskou ocelovou rožnící tyčí s pořádně nabroušeným hrotem, která visí u stropu galerie. Navíc zrovna nad stolem, u něhož se návštěvníci občerstvují. A protože člověk je tvorem hříšným, dostavuje se nutkavě nepříjemný pocit, že právě na tomhle rožni se bude záhy smažit v pekle. Třeba za některý ze smrtelných hříchů, na které Mikesková odkazuje malou cedulkou s nápisem „akce“, jež visí na rožnící tyči. Trest může přijít třeba za hřích obžerství čili za nestřídmost. Nebo i za lakomství.

Rožnící tyč Šárky Mikeskové a obraz Marcely Václavíkové.

Pestrou přehlídkou přístupu k masu se vyznačují práce studentů Fakulty umění či Pedagogické fakulty Ostravské univerzity. Tomáš Teper přivezl obrazy s naturalistickými výjevy z rybího průmyslu. Jeho právě podříznuté rybí hlavy nožná některým hostům Wurstu vezmou chuť na grilovanou makrelu prodávanou na nedaleké Štěrkovně, což je dost pravděpodobně i malířův cíl. Tohle není žádné holandské zátiší s tuňákem a mořskými koníky, nýbrž realistické přemítání o krvelačnosti predátora jménem člověk.

Ryby Tomáše Tepera.

Malířka Macela Václavíková vyučující na ostravské SUŠ je skutečnou lovkyní čili myslivcem. Jak ale podotýká, střílí jen výjimečně, a jedině samce. Do Wurstu zapůjčila obraz, v němž se na beskydskou přírodu dívá očima dravce. Tedy rovněž zrakem lovce, který by ale bez schopnosti opatřit si kořist bídně zhynul.

Z díla Ondřeje Uherka.

Ondřej Uherek studuje na Fakultě umění v ateliéru kresby a maso představuje v symbolické scéně domácího masakru. V podobě neutěšené hádky, která se asi od času nevyhne žádné rodině. Vojtěch Kovařík ze stejného ateliéru, jehož obrazy byly na jaře vystaveny v klubu Les, je svébytný talent míchající ve svém díle výtvarné techniky jako dryáčnický koktejl. Je to absint rozmixovaný s listy konopí, muchomůrkou červenou a jahodovou marmeládou.

Z díla Vojtěcha Kovaříka.

Kovařík je valašský divoch odchovaný rožnovským undergroundem, který mimo jiné přemítá, jak to bylo doopravdy s mnohokrát zmiňovaným veganstvím Adolfa Hitlera.

Hitler je vegan
milovník běloruské stepní flóry a planktonu v Dněpru
jedno velké ucho, jedno velké ego
každý spasitel chce působit jako rozkvetlá louka
a v hospodě jsou všichni proroky
přetékají egem jako pivní pěnou
ačkoliv doma v kuchyni vyznávají dočista jinou víru
tak jako Hitler miloval bavorské pivní klobásy

Vladimír Jaromír Horák je básník, etnolog a zakladatel DeDeArtu. Vladimíra J. Horáka nejvíce přitahují neoficiální plakátovací plochy v čase postupného rozkladu, když déšť a vítr vytváří na místě nové svébytné umělecké dílo. Cáry papíru, vybledlé barvy na pozadí s nahým betonem nebo prkny staré ohrady, to je esence, která Horáka vzrušuje. A právě tehdy zmáčkne spoušť fotoaparátu a zrodí se dílo nové: Destroyed Details Art Photography čili DeDeArt, jak umělec označuje celý konceptuální projekt.

Z díla Vladimíra J. Horáka.

Fotografie Vladimíra J. Horáka vystavené ve Wurstu nyní skvěle splynuly se stěnami galerijní půdy, která jistý čas sloužila jako trenažér začínajícím ostravským tvůrcům graffiti. Horákovy záznamy z Berlína, Španělska či Ostravy jsou také důkazem jeho milostného vztahu s uměním ulice, podobný měl kdysi třeba Vladimír Boudník.

A stejně vnímavě chodí ulicemi i sochař Jan Šnéberger, jenž se nedávno v Ostravě zhostil vytvoření několika pamětních desek. A to s unikátní noblesou a zároveň vtipem. Pro Wurst nyní připravil něco jako domovní znamení, možná je to ale i apokalyptické varování, jak to s galerií může brzy skončit. Jeho „poslední večeře s Wurstem“ je totiž zpodobněna jako kus náhrobní desky s ulomeným nápisem: „Maso-uzen.“

Fragment náhrobní desky Jana Šnébergera.

Sušené maso Jerky v nadživotní velikosti zavěsil na půdě galerie Martin Pavlík, zatímco Petr Szyroki si pohrál s poezií stěn v bývalém řeznictví. A Martin Froulík k masu přistoupil jako k vykosťování nějakého neznámého zvířete, které má blízko k monstróznímu ježkovi či k dikobrazovi. Ostny z mnoha desítek umělohmotných věšáků nese nožem pečlivě opracovaná molitanová kůže. Je to monstrum, které ale dost vypráví i o pánovi tvorstva.

Froulík oběť svlékl z kůže, o kůži přemítá i Hana Strakošová v drásavé instalaci Plavky. Další absolvent Fakulty umění Jiří Zavřel možná zkoumá úlohu masné stravy v industriální Ostravě. Ještě před sto lety totiž koza v chlívcích u domků v hornických a hutnických koloniích sloužila především za zdroj mléka a vepřík se zabíjel jen jednou ročně (zabíjení vepře ukazuje i sousední výjev Kurta Gebauera). Dnes je grilování steaků součástí každodenní zábavy, když se zrovna nekope uhlí a netaví ruda, tak dělníci z těžkého průmyslu určitě někde grilují krkovičku.

Dílo Jiřího Zavřela (vlevo) a Kurta Gebauera (vpravo).

Gabriela Fraisová už měla ve Wurstu samostatnou výstavu. Také ona je milovníkem kouzla nechtěného a tvůrkyní uhranutou druhým životem předmětů denní potřeby, které se od dob Marcela Duchampa stávají i uměleckými artefakty. Fraisová zaútočila na nenasytné jedlíky masa objektem Dna. Jak známo, lidé postižení touto nemocí z přebytku masa trpí značnými bolestmi způsobenými krystalky kyseliny močové, které jejich „masožravé“ tělo nedokáže rozpustit. A umělkyně vytvořila artefakt, jenž je mrazivě směšnou diagnózou téhle stále rozšířenější nemoci, jež je důsledkem blahobytu.

Z díla Gabriely Fraisové.

Podobně na „masožravce“ kýve ukazovákem Hana Čichoňová, nedávná absolventka Fakulty umění. Její „sekaná“ plazící se sklepením Wurstu se tady dostala do kontextu s labutí písní všech milovníků flákot a buřtů z dílny Markéty Řezáčové, další studentky Fakulty umění. A rovněž s instalacemi Elli Tiliu, která „masnou výrobu“ pojala hororově s využitím mlýnku na maso a dětských panenek. Její další objekt, který je tvořen kýblem s krví, z něhož se vynořují zlaté parohy, je zase něčím jako strašidelným surrealistickým snem.

Práce Elli Tiliu.

„Byl to nesnesitelný nádiva.“ Těmito slovy končí komiks Petra Pavlána u východu z Galerie Wurst. Opět hororová věc, neboť onen nádiva byl napřed naklepán, pak dušen a posléze špikován. Prostě MASO!

Komiks Petra Pavlána.

*

MASO. Galerie Wurst (otevřeno po domluvě na 775 671 811 nebo na 724 115 004).

PROZATÍM VYSTAVUJÍ: Václav Buchtelík, Hana Čichoňová, Gabriela Fraisová, Martin Froulík, Kurt Gebauer, Vladimír J. Horák, Vojtěch Kovařík, Jaroslav Malík, Šárka Mikesková, Petr Pavlán, Martin Pavlík, Marek Pražák, Rosedelarose, Markéta Řezáčová, Hana Strakošová, Petr Szyroki, Jan Šnéberger, Tomáš Teper, Elli Tiliu, Ondřej Uherek, Marcela Václavíková a Jiří Zavřel. Další vystavující přibydou v sobotu 6. srpna.

(Autor textu je provozovatelem Galerie Wurst)