Vladislav Uskov z indierockových February: Je důležité, aby se v kapele měli všichni rádi

S February jste se nedávno zúčastnili soutěže kapel 1BAND2PLAY, kde jste se probojovali až do finále. Jaké máš z této soutěže pocity? Dalo vám to něco?

Byl to bezpochyby jeden z našich nejšílenějších a nejzmatenějších výjezdů. Představ si to, dojedeš do Prahy, kroužíš tam v autě, protože nevíš, kde je sjezd na Náplavku, potom zjistíš, že je šíleně dlouhá, tak musíš jít hledat to jedno konkrétní místo, pak tam nějak mezi těmi lidmi prokličkuješ, dojedeš, vybalíš věci a najednou začne pršet, a mezitím co hledáš někde parkování, naprší ti do jednoho ze zesáků, pak všichni čekají, jestli přestane pršet – nepřestalo, tak jdeš znova pro auto, jsi celý zmoklý a unavený, znova taháš věci, teď už do klubu, a pak pomalu usínáš, když čekáš na svůj výstup… Bylo to hektické a docela stresující, ale když už nic, tak nás to zocelilo (smích). A taky jsme měli možnost se potkat se skvělými muzikanty, kteří určitě půjdou daleko. I přes smrtelné vyčerpání jsme si to fakt užili.

Výrazně jste bodovali také ve Startéru Radia Wave. Zdá se tedy, že skrze vás a spřízněné Places se začíná Ostrava konečně skloňovat v pražských médiích a znít i na tamních pódiích. Našli už jste si v Praze své posluchače?

No, asi se nedá říct, že bychom nějak extra bodovali, ale své posluchače jsme si nejspíš našli. Škoda jen, že ještě není moc co poslouchat, ono by to přece jen chtělo desku. Ale tím neříkám, že čekání bude nějak zvlášť dlouhé. Hlavně jsme rádi, že naším asi nejvěrnějším pražským posluchačem je Jonáš Zbořil z Radia Wave, to jemu pravděpodobně vděčíme za veškerý náš pražský úspěch, ať už je, jaký chce.

Když už jsi to nakousl, váš singl Hide Me Under Autumn Leaves vyšel letos v únoru. Chystáte něco dalšího?

Jak už jsem řekl, nebude to dlouho, jen dočkat času. Kecám, sami jsme nedočkavostí roztřesení (smích).

Málokteré začínající kapele se poštěstí zahrát si hned na Majálesu, vy jste se tam ovšem letos objevili. Jak se vám to podařilo? A jaké byly reakce publika?

Za to vděčíme soutěži Break It, ze které jsme vyšli jako vítězové. Nevím, obecně se mi v hudbě nelíbí pojem “soutěž“, ale jednou jsme se prostě hecli, šli do toho a byli jsme hodně překvapení, když nám řekli, že si teda nakonec zahrajeme na Majálese a na Festivalu v ulicích. Majáles byl náš první open air koncert, takže jsme se na něj šíleně těšili. I přesto, že jsem tušil, že tradičně jako každý rok bude v den Majálesu špatné počasí a bude možná i pršet… Byla strašná zima, půl hodiny před koncertem se naštěstí zastavil i šílenej slejvák, začali se scházet lidi a hráli jsme teda ve dvě odpoledne. Skoro jsem necítil ruce, rozlaďoval se mi nástroj, začal mi kvůli nízké teplotě blbnout gear, ale i přes to všechno jsem si nenechal sebrat to, na co jsme se všichni tak těšili, a publiku, které bylo sice ne moc četné, ale úžasně vstřícné, jsme předali to nejlepší a nejkrásnější, co máme.

Teď trochu do minulosti… Na scéně už se pohybuješ poměrně dlouhou dobu, výrazné bylo třeba tvé působení v kapele Lunarechoes. Zajímavé na tom tehdy bylo, že jste se rozpadli nedlouho po vydání debutového alba. Co bylo v pozadí vašeho rozpadu?

Znáš to, jednou si s někým nesedneš, neklapne to, a pak už se to jen pomalu dusí a jde do kytek. Kapela si musí především sednout lidsky, každý musí mít pochopení pro toho druhého. Když se v kapele mají všichni rádi, můžou se začít tvořit tak krásné věci, až se to nedá slovy popsat.

Vzpomínám si také na tvůj elektronický projekt Influx…

Influx… Jo, to bylo (smích). Chtěl jsem zkusit něco nového, ale přitom jsem se nechtěl rozloučit se svou kytarou, tak jsme s klukem, co začínal experimentovat s elektronikou, dali dohromady projekt, prostřednictvím kterého jsem chtěl taky trochu vniknout do tajů elektronické hudby. Chvilku to šlo, vypadalo to docela i dobře, jenže tady byl zase další problém, který je kruciální pro dobré fungování kapely – ten kluk byl šíleně nespolehlivej. No, a potom jednoho dne prostě nepřišel na koncert. To je tak všechno (smích).

Jsi v kontaktu se svými bývalými spoluhráči? Není v plánu nějaký reunion?

S některými ano, s některými se ještě i vídáme, a někteří dokonce i přišli na poslední koncert. Na reunion to ale asi není.

Zpět k February: na vaší facebookové stránce zveřejňujete „hudební deníček“ svých vzorů, kde kromě klasických Radiohead nebo Animal Collective figurují také sludgeoví Baroness. Opravdu by mě zajímalo, jak vás tato kapela mohla ovlivnit.

Asi se nedá úplně říct, že by nás Baroness nějak přímo inspirovali, i když je pravda, že já je zbožňuju. Jinak já osobně na metalu, prog metalu a corech vyrůstal a i dnes mám docela širokou kolekci, kterou si sem tam znovu projdu a poslechnu ty nejlepší věci – třeba právě ony Baroness, kteří pro mě spolu s Converge a Mastodon tvoří svatou trojici alternativnějších subžánrů metalu. Protože jednoduše skýtají obrovský prostor k inspiraci, a to především jejich zvukem, který je dotažen téměř k dokonalosti. Docela cílím na zvuk. Ten musí mít ráz a svůj vlastní ksicht, jinak se ztratí v moři dalších.

Ostravská skupina February bude jednou z kapel, které se zúčastní soutěže Jump into Colours, jež je součástí Festivalu v ulicích. Jako vítěz soutěže Break It se zde utká s vítězi dalších pěti hudebních soutěží o možnost vystoupit na Colours of Ostrava.