MAČ 2016: Krchovský se zlobil na boha a španělský kreslíř Zapico se poklonil havířům

Škoda, že stejný zájem zatím není o jiná festivalová čtení, všechna jsou přitom nějakým způsobem inspirativní, slovo „průměr“ dramaturgové Měsíce autorského čtení vlastně ani neznají. Holt ale, Krchovský je pouze jeden. „Jeho verše jsou v čítance mého syna, který studuje gymnázium, ale najdete je i na záchodě tady v Lese, kam je někdo spontánně napsal,“ uvedl Krchovského v Ostravě domácí poeta Petr Hruška. „Ta dvě místa si nejsou až tak vzdálená,“ dodal Hruška a diváky tak hned zpočátku večera donutil, aby rozžhavili mozkové závity a přemítali o míře téhle zvláštní „vzdálenosti“.

J. H. Krchovský s Petrem Hruškou. (Foto: Stanislava Schupplerová)

A to už „Krcháč“ začal recitovat, byť by si i velká hvězda zasloužila nějaký ten biografický a bibliografický úvod, což je na festivalu MAČ nepsané pravidlo. Někteří gymnaziální studenti sice znají nazpaměť i několik básní svého oblíbeného poety, ale třeba o době, kdy se Krchovského verše šířily jen samizdatem, asi mnoho neví. Než ale nudit plný sál literární historií, možná bylo moudré jít rovnou na věc. A mezi pěti úvodními básněmi tak básník vpustil do diváků i tenhle blesk z čistého nebe, respektive stížnost pánu bohu. Vlastně šlo spíš o upřímnou reflexi nad naším pozemským pachtěním:  

Jestliže, bože, jsi, tak už mě neser
podmínky, kterýs dal, jsou prostě nefér!
nikdo mi neřekl při cestě na svět
že jednou budu zas muset jít nazpět

Měsíc autorského čtení je ovšem i přehlídkou toho nejlepšího, co nabízí literární Španělsko, tedy autory píšící španělsky, galicijsky, baskicky či katalánsky. Vynikající výstup třeba v pátek 8. července předvedl Alfonso Zapico, srdce diváků si totiž získal textem, který stvořil přímo pro MAČ, což u hvězdných autorů nebývá obvyklé. A Zapico je literární celebritou, neboť hispánský svět, jenž má 300 milionů čtenářů, byl nadšen jeho takzvaným grafickým románem, jehož hrdinou je spisovatel James Joyce.

Alfonso Zapico na Měsíci autorského čtení. (Foto: S. Schupplerová)

Do Ostravy ale přijel s grafickým románem (textem doplněným o ilustrace), jenž je poklonou našemu hornickému městu, které autor zároveň porovnává s rodnou Asturií, což je hornický region ve Španělsku. „S lidmi z tohoto města a regionu však mám něco společného, přestože nás dělí vzdálenost dva a půl tisíce kilometrů. Narodil jsem se v hornické oblasti v Asturii, ve vesničce vystavěné z červených cihel a obklopené uhelnými šachtami. Horníci pracovali ve dne v noci, řeky byly černočerné a komíny ztemňovaly oblohu. V moderní Evropě však už pro zachování starého průmyslu není důvod. Ostrava zavřela svůj poslední uhelný důl roku 1994. Těch posledních pár zbylých v Asturii pomalu zaniká. Na obou místech havíři získali zpět jasnou oblohu a zelená údolí. Jejich děti však přicházejí o pracovní příležitosti a musí emigrovat,“ napsal Alfonso Zapico.

Jak lze zjistit z jiných pramenů, po nichž se kulturní deník Ostravan.cz později pídil, do Asturie odcházeli ostravští havíři od roku 1992 na přímou výzvu španělské vlády. Ta podepsala kontrakt s podnikem VOKD Ostrava, který do Španělska posílal zkušené horníky, kteří měli zefektivnit tamní těžbu, a to především při rubání antracitového uhlí. Bohužel, někteří havíři z Ostravska v Asturii zahynuli při důlních neštěstích, jako o tom v klubu Les dojemně vyprávěl i Zapico:

Havíři, kteří zahynuli v Asturii na kresbě Alfonsa Zapica

„V Asturii se poslední velké neštěstí přihodilo roku 1995, kdy vybouchl plyn v šachtě Nicolasa. O život tam tehdy přišlo čtrnáct horníků, z toho čtyři byli Češi, původem z Moravy. Vlastimil Havlík, Miroslav Divoký, Milan Roček a Michal Klenot. Nejmladšímu Michalovi bylo dvacet devět let a následující den měl jet do Česka na dovolenou. Mnoho Čechů pocházejících z Moravy přijelo do Asturie za prací v uhelných dolech. Žili v našich vesnicích, pili pivo v našich barech a hráli šipky. Když jsem byl mladší, vídal jsem je ve vesnici. Byli vysocí a hubení, se světlýma očima. Téměř všichni nosili knírek. Vůbec se nepodobali Karlu Poborskému. Vypadali spíš jako zpěváci country.“

A Zapico také všechny čtyři mrtvé havíře nakreslil pro MAČ a jejich portréty představil v Ostravě. Vlastimil Havlík, Miroslav Divoký, Milan Roček a Michal Klenot. Zdař Bůh!

*

Měsíc autorského čtení — čestný host Španělsko
17. ročník (7. ostravský ročník)
Až do 4. srpna denně španělští autoři od 19.00 a čeští, slovenští, polští a ukrajinští ve 20.30.
Absintový klub Les, Střelniční ulice, Moravská Ostrava