Jsme takoví grind and rolloví půltunoví Nedvědi, prohlašuje bubeník kapely Felisha

Můžeš na úvod popsat aktuální dění v kapele Felisha?

Myslím si, že situace v kapele je více než skvělá. Máme venku stále aktuální desku Homo Latex Latexus a povětšinou se setkáváme s pozitivními, někdy až překvapivě nadšenými reakcemi na naše první dílo. Začínáme konečně i v rozumné míře více koncertovat, takže vládne všeobecná spokojenost. Samozřejmě vše souvisí i s faktem, že většina kapely ještě účinkuje i v jiných uměleckých a rodinných seskupeních, proto musíme náš program a kapelní plán koordinovat. Zkoušíme, kdy máme čas a chuť, nejsme nijak časově limitováni.

Taková idyla by se mohla brzy přetavit i do druhého alba, ne?

Materiál na další desku už pomalu začíná krystalizovat v našich hlavách. Teď jej jen přetavit v reálné songy a bude zase veseleji. Pokud se naskytne možnost, plánujeme v létě takové menší soustředění – přípravu na nějaké chatě, kde si sedneme, něco dobrého popapáme a popijeme, protože se spokojeným bříškem a s malou hladinkou se nám pracuje nejlépe. (smích)

Každopádně zkus představit kapelu těm, kteří o Felishe ještě neslyšeli… Svůj hudební styl označujete jako grind-dance music, což je přece jenom široký pojem a může mnoho nezasvěcených zmást…

Zkráceně bych řekl, že hrajeme rock and roll v podlazenější grindové formě, tedy typické rock´n´rollové harmonie s grindovou rytmikou a stylizací. Hrajeme především pro naši zábavu a k poslechu a tanci našich posluchačů (smích). Kdybys chtěl slyšet nějaké podobně znějící interprety, řekl bych určitě Blood Duster, Pungent Stench, Gut, ale taktéž Deep Purple či Black Sabbath.

Další obrázek, o čem vlastně Felisha je, najdeme u vašeho profilu na serveru Bandzone, kde uvádíte: „Felisha – 7 písmen ukrývající lyrickou i hudební tvořivost tohoto bizarního uměleckého tělesa. Inspirací pro název se stala slavná freak performerka, jež lákala své zaryté fanoušky po celém světě na svá zvráceně nádherná videa, kde odhalila svou roztomilou emetofilickou obsesi. Obsah žaludku vždy pečlivě vyzvrátila, aby pak s chutí sobě vlastní, možná trošku hltavě, počala gurmánsky krmit svůj vyhladovělý žaludek vyzvracenou šlichtou…“ Přece jenom ne každá kapela se nechává inspirovat takovou osobností…

Výše uvedený výňatek pochází z naší biografie. Takhle trošku lyričtěji vysvětlujeme jednoduchost tvorby naší kapely, proto i akordy F, E, H, A a název podle jedné, trošku úchylnější slečny, jež lákala tisíce ujetých fanoušků, kteří sledovali online videa, kdy dotyčná propadla lásce ke svému obsahu žaludku, který se opakovaně dral na povrch a zpět (smích).

Když se vrátíme k hudbě, tak se zmíněným albem Homo Latex Latexus jste se v Anketě Břitva 2015 umístili v kategorii Objev roku na dvacátém místě. Panuje s tímto výsledkem ve vašem táboře spokojenost? A vůbec jaký máte vztah k hudebním anketám?

Abych řekl pravdu, v Anketě Břitva jsem sledoval interprety na prvních příčkách a ani mě nenapadlo, že bych se v žebříčku s Felishou objevil. Dvacáté místo je pro mě příjemné překvapení a osobně to beru jako úspěch, jelikož desku jsme vydali takřka na sklonku roku. K anketám obecně mám docela kladný vztah, ty nejznámější sleduji. Respektuji názor publicistů, přece jen muzikant málokdy dokáže s nadsázkou a odstupem posoudit své milované dílo – děťátko, a mnohdy cizí názor může taktéž otevřít oči a iniciovat jiný přístup k tvorbě a myšlení o vlastní hudbě. Neříkám však, že každý pisálek, který sežral moudrost světa a poslouchá metal tři roky, relevantně a objektivně posoudí naši desku.

Ve vaší tvorbě má nepochybně místo i nadsázka a možná dokonce jistá provokace. Nicméně pouze s těmito atributy byste si nevystačili. Jaký máte recept na to, aby tato jistá odlehčenost nepoznamenala celkovou kvalitu písní?

Souhlasím, že nadsázka, humor a provokace byly vždy nedílnou součástí naší družiny, ale rozhodně nepatří mezi nejdůležitější atributy. Klademe důraz na hudební složku, která ruku v ruce souvisí i s celkovou image. S oblibou říkám, že hraní s natolik zkušenými muzikanty, jako jsou Pítris (G.O.R.E, ex-Total Death a Carousel of Tears) a Hadgi (Antigod, ex- Disfigured Corpse), nemůže produkovat špatnou muziku. Tvoříme skutečně velmi lehce, nesložitě, přitom stále pamatujeme na jistou úroveň, za kterou se nikdy nebudeme stydět. Chceme pobavit sebe a také publikum, jež od nás očekává určitý výkon, a my jsme povinni jim tento výkon předvést.

Čím se necháváte inspirovat při tvorbě písní a ke kterému songu máš ty osobně nejbližší vztah?  

Inspiraci čerpáme z lechtivých témat a osobních preferencí každého soudruha, což pak formujeme do podoby písniček. Pítrisek je zatížený na větší ňadra, Hadgi zase na pomůcky (tabule, křída), já na baculatější slečny a všechny nás spojuje fascinace obepnutým tělem ženy v upnutém latexovém oblečku… (smích) K tomu přidáme velkou dávku černého humoru a představivosti. Tyto nápady pak předneseme nejpovolanějšímu králi této tematiky, páně Chymusovi (bývalý vokalista Isacaarum, nyní Antigod – pozn. autora). Ten nám přislíbil autorskou účast na další desce, takže já mu předložím náčrty názvů songů a on už si je vycizeluje ke všeobecné spokojenosti. Co se týče mne, mám rád všechny songy na desce, ale třeba skladba If Your Age Is On The Clock… je pro mě blízká jak hudebně, jelikož jsem do ní vymyslel riff, tak i textově, protože s nadsázkou lze říct, že krásně koresponduje s mým pracovním životem…

Když se zastavím u jedné písně, tak třeba SixSixSixTeen disponuje velmi vkusnou a povědomou melodií…

Samozřejmě, je to cover od našich milovaných Blood Duster, který jsme potřísnili vlastním pižmem a litry potu.

Dokážete odolávat mocným drápům cenzury?  

Zatím vše probíhá bez problémů a žádné negativní reakce jsme nezaznamenali. Přece jen ve 21. století a především v naší zemi je poměrně těžké ještě někoho šokovat nějakou fantazií… Realita totiž bývá mnohdy mnohem obskurnější.

Ačkoliv by to nemuselo být na první pohled patrné, tak o vaši vokální složku se stará žena – Frau Ren a.k.a. Felisha. Nakolik se jedná o její přirozený hlasový projev a nakolik jste si museli vypomáhat studiovými vychytávkami? A vůbec, jak ji motivujete k takovému hrdelnímu projevu?  

V současné době je tomu skutečně tak, že vokální složku obstarává Reňule, protože v únoru se dřívější vokalista Pajunk rozhodl kapelu opustit a věnovat se dále jen své kapele (Gutter Slut – pozn. autora). Na desce však vokály ještě nazpíval a Reňule spíše působila jako doprovod. Nyní je však vše v rukou a hlase frau Ren, která se s tím popasovala znamenitě, a do budoucna žádné změny v tomto ohledu nechystáme.

Její zpěv se dá rozdělit na dvě části. Ta první se týká různých vzdechů, heků, stenů a řevu, kde její hlas pochází z přirozených, nijak neupravovaných frekvencí, a druhá je skutečně upravována efektem pitch shifter, který moduluje lidský hlas buď o několik tónů níže, či výše. Její přirozenou formu sama asi nacvičuje se svým přítelem v soukromí, protože tyto prožitky se pak zcela věrně odrážejí v jejím výkonu.

Řekl bych, že největší motivací bude pro Reňuli samotná představa sexuálních zážitků či vzpomínek na hezké intimní chvilky a pak samozřejmě naše vypracovaná, posilovnou vyrýsovaná těla, vedle kterých se Reňule vzrušeně vlní na každém našem koncertě.

Jak podle tebe vypadá typický posluchač vašich songů?

Asi jako ty (smích)… Ideálně to bude introvertní podivínský doktor přírodních věd, který se ve volných chvílích obleče do maxipleny pro dospělé a nechává se poutat k rozžhavenému radiátoru, aby neustále posunoval svůj práh bolesti. Věk kolem třiceti let, s ulíznutou blonďatou patkou, bez přátel i partnerky, žijící ve společné domácnosti s maminkou a nějakým domácím mazlíčkem…  Anebo taky ne.

Jakým směrem se chcete v rámci svého žánru vyvíjet?

To je zapeklitá otázka. Rozhodně chceme hrát hudbu, která nás bude bavit, kterou v rámci možností budeme rozvíjet tak, aby byl patrný nějaký vývoj. Určitě však od nás nečekej nějaké progresivní math tekk šílenosti, jsme v podstatě rockoví písničkáři, takoví grind and rolloví půltunoví Nedvědi. Nepatříme mezi ambiciózní dravce, kteří budou přepisovat dějiny hudby. Chceme se v prvé řadě bavit. Rozhodně si však hodláme uchovat vlastní tvář a zajistit, aby naše kapela byla vždy identifikovatelná v záplavě dalších a dalších, nově vznikajících spolků, což bude nesmírně těžký úkol.

Na závěr jedna otázka, která se týká čistě tvé hudební kariéry. Vím, že posloucháš a máš rád široké spektrum skupin napříč nejen metalovými žánry, přitom jsi však hrál v kapele Spasm a nyní působíš ve Felishe. Tedy ve dvou skupinách, které inklinuji ke grindcoru. Máš pro to nějaké vysvětlení?

Důvod je čistě prozaický. Od útlého mládí jsem doslova hltal všemožné hudební styly a žánry. Samozřejmě v prvé řadě extrémní, metalové a corové, poté však po období vyhraněnosti došlo k otevření se dalším hudebním směrům, takže mi není cizí opravdu žádný hudební styl, kromě několika vybraných.

Přestože jako posluchač jsem skutečně otevřený k ledasčemu, mé srdce bylo, je a bude hlavně o extrémních záležitostech na jedné straně v podobě grindcoru, na druhé straně coby posluchač vždy chňapnu po progresivnějších věcech napříč žánrovým spektrem. Dříve jsem dával přednost jakési umělečtější formě metalu, dnes už jsem líný pravidelně cvičit a držet si technický standard z dob předešlých. Grindcore je teď pro mě jako hráče přístupnější a uvolněnější a nemusím počítat matematické vzorce, abych došel ke konci songu (smích). Vše, co jsem chtěl dokázat s hudbou, se mi splnilo, a nyní se jen bavím a hraju z čisté radosti. Neznamená to, že by mi scházely ambice, ale našel jsem v současném stavu naprosté uspokojení a s Felishou se cítím skvěle.