MAČ 2016: Krchovský se zlobil na boha a španělský kreslíř Zapico se poklonil havířům
11.7.2016 22:41 Ivan Mottýl Obraz & Slovo Report
Jestliže, bože, jsi, tak už mě neser. Tak začínala jedna z prvních básní, které na ostravské části Měsíce autorského čtení (MAČ) přednesl ve svém recitálu J. H. Krchovský. Na legendu básnického undergroundu přišlo v neděli večer do klubu Les osmdesát diváků, o moc více by se jich do podzemního sálu ani nevešlo.
Básník J. H. Krchovský na Měsíci autorského čtení v roce 2016 v Ostravě.
Foto: Stanislava Schupplerová
Škoda, že stejný zájem zatím není o jiná festivalová čtení, všechna jsou přitom nějakým způsobem inspirativní, slovo „průměr“ dramaturgové Měsíce autorského čtení vlastně ani neznají. Holt ale, Krchovský je pouze jeden. „Jeho verše jsou v čítance mého syna, který studuje gymnázium, ale najdete je i na záchodě tady v Lese, kam je někdo spontánně napsal,“ uvedl Krchovského v Ostravě domácí poeta Petr Hruška. „Ta dvě místa si nejsou až tak vzdálená,“ dodal Hruška a diváky tak hned zpočátku večera donutil, aby rozžhavili mozkové závity a přemítali o míře téhle zvláštní „vzdálenosti“.
A to už „Krcháč“ začal recitovat, byť by si i velká hvězda zasloužila nějaký ten biografický a bibliografický úvod, což je na festivalu MAČ nepsané pravidlo. Někteří gymnaziální studenti sice znají nazpaměť i několik básní svého oblíbeného poety, ale třeba o době, kdy se Krchovského verše šířily jen samizdatem, asi mnoho neví. Než ale nudit plný sál literární historií, možná bylo moudré jít rovnou na věc. A mezi pěti úvodními básněmi tak básník vpustil do diváků i tenhle blesk z čistého nebe, respektive stížnost pánu bohu. Vlastně šlo spíš o upřímnou reflexi nad naším pozemským pachtěním:
Jestliže, bože, jsi, tak už mě neser
podmínky, kterýs dal, jsou prostě nefér!
nikdo mi neřekl při cestě na svět
že jednou budu zas muset jít nazpět
Měsíc autorského čtení je ovšem i přehlídkou toho nejlepšího, co nabízí literární Španělsko, tedy autory píšící španělsky, galicijsky, baskicky či katalánsky. Vynikající výstup třeba v pátek 8. července předvedl Alfonso Zapico, srdce diváků si totiž získal textem, který stvořil přímo pro MAČ, což u hvězdných autorů nebývá obvyklé. A Zapico je literární celebritou, neboť hispánský svět, jenž má 300 milionů čtenářů, byl nadšen jeho takzvaným grafickým románem, jehož hrdinou je spisovatel James Joyce.
Do Ostravy ale přijel s grafickým románem (textem doplněným o ilustrace), jenž je poklonou našemu hornickému městu, které autor zároveň porovnává s rodnou Asturií, což je hornický region ve Španělsku. „S lidmi z tohoto města a regionu však mám něco společného, přestože nás dělí vzdálenost dva a půl tisíce kilometrů. Narodil jsem se v hornické oblasti v Asturii, ve vesničce vystavěné z červených cihel a obklopené uhelnými šachtami. Horníci pracovali ve dne v noci, řeky byly černočerné a komíny ztemňovaly oblohu. V moderní Evropě však už pro zachování starého průmyslu není důvod. Ostrava zavřela svůj poslední uhelný důl roku 1994. Těch posledních pár zbylých v Asturii pomalu zaniká. Na obou místech havíři získali zpět jasnou oblohu a zelená údolí. Jejich děti však přicházejí o pracovní příležitosti a musí emigrovat,“ napsal Alfonso Zapico.
Jak lze zjistit z jiných pramenů, po nichž se kulturní deník Ostravan.cz později pídil, do Asturie odcházeli ostravští havíři od roku 1992 na přímou výzvu španělské vlády. Ta podepsala kontrakt s podnikem VOKD Ostrava, který do Španělska posílal zkušené horníky, kteří měli zefektivnit tamní těžbu, a to především při rubání antracitového uhlí. Bohužel, někteří havíři z Ostravska v Asturii zahynuli při důlních neštěstích, jako o tom v klubu Les dojemně vyprávěl i Zapico:
„V Asturii se poslední velké neštěstí přihodilo roku 1995, kdy vybouchl plyn v šachtě Nicolasa. O život tam tehdy přišlo čtrnáct horníků, z toho čtyři byli Češi, původem z Moravy. Vlastimil Havlík, Miroslav Divoký, Milan Roček a Michal Klenot. Nejmladšímu Michalovi bylo dvacet devět let a následující den měl jet do Česka na dovolenou. Mnoho Čechů pocházejících z Moravy přijelo do Asturie za prací v uhelných dolech. Žili v našich vesnicích, pili pivo v našich barech a hráli šipky. Když jsem byl mladší, vídal jsem je ve vesnici. Byli vysocí a hubení, se světlýma očima. Téměř všichni nosili knírek. Vůbec se nepodobali Karlu Poborskému. Vypadali spíš jako zpěváci country.“
A Zapico také všechny čtyři mrtvé havíře nakreslil pro MAČ a jejich portréty představil v Ostravě. Vlastimil Havlík, Miroslav Divoký, Milan Roček a Michal Klenot. Zdař Bůh!
*
Měsíc autorského čtení — čestný host Španělsko
17. ročník (7. ostravský ročník)
Až do 4. srpna denně španělští autoři od 19.00 a čeští, slovenští, polští a ukrajinští ve 20.30.
Absintový klub Les, Střelniční ulice, Moravská Ostrava
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.