Vołosi byli moji favorité, říká Petr Dorůžka k výsledkům Crossroads

Jaké pocity máte z kapel, které se na letos na Crossroads představily?

Já jsem strašně rád, že se výběr uskutečnil v této podobě. Showcase si většina diváků vysvětluje jako třeba začínající kapely nebo někoho, kdo ty zkušenosti ještě nemá, ale ta realita je trochu jiná. A to v tom, že showcase je vzorek hudebního talentu z určité země, který může být jak z kapel, které nejsou známé, tak z těch, které jsou už dlouho etablované.

Diváky i porotu zaujala česká kapela Ponk, která obdržela druhé místo od odborné kritiky a současně byla druhá i v hodnocení posluchačů. Jak si jejich umístění vysvětlujete?

Souvisí to s tím, jak je tradiční hudba pocházející z Moravy opomíjená, v jaké je pozici a jak byla v době totalitního Československa zneužívaná, což jí trochu zablokovalo další uplatnění.

Byla taková situace i v jiných zemích?

To není ojedinělá situace. Diktatury a totalitní režimy nepracovaly jenom ve východním bloku. Jeden příklad srovnání je Portugalsko a místního stylu fado, což je taková jejich národní pokladnice. Jedna zpěvačka se po pádu režimu vyjádřila, že díky diktatuře generála Salazara je ta hudba odepsaná pro jednu generaci. Pak se to otevře. A to se skutečně stalo.

Čím si tedy vysvětlujete úspěch originální hudby Ponku a jejich přelomového alba Postfolklor?

Tato skupina natočila své první album pětadvacet let po pádu železné opony. Je to skupina naprosto nedotčená těmi dřívějšími deformacemi. Jdou přímo k hudbě, nevšímají si méně důležitých faktorů, jako jsou kroje nebo folklorní náležitosti. Vytvářejí hudbu jako znovu pokračující tradici, ne jako muzeální vykopávku. Takhle můžou hrát a uvažovat muzikanti nedotčení těmi deformacemi.

Cenu diváků obdrželi Rêve Général, zajímavá kombinace experimentální hudby, asociující brněnskou alternativní scénu devadesátých let…

Rêve Général je mezinárodní skupina, v níž jsou muzikanti z Česka, ale taky z Francie a Japonska. Je spjatá s tou historickou undergroundovou scénou z bývalého Československa. Pokud hudba, která se nijak nepřizpůsobuje masovému vkusu, získala cenu publika, tak myslím, že to vypovídá něco jak o vkusu publika, tak o kvalitách kapely. Vysvětluje to, že publikum nebylo zmanipulováno nějakými komerčními tlaky a bylo věrné hledání něčemu zajímavému v té hudbě.

Hudba Rêve Général byla jednoznačně nejsyrovějším avantgardním projevem včerejšího dne. Čekal jste, že budou mít u diváků takový úspěch?

Překvapilo mne hlavně to, že Rêve Général zvítězili v cenách publika. Kdyby měli nějaké dobré místo v cenách kritiky, tak bych to považoval za věc naprosto normální. Publikum má nějakou paměť a udrželo si svoje měřítka.

Cenu odborné kritiky získali polští Vołosi, smyčcový kvintet jejichž vystoupení na Crossroads všem, kteří je viděli poprvé, vyrazilo dech. Současně to byla jediná kapela, která si vysloužila standing ovation.

Vołosi byli moji favorité. Vím, že ten standard je u nich vysoký. Vidět jejich koncert a vidět reakce publika i odborníků bylo naprosto přesvědčivé. Přeji jim to a mají to naprosto zasloužené.

Ohlédněme se za třemi ročníky Crossroads. V čem vidíte hlavní smysl této akce?

Když proběhne každý ročník, sbíráme výpovědi zvaných hostů, kteří mají úžasné zkušenosti a říkají nám, co udělat jinak, co změnit, čeho se držet. Vedle toho jsou spontánní reakce, když jsme po prvním ročníku byli osloveni naší současnou partnerkou za polskou stranu a rozšířili jsme se o Polsko. Teď i o Maďarsko. To už jsou čtyři země. Snažíme se na základě zpětné vazby vytvářet každý další ročník tak, aby co nejlépe posloužil. Já vidím Crossroads vlastně jako takovou službu. Něco, co člověk vytváří, aby pomohl místní hudební komunitě. Samozřejmě i ta podpora a granty jsou chápany tak, že by měly pomoct rozvinutí české hudební scény v kontextu sousedních regionů a v tom umožnit českým hudebníkům proniknout do světa.