Czech Music Crossroads, den první: Na Hlubině znělo to nejlepší ze středoevropské hudby

Lautari (Polsko), Malina/Liška/Nejtek (Česká republika), Buda Folk Band (Maďarsko), Cimbaliband (Maďarsko), Psio Crew (Psio Crew) a Trojka Zuzany Homolovej (Slovenská republika) ukázali přesvědčivě, jak je hudba s folklorními kořeny od Baltu k Dunaji různorodá. S ohledem na míru tradice a originality se v nejodvážnějším a nejpřesvědčivějším světle představili polští Psio Crew a čeští Malina/Liška/Nejtek.

Jako první zahráli na scéně pod věží polští Lautari, jejichž hudba je inspirována dílem největší osobnosti polské hudební etnografie Oskarem Kolbergem. Kolberg během třiatřiceti let stačil zapsat a sesbírat neuvěřitelných 12 tisíc nápěvů lidových písní, které však sám i často (s poměrně kritickým ohlasem) upravoval. Právě jeho 67. svazek se stal inspirací pro název prvního alba kapely Lautari Vol. 67, které vzbudilo nadšené ohlasy hudební kritiky. Jejich vystoupení v Ostravě představilo hudbu založenou na minimalistickém, dynamicky přesvědčivém rozvíjení hudebních motivů v kontrapunkticky silném předivu houslí Macieje Filipczuka a zejména skvělého klarinetisty, flétnisty a šalmajisty Michała Żaka.

Magicky znějící zvuk Lautari trochu oslabily příliš upozaděné housle a rytmické nepřesnosti klavíristy Jacka Halase. Výborný zvuk a senzační melodické linky představil kontrabasista, včetně rytmizací a poklepů na tělo nástroje. Hudba Lautari dokázala v jednotlivých skladbách velkolepě gradovat, jejich styl má blízko k soudobé hudbě (využitím preparovaného klavíru), folku, folkloru, ale i neoromantismu a polystylovým návratům do hudební minulosti, které vyvolávaly prchavý dojem déjà vu. Hudba Lautari zapůsobila silou očistné katarze.

Ve Starých koupelnách se mezitím připravilo české trio Malina, Liška, Nejtek. Jedná se o zkušené a respektované instrumentalisty Luboše Malinu (banjo, kaval, píšťala), Michala Nejtka (klavír, samply) a Tomáše Lišku (kontrabas). Jejich hudbu lze charakterizovat jako intimní, sofistikovaný jazz, využívající různých vlivů (etno, world music, současná hudba, minimalismus, ambient). Instrumentální projev tria je skutečně mimořádný, srovnatelný téměř se světovou špičkou. Jejich skladby provázela nádherná výstavba v řazení motivů a témat a sugestivní rytmická komunikace klavíru s banjem.

Členové tria Malina, Liška, Nejtek. (Foto: Michal Berger)

Delší zvukově meditativní hudební plochy se střídaly s barevně pozoruhodnými souzvuky klavíru, improvizace Nejtka byly ukázkou obrovské (i poučené) hudební fantazie. Celkově vyvážený hudební projev tria by možná okořenila přítomnost perkusí, které by vyplnily místy poněkud suchou instrumentaci, ale na druhou stranu chápu, že v tomto složení se skrývá právě originalita tria. Každopádně Malina, Liška a Nejtek pro mne osobně byli velkým zážitkem a Luboš Malina mne opět přesvědčil o své svrchované hudební univerzálnosti.

Další kapelou prvního dne Crossroads byli Buda Folk Band z Maďarska. Jejich „městský folklor“ je reakcí na tradiční podněty lidové maďarské hudby, hrané ovšem i na nástroje z jiných oblastí (akordeon, loutna…). Hudba Buda Folk Band přinesla tradiční divoké čardášové melodie s pekelně rychlými vyhrávkami houslí. Trochu mne zklamal zpěv frontmana, ale na druhou stranu oceňuji energii, kterou se jim podařilo na pódiu nespoutaným muzicírováním vyvolat.

Člen kapely Buda Folk Band. (Foto: Michal Berger)

Nejzajímavěji znělo hudební intermezzo, kdy na pódiu zůstali jen tři hudebníci (kontrabasista, houslista a hráč na kaval), v němž se kavalista představil v úžasné instrumentální exhibici. V celkovém pohledu hudba Buda Folk Bandu zůstává v tradičních folklorních kolejích, které mírně ozvláštňuje užití pro maďarský folklor netradičních nástrojů.

Druhá maďarská kapela úterního večera Cimbaliband letos slaví deset let existence a jejich hudba představuje výsledek více než dvacetiletého hledání specifických, vesměs velice dravých a ohnivých lidových melodií, které v provedení těchto hudebních dravců fungovaly jako výbušná třaskavina. Hudba, kterou kapela hraje, připomíná maďarskou menšinu žijící v Rumunsku. Cimbaliband však mají v repertoáru i lidovou hudbu z Turecka. Píseň Desire, která podle slov cimbalisty obsahuje tradiční prastarou tureckou melodii, se nápadně shodovala s tématem slavného jazzového standardu Caravan Duke Ellingtona!

Frontman kapely Cimbaliband Balazs Unger. (Foto: Michal Berger)

Cimbaliband podobně jako předešlá kapela reprodukuje tradiční lidovou píseň, aniž by vybočil do nějaké jiné stylové roviny. Vystoupení bylo ještě živelnější než koncert Buda Folk Bandu, o což se zasloužil zejména frontman a cimbalista Balazs Unger. Příjemně se představila také zpěvačka, bohužel však nebylo téměř slyšet kytaru a tamburu. Kapela rozpoutala báječnou show, plnou rytmických gradací a sólových exhibicí cimbálu a houslí. Unger, který je považován za jednoho z největších talentů maďarského cimbálu, hrál dynamicky až neurvale, v improvizacích se vždy postavil a bušil paličkami do strun s očividným potěšením. Kapele se povedlo publikum strhnout a jejich set měl skvělý tah a energii. Jednotlivé skladby pocházely z různých oblastí a byly dostatečně kontrastní, takže nevadilo, že stavba písní byla v podstatě identická.

Další kapelou byli polští Psio Crew, jejichž jedinečná fúze elektronické taneční hudby a folklorních prvků nenechala posluchače stát ani sedět v klidu. Psio Crew skutečně rozpoutali unikátní hudební mejdan, v němž to vřelo energií a dýchalo skvělou komunikací muzikantů na pódiu. K preciznímu folklornímu zpěvu a houslím přidala tato kapela elektronické linky nabité groovy a beatboxem.  Hudba Psio Crew využívá prvky drum and bassu, trip hopu a dubu na podkladu lidových melodií. Nejvýrazněji na pódiu zazářil Mateusz „Gooral“ Górny, který hrál na syntezátory, obsluhoval elektroniku a předvedl se jako skvělý beatboxer. Maciej „Kamer“ Szymonowicz překvapil vynikajícím, barevně nevšedním hlasem, beatboxem a hrou na kontrabas a pipe.

Maciej Kamer Szymonowicz z kapely Psio Crew. (Foto: Michal Berger)

Celá kapela však působila jako dokonale stmelený celek, v němž byli další členové Anna Dobija (housle a zpěv), Katarzyna „Katka“ Dyga-Szymonowicz (zpěv) a výborný bubeník Mikolaj Stachura nepostradatelní. Na Psio Crew se mi nejvíc líbila jejich originalita a kreativita, s níž vytvořili pomocí současných hudebních prostředků most k hudební tradici. Také nespoutaná energie kapely zaúčinkovala na posluchače se zdravou vitalitou a pod věží se do rytmu jejich hudby živelně tančilo.

Na závěr prvního večera vystoupila první dáma slovenského folkloru zpěvačka Zuzana Homolová v seskupení Trojka Zuzany Homolovej, kterou dotváří kytarista Miloš Železňák a houslista Samo Smetana. Úsporný hudební styl tria pojímá vlivy minimalismu, world music, ambientu, jazzu, šansonu, postfolku i neorenesančních návratů do hudební minulosti. Jedná se tedy o zajímavou směsici jakoby letmo nahozených žánrových asociací, které dohromady šťastně spájela úsporně pokorná hra Železňáka a především fantasticky barevná a brilantní virtuozita houslisty Smetany, který se také prezentoval jako citlivý a hlasově přesvědčivý zpěvák. Železňákova kytara se zvukově inspirovala v jemných jazzových linkách a akordických spojích s „neilyoungovským“ zvukem, často též používal looper a delayové efekty v sametové barvě.

Smetanova hra byla ukázkou naprosto jedinečného virtuózního projevu, který vyhmátl ze skeletu melodie lidové písně to podstatné a obalil ji elastickými, nádherně klenutými melodiemi a skvělým výrazem, který vždy fungoval ve prospěch písně. Zuzana Homolová působí na hudební scéně více než čtvrtstoletí a její uchopení a prezentace (ztvárnění) folklorních prvků je téměř magické. Už od nepřekonatelného alba Slovenské balady, které natočila s Vlastou Redlem, je její laskavá, poučená a inspirativní tvorba trvalým přínosem, což dokázala i během svého koncertu pozoruhodnou prací s různými zvuky kamenů, etnických hudebních nástrojů rytmického i melodického typu či sběrem a vyhledáváním prastarých slovenských i francouzských lidových zpěvů o nešťastné lásce. Byl to jednoduše velký zážitek.

Také ve středu 13. listopadu se mohou návštěvníci Czech Music Crossroads těšit na další pozoruhodnou šestici kapel. Večer se navíc rozhodne o tom, koho porota i posluchači považují za nejzajímavějšího. Sluší se popřát muzikantům, ať se jim v Ostravě dobře hraje!