Slezská lilie v Ostravě rozkvetla pozitivní hudbou i působivou projekcí na průčelí katedrály

Nový koncept, který festivalová dramaturgie připravila, přenesl program Slezské lilie na nová místa: vedle tradičních Kunčiček, kde festival v neděli vyvrcholil, se v sobotu hrálo, zpívalo a hovořilo v kostele sv. Václava, pár koncertů bylo situováno dokonce u výtahů v zábřežském Avion Shopping Parku a hlavní program pak probíhal před katedrálou Božského Spasitele.

Zatímco scéna v kostele sv. Václava, kromě vystoupení uznávané folkové kapely Žamboši nabídla přednášky o cestách k víře a manželství, před Avionem se objevili písničkáři Pavel Helan a Sima Martausová, jejichž vystoupení vzbudilo pozornost a přilákalo na dvě stovky kolemjdoucích diváků. Lidé, kteří na koncerty přišli cíleně, i náhodně kolemjdoucí zaujala inteligentní hudba Pavla Helana a zejména půvabná slovenská zpěvačka Sima Martausová, jejíž přirozeně relaxační, pohodový zpěv s vlivy folku, popu a world music ozvláštňují neotřelé texty.

Na scéně před katedrálou se po úvodní vernisáži představili polští TGD. Pod zkratkou se skrývá polský pop-gospelový soubor Trzecia Godzina Dnia, jenž v doprovodu kapely zazpíval velmi energický set, který kromě tradiční gospelové hudby s americkými vlivy překvapil také skladbami s hiphopovým zpěvem a výbornou kapelou za zády, z níž nejvíce oslovili klávesista a bubeník s rockovým feelingem.

Kapela TGD koncertovala před katedrálou. (Foto: Jiří Urban)

Sborová složka TGD se do zpěvu pořádně opřela a zejména v závěrech písní se blýskla poctivými a intonačně přesvědčivými vícehlasy. Na scénu před katedrálu zavítala po svém vystoupení v Avionu také Martausová, po níž na scénu nastoupila hlavní hvězda festivalu – irská kapela Iona.

To už byla téměř úplná tma a zaplněné parkoviště se rozeznělo působivými a keltským folklorem inspirovanými melodiemi ve vynikajícím instrumentálním podání kytaristy Dava Bainbridge, bubeníka a houslisty Franka van Essena, Phila Barkera, Martina Nolana a zejména charismatické zpěvačky Joanne Hogg.

Joanne Hogg, zpěvačka kapely Iona. (Foto: Aleš Honus)

Iona zahrála radostný a melodicky okouzlující set napěchovaný progresivním keltským rockem a výbornými instrumentálními výkony všech členů kapely. Hudba Iony oscilovala mezi rockově našlapanými keltskými melodiemi hranými v rychlém tempu a táhlejšími, náladovými hudebními příběhy v poutavých harmoniích, nad níž se vznášel magicky malebný hlas Hogg. Vystoupení Iony vzbudilo velký ohlas diváků a úspěch byl v závěru korunován nádhernými videomappingem, promítaným na průčelí katedrály Božského Spasitele za zvuků působivé hudby.

Nedělní program Slezské lilie se uskutečnil na prostranství za kostelem sv. Antonína z Padovy v Kunčičkách a také přímo v tamním kostele. Střídání hudby a mluveného slova mělo švih a přilákalo do Kučniček několik stovek diváků, kteří se zúčastnili přednášek, vystoupení Scholy brněnské mládeže (SBM), Adama Bubíka a v závěru také legendárního klávesisty Romana Dragouna. Toho však u kostela bohužel poslouchalo jen pár desítek nadšenců, kterým Dragoun zahrál své písně tematicky spjaté s křesťanskými motivy.

Na začátku svého vystoupení zaujal klavírista také novými, podzimem a moudrostí obtěžkanými písněmi z posledního alba Samota. Dále Dragoun představil průřez svou sólovou i kapelní tvorbou a v závěru nezapomněl ani na svůj tradiční přídavek v podobě písně Zdroj. Dragoun se také zmínil o řadě kapel, v nichž hraje a nezapomněl připomenout, že hraje také „na narozeninách.“ Ukázalo se naštěstí, že je mnohem lepším instrumentalistou než spíkrem.

Legenda českého rocku Roman Dragoun. (Foto: Milan Bátor)

Festival Slezská lilie vsadil na pestrou dramaturgickou linku, v níž dominovaly irská Iona a sympatičtí písničkáři. Své si našli také lidé toužící po nějakém duchovním poselství, zklamáni nebyli zajisté ani posluchači, kteří se mnohdy nebáli před katedrálou Božského Spasitele roztančit. Nová scéna před katedrálou se osvědčila jako výborný koncertní prostor. Zvuk (na všech scénách) byl velmi precizní a ač diváci korzovali, přicházeli, odcházeli a měnili se, parkoviště bylo stále vrchovatě zaplněno a kapacita míst k sezení byla výrazně překročena.

I pro další léta lze pořadatelům Lilie toto místo vřele doporučit, stejně jako to, aby se pokusili rozeznít v Ostravě pokud možno ještě zajímavější a stylově univerzálnější program. Ten letošní se povedl. Obrovský úspěch závěrečného videomappingu byl rovněž krásným důvodem pro vznik nové tradice. Dobrým nápadům se v Ostravě žádné meze nekladou.