Chystáme i další projekce přes řeku Ostravici, říká dramaturg Minikina Tomáš Zetek

Tomáši, co vás to napadlo, nabídnout začátkem srpna v Ostravě ozvěny Letní filmové školy v Uherském Hradišti? Co na nich uvidíme?

Je to takový první pokus. Vybíral jsem podle toho, které filmy jsou vzácné a které divák v kinech jen těžko uvidí. Je tam Wajda, Viscontiho Gepard, samá stěžejní až kanonická díla. Vykopávky, ale v tom správném slova smyslu. Restaurovaný Baron Prášil, muzikál Starci na chmelu a další.

A Roger Corman?

Tak to bude dvojprogram ze středometrážních filmů Kýbl krve a Útok krabích monster. Vydobyl si jméno a místo na slunci, je uznávaným režisérem a jsem moc rád, že se tyto filmy podařilo získat pro naši projekci. Tento typ filmů zatím Minikino postrádá, takže je to výjimečná příležitost, jak zpestřit jeho program.

Není to zvláštní, když je zrovna oddechová okurková sezóna?

Není to tak, srpen je měsíc, kdy lidi opět nacházejí cestu do kina. V červenci se rozprchnou, ale v srpnu už se vracejí a dohánějí, co zanedbali. Jinak obecně je to tak, že léto je pro kino těžká konkurence, spíše se do něj chodí na podzim, přes zimu a na jaře, a pak hlavně za sychravých večerů. Léto je obecně slabší a návštěvnost je třetinová.

Přesto přicházíte s atraktivním retroprogramem…

Spoléhám na to, že ne všichni se mohli vypravit do Uherského Hradiště, necítí se jako akční festivalové publikum.

Starší generace možná ještě pamatuje na Cormanův slavný film Jáma a kyvadlo, což byl jeden z mála hororů v distribuci za tuhého socialismu, o to větší pak byl zážitek, když jej někdo promítal pod širou oblohou v letňáku. Co takhle vypustit Útok krabích monster pod širým nebem u splavu na řece Ostravici?

Určitě by to šlo, ale my musíme vždy nacházet cestu kompromisu. Termíny nám bohužel v tomto případě nepřály.

Jaký ohlas měla projekce Rozmarného léta?

Vynikající. Byl to jeden velký experiment, protože před námi něco takového ještě v Ostravě nikdo nezkusil. Šli jsme do velké nejistoty, čekala nás rizika, která jsme si ani nedovedli představit. V mnohém nám třeba pomohl kajak zapůjčený vodáckým klubem Campanula, na kterém jsme převáželi kabeláž z jednoho břehu na druhý. Protože zvuk byl na slezském břehu, ale zdroj zvuku na břehu moravském. Museli jsme vymyslet, jak ukotvit čtrnáctimetrové plátno. Byla to pro nás velká zkušenost, těžká a vyčerpávající, odezva od lidí ale byla velmi pozitivní. Pro příště se budeme našim divákům snažit zpestřit čas při čekání na setmění.

To se týká projekcí 1. a 2. srpna, kdy se opět vypravíme za Novou radnicí a potažmo jedinečným filmovým zážitkem pod hvězdnou oblohou. Co se bude promítat a čím budete krátit to čekání na setmění?

Pro promítání filmu Tohle je náš svět už máme v jednání účast kapely. Ten film je ve znamení tématu hippie a alternativního způsobu života, takže chceme hrát rock and rollovou klasiku z 60. let, americké country, a také chceme nabídnout opékání párků na přenosném ohništi. První večer bude trampský a ten druhý při projekci filmu Belgika snad i divočejší. Je to o dvou bratrech, kteří si otevřou klub v Belgii, vyhlášené dekadentní doupě, kde se pořádají divoké večírky, tady bych byl rád, kdyby se nám podařilo vytvořit odpovídající atmosféru třeba s využitím balkánských rytmů.

Zatím neznáte jména kapel?

Termíny jsou vybrány narychlo, a byť se datum 1. a 2. srpna blíží mílovými kroky, tak ještě nevíme, kdo před filmy bude hrát.

Proč jste přesedlali z víkendových projekcí na počátek týdne?

Pátky a soboty, které se nabízejí jako zajímavé dny, jsou většinou obsazené a jdeme do různých kolizí s jinými akcemi. Tomu jsme se chtěli vyhnout. Tentokrát se navíc nebude promítat z 35mm, ale z DCP. Nové filmy ani neexistují na klasickém pásu. Tím se nám to i ulehčí, protože jsme museli do koryta na nábřeží řeky vjíždět třemi těžkými auty, tentokrát bude stačit jedno.

A kdy přijde opět skutečné kino, tedy 35mm pás?

35mm má své kouzlo, a my se ho vzdát nechceme, ale budeme s ním zacházet jako s kořením, bude nám stačit jedna taková projekce během celého léta, tak bychom uctili tento formát, aby nezůstal v zapomnění.  Jinak je tento typ projekcí neflexibilní a náročný.

Půvab projekce z 35mm pásu měl své kouzlo třeba v řadě nečekaných událostí. Promítač někdy dokázal zaměnit kotouče, pouštěl je v jiném pořadí, čí zasahoval nečekaně do děje. Pak do obrazu vstupovaly různé nečekané efekty, takzvané pršení, poškrábaná emulze, o to vše už jsou dnešní standardní diváci ochuzeni…

To je samozřejmě škoda. Ale dnes je vlivem digitalizace obecně nedostatek 35mm kopií, nebo na nich nejsou filmy, které bychom zrovna chtěli hrát. Pokud je má Národní filmový archív, tak ten nedovoluje vůbec slepování kotoučů, takže se musí promítat paralelně ze dvou strojů.

A není to tím, že už nejsou promítači, kteří toto řemeslo ovládají?

Není, máme k dispozici dva, kteří dokáží 35mm formát obsloužit. Mne samotného láká možnost udělat si promítací zkoušky. Příznivci klasického formátu se scházejí a pořádají festivaly, třeba v Krnově je známá přehlídka 70mm formátu. Do budoucna bychom mohli nějakou takovou projekci uspořádat také v Ostravě. Možnosti by tady byly v Ostravě-Porubě.

Jak vznikl nápad promítat přes řeku?

Letos je to třetí rok, co promítáme venku. Zastupitelé obvodu nás vybídli, abychom šli více do ulic. První rok to bylo na Havlíčkově nábřeží, už tehdy se mluvilo o Malé Kodani a o tom, že řeka je atraktivní. Potvrdilo se to i na návštěvnosti, ale to bylo daleko menší plátno. Abychom mohli růst, tak jsme si vyhlédli místo za Novou radnicí. Stále se to učíme a je to pro nás zkouška ohněm. Od sezení přes kotvení plátna až po převoz kabelů na kajaku. A také musíme krotit místní opilce.

Jak takové krocení probíhá?

Snažíme se být zadobře s místními strážníky, pozveme je na kafe. Už se nám loni stalo, že za Divadlem loutek na jedné letní projekci se opilci posilněni krabicovým vínem rozhodli notně komentovat filmový děj.

Mohlo by se zdát, že jste první, kdo zkouší promítat z jednoho územního celku do druhého, dokonce z jedné historické země do druhé – z Moravy do Slezska. Ale už dříve něco podobného zkusili na festivalu Kino na hranici v Těšíně, kde promítali z českého břehu Olše do Polska. Je to pro vás vědomá inspirace?

Přesně tak, je to naše inspirace, protože s Kinem na hranici jsme v kontaktu a spolupracujeme. Zatím převážně v rovině propagace, kdy se snažíme tento festival prezentovat i v Ostravě. Pomocí spotů nebo plakátů. Každoročně jsme tam zváni. Právě odtud jsme si tuto myšlenku vypůjčili. Uvidíme, jestli to příští rok neobrátíme a nebudeme promítat opačným směrem.

Jak to vypadá s dalšími případnými projekcemi přes Ostravici? Čekají diváky nějaké aktuální změny?

Projekce přes řeku jsou natolik nákladné, že jsme se rozhodli zvýšit vstupné z 50 na 70 korun, navíc jde o novinky, které měly premiéru před pár týdny, tak doufáme, že je to obhajitelné. Na to, abychom promítali více, nemáme finance. Přesto bych rád pozval naše příznivce, aby sledovali projekce v systému FLOK na stránkách http://www.flokostrava.cz/. Nabídka je letos rekordní, zahrnuje na 40 projekcí, některé již byly, ale řada jich teprve na své diváky čeká, třeba tady před Minikinem 28 července, kdy budeme promítat film Sakra, kluku!, na který všechny srdečně zvu.