Jan Fišar před startem Shakespearovských slavností: Hamlet je pro mne něco jako Bible

Divadelní prázdniny se tě netýkají? Hraješ v Hamletovi na Slezskoostravském hradě…

Samozřejmě, asi by se mělo odpočívat, ale na druhou stranu Shakespearovské slavnosti jsou bohulibou akcí. Především mou velkou láskou je samotný Shakespeare, navíc Hamlet je úžasná, magická a zázračná hra, a pak v té inscenaci hrají například Mirek Etzler nebo Honza Vápeník, výborní herci a především kamarádi, se kterými jsem se dlouho neviděl a s nimiž rád pracuji.

Ano, setkání lidí z různých divadel je prima, ale někdy se stává, že v takovém případě hraje každý trochu jinak, a ve výsledku to pak není nejšťastnější …

Tohle je ovšem hlavně záležitost režiséra, v konkrétním našem případě tedy režisérky Janky Ryšánek Schmiedtové, ona si s tím jistě bezpečně poradí.

Zmiňuješ režisérku, ale zmínku si zaslouží také dramaturg inscenace Tomáš Vůjtek. Už se mezi lidmi povídá, že tentokrát díky jemu půjde o trochu jiného Hamleta…

Tak tohle pojmenování nemám rád. Jakmile slyším: „Uděláme to jinak“, tak vždy zpozorním a začínám mít strach. Je to takové klišé, vždyť každý se to snaží udělat jinak, ale když je to jinak tím hlavním kritériem v přístupu k jakémukoliv dílu nebo úloze, tak to většinou dopadne špatně. V případě Tomáše Vůjtka je ovšem podstatné, že je to vynikající dramaturg, podle mne jeden z nejlepších v republice, za druhé je také velmi dobrým autorem divadelních her, a co je též důležité, umí škrtat tak, že všechno podstatné v textu zůstane. Tímto darem je obdařeno u divadla velmi málo lidí, bohužel.

Vzpomeneš si na Hamlety, se kterými jsi se ve svém divadelním životě potkal?

Vzpomínám hlavně na jednoho. Byl to, a vlastně dosud je, můj největší divadelní zážitek v mém životě. Vladimír Vysockij jako Hamlet v Ljubimovově inscenaci v Divadle na Tagance v Moskvě. Dodnes na to představení vzpomínám s nostalgií a se slzou v oku. Ljubimov byl fenomenální režisér, ale vidět Vysockého naživo a pár metrů od sebe, to byl zázrak, on přes svého Hamleta vypověděl vše, svůj život, svoje názory, svůj postoj, bylo to tak silné a přesvědčivé, že jsem se s podobným výkonem už nikdy později nesetkal.

Hrál s kytarou v ruce?

Ano, ale jenom na začátku. Seděl tam úplně vzadu, opřený o stěnu v černém tričku, myslel jsem si, že je to nějaký kulisák, jenomže pak začal zpívat a jeho hlas a především jeho interpretace byly natolik specifické, že jsem okamžitě tohoto mága poznal. Ale abych nezapomněl na ostatní herce, všichni byli naprosto fantastičtí, nebyl tam jediný průměrný nebo dobrý výkon, všichni vynikající, mimořádní. Úžasné kostýmy, scéna, souboje. Prostě zážitek.

Říkal jsi, že Hamleta jako hru máš snad z celého Shakespeara nejradši. Proč?

Mám rád samozřejmě všechny jeho hry, ale Hamlet, to je něco jako, promiň mi to přirovnání, protože srovnávat to pochopitelně nelze, ale pro mne je to něco jako Bible. V té hře je prostě všechno. Jistěže záleží na výkladu, je tam plno témat a záleží, na čem se dramaturg s režisérem rozhodnou, co akcentují více a co méně, ale myslím si, že je to prostě hra všech her.

Hrál jsi někdy postavu Hamleta?

Ne. Hrál jsem kdysi Guildensterna v Jansově Hamletovi a pak ještě ducha mrtvého krále v Deákově Hamletovi. Tahle postava mne začíná pronásledovat, teď ji hraji opět, i když v jiném překladu, ale co já ostatně bych teď mohl v Hamletovi tak ještě hrát (úsměv).

Narážíš na věk, ale to je zbytečné. Je řada Shakespearových postav, které by ti slušely, namátkou třeba Lear, Shylock či Kupec benátský. Ale chci se zeptat na něco jiného: profesor Hilský říká, že každá Shakespearova hra je při svém uvedení vždy aktuální, protože v textu jsou nadčasová a věčná témata. Že se inscenace těch her vždy dotkne aktuálních problémů doby. Čeho se dotkne tahle vaše inscenace Hamleta?

Tak to je opět spíše otázka pro dramaturga nebo pro režisérku inscenace nebo pro Tomáše Savku, představitele Hamleta. A také pro diváka, takže, přijď se podívat a pak si o tom můžeme konkrétněji promluvit.

A myslíš si, že je namístě snažit se prostřednictvím divadelní hry poukazovat na aktuální problémy doby?

Tak jistě, ale nesmí se to dělat prvoplánově, hloupě, líbivě, povrchně. A také nesmí jít o nějakou samoúčelnou režijní exhibici, jak jsme dnes často svědky v případě inscenací některých, zejména mladších režisérů, kteří chtějí, jak jsme si říkali na začátku, dělat věci hlavně jinak než ostatní, někdy i se zjevnou snahou šokovat, jenže pak se často vytratí téma a publikum je spíše zmatené než oslovené. Ale vrátím se ještě k dramaturgovi Tomáši Vůjtkovi. Provedl v „našem“ Hamletovi dost razantní škrty. Vzpomínám si na Deákovu inscenaci před lety v našem divadle, ta byla čtyřhodinová, a i když byla dobrá, přece jen ta délka byla už až hraniční. Tenhle Hamlet bude, doufám, kratší.

Odehraješ několik představení, pak přijde srpen a za chvíli začne další sezóna. Už víš, co tě v ní čeká?

V téhle chvíli vím, že budu hrát roli St. Claira v inscenaci Petera Quiltera Je úchvatná! se Sašou Gasnárkovou v hlavní roli v režii Petera Gábora. Premiéra bude 3. listopadu v Divadle Antonina Dvořáka. Co bude dál, se ještě uvidí.

Premiéra inscenace hry Williama Shakespeara Hamlet na Slezskoostravském hradě se uskuteční 20. července 2016 ve 20:30 hodin.