Madona na Ostravici sklízí nejen chválu, ale i kritiku. Proč nebyli osloveni ostravští umělci?

Ostrava má od pondělí nové umělecké téma, nebo spíše „takyumělecké“, které rozžhavuje sociální sítě. Důvodem je malba amerického streetartisty Nilse Westergarda na jedné z fasád zchátralé Ostravice, kterou pouliční tvůrce vytvořil během víkendu a nyní jeho práce zásadně ovlivňuje průhledy z centra ke Smetanovu náměstí. Záměry současných majitelů Ostravice i výtvarníka se sice zdají být bohulibé, samotný výsledek je ale trochu kontroverzní.

„Vadí mi lacinost provedení. Jedná se o práci v duchu Dry Brush, což je velmi módní pouliční způsob malby. Zcela zásadně se používá jakýkoliv černý odstín nebo jakýkoliv jiný monochrom, protože tím tvůrce takzvaně nic nepokazí. V současné době je technika velice oblíbená u pouličních umělců, třeba na Karláku v Praze,“ říká ctěný ostravský malíř Aleš Hudeček a pedagog na Střední umělecké škole.

Zmiňovanou techniku považuje Hudeček za jednu z nejdegenerativnějších, zvláště v oblasti portrétování. „Stačí kouknout na instagramy a facebooky. Metoda vlastně nestojí na ničem, co vybudovala renesance, baroko, impresionismus či moderna. Nehledě na to, že už vůbec nemá souvislost s konceptem, a i když se tváří jako POP-ART, tak ten to také není. Tak co mě má na té fasádě na Ostravici vůbec těšit?“ rozladěně se ptá Hudeček.

O chátrající Ostravici se Westergard dozvěděl od provozovatelů kulturního centra Cooltour, kteří umělce napojili na koordinátora projektu Oživení Ostravice Daniela Zemana. „Když Nils slyšel o osudu Ostravice, která se z luxusního módního domu přeměnila na ruinu a po letech chátrání v ní usilujeme o vznik kulturního centra, přišel s nápadem, že na fasádě vytvoří malbu Madona Ostravica. To mě nadchlo, protože právě to je příklad umění, které chceme v Ostravici podporovat,“ vysvětluje okolnosti vzniku malby Daniel Zeman ve svém prohlášení pro média.

Nils Westergard do Ostravy přicestoval vlakem z Amsterdamu v pátek a v průběhu víkendu malbu vytvořil. „Aniž bych to dopředu plánoval, výsledná malba je mnohem větší, než jsem původně zamýšlel. Vytvořil jsem ji v rekordním čase a rád bych ji věnoval všem Ostravanům, kterým osud Ostravice není lhostejný,“ uvedl Nils Westergard v tiskové zprávě, kterou převzala většina médií.

Madona v centru Ostravy. (Foto: Ivan Mottýl)

Významní ostravští umělci, které deník Ostravan.cz oslovil, však dílu vyčítají nejen již zmiňovanou lacinost provedení, vadí jim i chabá myšlenka, které dílo provází. Absence jakéhokoliv poselství. Madona má jakoby zjizvený krk a část tváře i nosu, což je ale dost mírná reakce na stav budovy zjizvené mnohem zásadněji. Zeman s několika podnikateli chce budovu zachránit, ne všichni v Ostravě ale jejich dobročinným záměrům věří. V kauze Ostravica už totiž padlo tolik slibů, že je těžké být nadšen z jakýchkoliv nových.

Pokud má ale Madona Ostravica čili Matka Boží přinést podnikatelům přímluvu u „nejvyššího“ a budova bude z Boží vůle zázračně zachráněna a proměněna v divadelní a koncertní sály, hospody a kluby, jak slibuje Zeman s kolegy, pak si dílo Nilse Westergarda úctu Ostraváků ještě může vysloužit. A dokonce se stát i poutním místem.

Zatím je ale celý zásah spíše naivní snahou o takzvané oživení fasády, a to komerčně laděným portrétem lehce se smějící krasavice. Bohužel, obraz je to stejně rušivý jako reklamní billboardy, třeba ty na finanční půjčky, jež visí na Sladovně v závěru Českobratrské ulice. Do historického jádra Ostravy Madona Ostravica nepatří a argumenty pana Zemana, že americký umělec se svými díly sklízí úspěchy na celém světě, je třeba doplnit. Pokud jsme správně brouzdali sítěmi, tak Nils Westergard rozhodně nemaluje v památkových zónách historických jader světových velkoměst.

„Madona určitě přitáhne pozornost veřejnosti k Ostravici, už se tak vlastně děje. Mně se ten nápad líbí,“ obhajuje dílo Lukáš Kleberc, student malby na Fakultě umění Ostravské univerzity a zároveň provozovatel Galerie 1_7, která je rovněž součástí Ostravice a sídlí v několika jeho výlohách. „Pokud má majitel proměnit objekt v další kulturní centrum, tak to vítám. Zároveň se ale ptám, zda bude mít Ostrava publikum pro tolik kulturních stánků,“ přemítá zkušený organizátor Kleberc, jenž dobře ví, jak je někdy těžké sehnat publikum.

Další výtkou směrem k nové podobě fasády na Ostravici je skutečnost, proč majitelé  neoslovili ostravské umělce. Kdyby zakázku svěřili třeba renomovaným tvůrcům typu Daniela Balabána, Martina Froulíka, Aleše Hudečka či Jiřího Surůvky, nemusela se dnes z někdejšího „chrámu luxusu“ koukat dívčina, jež nemá co říci. Oslovení místních umělců mohlo být i pozitivním vzkazem pro celou uměleckou komunitu. Náhlé zjevení streetartového kýče ale právem vyvolává rozpaky.