David John Lloyd: Konzumnost má dlouhé prsty a média jí vyšlapávají cestičky

Jak se stane, že rodák z britského Lichfieldu, který navíc nějakou dobu žil ve španělské Barceloně, zakotví v Ostravě?

Domnívám se, že jen nepravdiví umělci stojí na místě. Pro mě je velmi důležité stále hledat nové nápady a postřehy v rozdílném prostředí. Popravdě řečeno, když jsem poprvé přijel do Ostravy vystavovat v galerii Chagall, byl jsem šokován, jak pochmurné to bylo město. Naopak mě fascinovala ta industriální hrubost. To byl také důvod, abych později v Ostravě vytvořil několik projektů, jako například Černý projekt, který byl inspirovaný hornictvím, a Žlutý projekt, v rámci kterého jsem se inspiroval výrobou železa. Oba projekty byly vystavovány v hornickém muzeu na Landeku. Ještě bych dodal, že umělci musí mít určitou masochistickou stránku, pokud chtějí vytvářet opravdové umění. Kdyby ji neměli, nikdy by nedělali to, co dělají. V Ostravě tak žiji a nežiji přibližně patnáct let.

Čím je pobyt v Ostravě pro tebe nejvíce obohacující?

Od doby, kdy jsem zde poprvé přijel, se věci kolem nás velmi změnily. Aspoň co se týče vzhledu města nebo místní kultury… Navíc všude je spousta obchodních zón, a to vše dává městu úplně jiný výraz. Domnívám se, že je více konzumní.

Ta konzumnost je spíše pro tebe zdrojem inspirace, než aby se ti zamlouvala, je tomu tak?

Spousta měst v celém světě se stává méně inspirativními. Konzumnost dosahuje stále dál a dál. Má dlouhé prsty a zesiluje i kvůli médiím, která jí vyšlapávají cestičky. Jde ruku v ruce s obchodními značkami, jmény, které jsou IN. Značkové kluby zajišťují symbolický status novodobé šlechtě.

Velmi dobře si pamatuji, člověka, který mi kdysi řekl: „Miluji tvé obrazy, Lloyde, ale tomto materiálním světě to nic neznamená… Samozřejmě do doby, až budeš po smrti, to začnou mít nějakou hodnotu…“

Je zvláštní, jak lidi nakupují „umění“ v  obrovských obchodních centrech, obchodech s nábytkem nebo v řemeslnických obchodech, protože je zde propagováno.  Jestli si někdo myslí, že zbohatne na vytváření umění, je lepší to vzdát dřív, než s tím vůbec začne. Ve světě umění samozřejmě také dominují značky a mocní obchodníci, kteří jej řídí jako loutky. Nic se v podstatě nezměnilo. Myslíte si, že Mona Lisa byl nejlepší obraz od Leonarda da Vinciho nebo to byla jen volba mocného kritika?

V Ostravě jsem byl nadšen symbolickou sochou koně, která byla u radnice. Jaké překvapení, když přes noc zmizela. Říkal jsem si, jak někdo dokázal opravdu zdatně interpretovat symbol Ostravy. Slyšel jsem, že ve vaší zemi už v minulosti mizely sochy z parků, také přes noc. Kde jsou?

Je možné třeba Ostravu přirovnat z umělecké stránky k nějakému anglickému městu?

Ano, některá města jsou si velmi podobná. Dal bych za příklad průmyslový sever Anglie a města, jako jsou Newcastle, Manchester atd.

V čem konkrétně je Ostrava podobná těmto městům?

Manchester byl znám jako průmyslové město a také se zde zpracovávala bavlna. Bylo to víceméně dělnické město. Pocházejí odtud známé hudební skupiny, jako například Oasis a Happy Mondays a vyrůstal zde i slavný malíř L. S. Lowry. Newcastle je zase znám pro svou lodní výrobu, těžbu uhlí a zpracování vlny. Toto město je spojeno s takovými jmény jako Sting, The Animals apod. Liverpool patří mezi největší přístavní města a samozřejmě je kolébkou takových skupin, jako jsou Beatles, Gerry and The Pacemaker a žil zde i básník Adrian Henri.

Tohle je příklad tří měst anglického industriálního severu a to vše, co jsem uvedl, už je jen součástí jejich kulturní historie. Tato města mi připomněla Ostrava před patnácti lety.

Z díla Davida Johna Lloyda.

Vlastní uměleckou kariéru dělíš mezi hudbu a malování. Cítíš se více muzikantem, nebo malířem, respektive jakými prostředky tvé malování ovlivňuje tvou hudbu a naopak hudba tvé malování?

U mě platí to, že se jedná o dvě strany jedné mince. Malířství mě inspiruje k hudbě a naopak. Každopádně hudba i výtvarné umění vyjadřují pocity. To znamená, že pokud by v obou případech chyběla duše nebo procítění, nemělo by to smysl dělat.

V Ostravě hraješ v kapele Line, s níž jste loni vydali debutové album. Můžeš vaši tvorbu popsat těm, kteří album dosud neslyšeli?

Vypomohl bych si titulem našeho alba, tedy Left Side of the Dial (volně přeloženo jako Levá strana ovladače). Při vybírání názvu jsme se inspirovali tím, že před mnoha lety, ještě než začala digitální invaze, jsme všichni měli rádia, která jsme ladili ovladači. Otočením doprava jsme naladili popovou hudbu, otočením vlevo jste se mohli zaposlouchat do kreativnější hudby, než byla ta komerční. Shrnul bych to tedy tak, že se skupinou The Line se pokoušíme dělat hudbu, která něco vyjadřuje a má ducha.

Osobně cítím ve vašich písních jistou živelnost typickou třeba pro The Doors…

Kdysi mi nějaký muž po skončení koncertu řekl, že zníme jako The Doors a jejich The Darkside on the Moon… Přičemž toto album samozřejmě patří Pink Floyd. Ale myslím si, že to byla velmi trefná analogie. Nechceme být jako ovce, které následují trendy. Tyto trendy bohužel existují v muzice i v umění. My však následujeme jen své vlastní instinkty. Navíc ve svých textech popisuji osobní zkušenosti z mého dobrodružného života.

Ve čtvrtek, tedy 16. června, vystoupíte v rámci projektu Kulturní Pecivál na zahrádce ostravské restaurace U Peciválů… Jakými slovy bys fanoušky na tento koncert nalákal?

Přijďte si poslechnout něco, co není obvyklé a musíte to strávit. Abyste pochopili a strávili naši skupinu Line, potřebujete více času. Počkat se však vyplatí.

Pojďme zase k malování. Co je pro tvé obrazy typické?

Zde odpovím slovy kritika, protože sám sebe posoudit nemohu: „Na plátnech Davida Lloyda vidíme svět a vidíme čas, slávu a zkázu, krásné dny a noci a spáleniště. Nereprezentuje fotografií a dokonalými replikami, ale proměnami skrze duši umělce a nabádá nás k přemýšlení…“

Které ostravské hudebníky, respektive malíře máš rád?

Měl jsem zde možnost potkat pár skvělých umělců. Mezi ně patří Aleš Bajger, který mě inspiruje obrovskou hudební energií. Také bylo skvělé pracovat s úžasným baskytaristou Marem Zemanem a baví mě rovněž David Ovčačík se skupinou W.O.CH., se kterým jsem spolupracoval na nějakých písních a videu. V malířství velmi respektuji pana Kroču a Karla Harudu s jeho empirickými obrazy.

Vím, že se na toto téma nerad vyjadřuješ, ale je známo, že tvůj otec a otec Johna Lennona byli bratranci a vaše babičky sestry… Pomohla ti tato skutečnost někdy, nebo máš spíše pocit, že ti tato rodinná vazba škodí?

Na toto téma se opravdu nerad vyjadřuji. Téměř všichni již znají mé spojení s touto osobností, ale myslím si, že mě to v mém životě vůbec neovlivňuje. Toto je opravdu vše, co chci k tomu říct.

Ačkoliv se prezentuješ jinou hudbou, je přesto nějaká píseň od Beatles, kterou máš rád?

V podstatě jsem byl vždy spíše fanoušek skupiny Rolling Stones, ale jestli se ptáte na píseň od Beatles, tak má oblíbená je Strawberry Fields Forever.

Když se ohledneš za svým uměleckým životem, co uvidíš?

Oheň a síru… (smích)

To zní skoro čertovsky až ďábelsky… Máš pocit, že jsi ve spojení s ďáblem? Ať už v osobním, či uměleckém životě… Kdy byl tento pocit nejvýraznější?

Dobro a také zlo je součástí našich životů. Nedá se tomu vyhnout. Je jen na nás, na kterou stranu se přikloníme. Nejvýrazněji jsem to cítil, když jsem se ocitl na pokraji smrti…

Co plánuje David John Lloyd v nejbližší budoucnosti?

V srpnu chystám výstavu v Anglii ve městě Eastbourne, v září zase začínám nový workshop kresby a malby ve svém ateliéru. Mezitím s kapelou Line vystoupíme například v ostravské Industrial Gallery. Tento koncert se uskuteční v sobotu 9. července odpoledne.