Letošní ročník festivalu Hradecký slunovrat zastínil všechny předešlé

Na scéně pod Bílou věží se jako první v pátek představili budějovičtí Bonsai č. 3. Příjemně zahraný akustický folk barevně obohacuje violoncello Petry Dvořákové, které se proplétalo nekonfliktními melodiemi a hlasově přesvědčivě odzpívanými party. Následující Stinka se prezentuje jako surf-alternative a jejími spoluhráči jsou kytaristé Martin Doležal a Holy Fanda. Bohužel právě vklad těchto dvou muzikantů do působivého zpěvu a hry Stinky mne nějak nezasáhl. Chyběla mi větší semknutost a společný tah na branku.

Kapela, kterou jsem slyšel živě mnohokrát, a nikdy mne nezklamala, byly následující Květy. Brněnský alternative-experimental vynikajících muzikantů sdružených kolem zpěváka a kytaristy Martina E. Kyšperského urazil od svého debutu či druhého ceněného alba Jablko jejího peří notný kus cesty směrem k zvukově atraktivnímu současnému soundu, výborným hráčským výkonům (ty byly přítomny ostatně vždy) a celkovou sehraností a profesionalitou kapely, která šlape jako dobře namazaný stroj.

Ivan Hlas na Hradeckém slunovratu. (Foto: Petra Vavrečková)

Pak převzal hudební otěže legendární muzikant, jehož jsem dosud znal z příběhů, jak chodil za komunistů v Praze pro pivo s kýblem a pochvaloval si, jak se z toho dobře pilo. Prostě Ivan Hlas je legenda a jeho vystoupení s kytaristou Norbi Kovácsem nezklamalo. Bylo živé, plné kvalitní muziky, včetně kultovní písně Aranka umí hula-hop z alba Tanec při svíčkách. Trochu mne jen překvapilo, že Hlas nevystoupil v triu – jak bývá zvykem. Kovács je však výborným spoluhráčem, jeho sólové vstupy Hlasovu jinak poměrně nevýraznou muziku velmi obohatily a skvěle dokreslily. Ivan nezklamal ani pěvecky, kdy se popasoval se starými i novějšími písněmi velmi dobře a svěže.

David Stypka na Hradeckém slunovratu. (Foto: Petra Vavrečková)

To už se ale setmělo a na scénu vstoupil muž s cigaretou, který nepřipomíná svou vizáží hudební hvězdu ani omylem. Přesto si hudba Davida Stypky a jeho kapely Bandjeez klade velké cíle. Je to plnokrevná muzika, naplněná výbornými hudebními nápady, oděná do neokázalých a přiléhavých aranží a výborných poetických i aktuálně osobních textů. Vše spojuje osoba onoho poživačného kuřáka a současně nepostradatelného frontmana Stypky, který se na Slunovratu blýsknul také jako výborný zpěvák a slušný kytarista. Jeden z největších zážitků. Bylo však nutno podívat se také na jinou stage.

V sobotu vedro vrcholilo. Na nádvoří Bílého zámku zahájily hlavní program Yellow Sisters. Sympatické vokální kvarteto nemohlo z důvodu mateřských povinností Leni Yellow vystoupit v klasické obsadě, přesto byla náhrada v podobě beatboxera Jana Melichara více než bezvadná. Honza děvčata tlačil zejména rytmicky dopředu a vytvořil k hlasovému triu velmi dynamický a rytmicky invenční kontrapunkt. Také polsky zpívající AGU byla zajímavá, jen jí příliš nesedla práce s looperem, jinak se však její atmosférické písně spájely s tetelivým vedrem a působily jako pomyslný chladivý vánek. Jeden z největších zážitků bylo rytmicky orgastické a elektronicky invenční vystoupení kapely Vložte kočku z Prahy, která zahrála fantasticky a potvrdila svůj potenciál skvělé koncertní kapely v živém, textově znepokojivém básnickém projevu a písněmi z nové aktuální desky nazvané Už jsme doma.

Velmi příjemnou změnou směrem k šansonu a introvertnímu zvnitřnění byl recitál slovenské zpěvačky Kataríny Koščové, která zazpívala své nádherné baladické písně naplněné vroucím, dynamicky pestrým projevem, skvělou výstavbou frází a poetickými texty. Katarína přijela na Slunovrat s kytaristou, jehož jméno mi uniklo. Jeho hra byla však to nejlepší, co na festivalu zaznělo. Tak dokonalý muzikantský projev zastínil i dojem z následující Jablkoně či předešlého Norbiho Kovácse. Ještě před kultovní kapelou Michala Němce však vystoupil pod věží osobitý písničkář Jakub Noha, jehož texty byly pro mne vždy ozdobou pražské folkrockové scény a dodnes patří k tomu nejlepšímu. Noha vystoupil tentokrát sám a jeho projev nepostrádal energii, trochu zodpovědněji mohl pohlídat jen ladění své kytary, které bylo místy dosti příšerné.

Petr Uvíra na Hradeckém slunovratu. (Foto: Petra Vavrečková)

Velmi pěkný ohlas mělo vystoupení českobudějovické folkové formace Epydemye, která ve svém flexibilním programu diváky bavila, stejně tak potěšila příznivce fajnové muziky opavská kapela Heimat, která je na hudební scéně poměrně nováčkem, složena však je ze zkušených muzikantů, jako je kytarista Petr Uvira z opavských Ladě. Ačkoli pěvecky nepatří Uvira k mým hlasovým favoritům, v nabušeném vystoupení bez výhrad pozitivně překvapil.

Perfektní drive mělo vystoupení Jitky Šuranské, která celý festival hudebně zahájila už při vernisáži sochaře Kurta Gebauera. Tentokrát Šuranská vystoupila s kapelou a oblažila přítomné svým ohnivým, vzletným folklorem inspirovaným folkem, který šuměl nádvořím Bílého zámku jako dobré perlivé víno. Sobotní program vrcholil na hlavní stage vystoupením 05 a Radeček z Šumperku, legendou Jablkoň a samorostlým originálem, který se nazývá Kittchen. Radeček potěšil publikum i známějšími hity, Jablkoň se zpěvačkou Puttnerovou připomněla své dávné písničky, instrumentální šílenosti i balady.

Kittchen vystoupil s neodmyslitelnou maskou. (Foto: Petra Vavrečková)

Kittchen spojil ve svém hudebním projevu to nejlepší, co se dá na české alternativní scéně slyšet. Jeho hudba je dokonalou protiváhou prázdnému popovému vývaru českých mainstreamových rádií. Program pokračoval ještě kapelami Létající rabín a Fiordmoss a končil v hluboké nedělní noci. Také open scéna mnohokrát přinesla zajímavé projekty v podobě frýdecké kapely Hrozen, stylově čistého bluesmana Jiřího Míži nebo tvrdě nadupaného stylu kapely Aeronaut.

Hradecký slunovrat letos zabodoval. Nejlepší zvuk měla scéna na nádvoří Bílého zámku. Také ostatní scény však byly ozvučeny poměrně vkusně, zvuk se dal akceptovat. Program byl dobře postavený, měl švih, gradaci a potřebný tlak. Festival žije nejen hudbou, ale také výtvarným uměním a diskuzní scénou se zajímavým programem. Ojedinělou přidanou hodnotou Hradeckého slunovratu jsou gastronomické speciality, všudypřítomné kvalitní víno a nejen europivo, ale kvalitní rodinný minipivovárek z Krnova.

Když se tyto nástavbové atributy spojí s hudbou, kterou pořadatelé letos v čele se zakladatelem Václavem Müllerem připravili, sluší se přiznat, že to byl zatím nejsilnější ročník a jeden z nejlepších festivalů letošní sezóny. Kéž jim síla a invence vydrží také do let následujících.