O kmotra Vladimíra Párala byl v Domě knihy větší zájem než o hvězdu večera

Krása nekrása, šarm elegantního kmeta neměl v ten večer konkurenci. „Nejsem tady kvůli sobě, ale kvůli krásnému pohlaví u tohoto stolu,“ vysvětloval třiaosmdesátiletý klasik. Kromě svého vztahu k Ostravě prozradil své spisovatelské plány a našel si pochopitelně čas k laškování s přítomnými divačkami. „Osud mě hnal většinou do průmyslových měst.  Ostrava jim je podobná. Má zvláštní rysy, je to trochu drsnější kraj, a to právě působí a prospívá ženskému půvabu,“ okomentoval svůj vztah k moravskoslezské metropoli.

Spíše než historkám z minulosti se známý svůdce rozhodl věnovat současnosti. „Ostrava je zelená země, ale to by byla taková fráze. Spíš řeknu, že na to, jak byla již dříve Ostrava mezi spisovateli hodně frekventovaná, já přicházím po letech. Všichni slavní už Ostravou prošli a já jsem tady dnes v Domě knihy a nacházím tady úžasné čtenáře. Konkrétně byl tady pan Čeněk, který donesl k podpisu ne jednu nebo dvě, ale hned  čtrnáct mých knih, od každého titulu měl několik výtisků. Takové čtenáře bych přál nejen Praze, ale třeba i Paříži,“ nadšeně prohlásil Páral.

Jeden z obdivovatelů přinesl hned několik knih k podpisu. (Foto: Fr. Mandát)

Návštěvníky přirozeně zajímal i Páralův vztah k filmovým adaptacím jeho děl. Ty novější poněkud zatratil, aby vyzdvihl díla z 60. let. „Těch filmových adaptací bylo celkem asi osm a půl, což připomíná Felliniho dílo, ale pro mě to bylo většinou zklamání. Jestliže píšeme román a žijeme s těmi postavami a pak vidíme ty herce ze seriálu Ulice, jak hrají tu vášeň…,“ mávl rukou nad současnou úrovní televizní tvorby.

Přesto již v zákulisí prozradil, že některých filmů podle svých románů si cení. „Třeba taková Soukromá vichřice, to byl Hynek Bočan, skvělá věc. S herci jako Pavel Landovský, Daniela Kolářová, Josef Somr. Kolářová byla začínající herečka, absolventka DAMU, herci byli v Ústí nad Labem ubytování v hotelu Palace. Přišla mladá a krásná dívka, která nás okouzlila a zapálila si doutník. Landovský podal v soukromí sportovní výkon, že za ní vyšplhal po hromosvodu do 4. patra. Česká nová vlna znamenala nejvíce v české kultuře 60. let. Hrabal, Fuks, Milan Kundera, zlatá šedesátá, těmto posledním letům se zdaleka nic nevyrovná.“

Během debaty se čtenáři došlo i na vztah Páral a Hrabal. Jak že to tehdy mezi těmito nejpopulárnějšímu autory své doby bylo? „Páral nebo Hrabal? Mnoha lidem se to pletlo. Naštěstí jsme byli úplně odlišní, on psal o minulosti, já byl současný. Krásně jsme si rozuměli,“ prozradil Vladimír Páral o svém vztahu ke slavnému kolegovi. A že prý Páral neproslavil žádnou hospodu jako Hrabal?  „Kdeže! Ve svých románech z Ústí popisuju hospodu U lípy, sice to není honosné místo jako U Zlatého tygra, ale obyčejná hospoda.“ A diskuse i trochu vřela. „Na dobré pivo se přece v Ústí chodilo do Budvarky,“ kontroval pan Čeněk. „ Ano, ta je také dobrá, ale já mám tu U lípy,“ odvětil mistr Páral.

V současnosti podle svých slov pracuje na knize, která bude mít symbolických 108 stran. „Chci napsat knihu, kterou čtenáři otevřou kdekoliv jako třeba Bibli nebo Švejka, ať ji otevřou na kterékoliv straně, tak jim nabídne uvolnění. Když člověk vypne rozumovou kontrolu, tak nastane jeho nejlepší čirá existence. Žijeme tady a teď,“ stojí si rozhodně na svém Vladimír Páral.

Vladimír Páral a Tereza Čiháková. (Foto: František Mandát)

A copak se stalo s kráskou večera, spisovatelkou Terezou Čihákovou? Ani na její roli pan spisovatel nezapomněl. „Přitáhl mě fakt, že se jedná o literaturu napsaná ženou, nikoliv pro ženy, ale pro muže. Je to, jako když si dáte do Martini olivu, je tam něco navíc. Jackie Collins z Hollywoodu, poslouchej, tady z Ostravy ti roste konkurence!!,“ hřímal pověstný Don Juan v růžovém saku.

Během prvních dotazů pohotově vyloudil křestní jméno půvabné dámy u předního stolečku a po oficiálním uvedení byl něžným pohlavím stále obletován. A když se jedna z přítomných dam otázala, jak to dělá, že nestárne, pohotově odpověděl: „Přijďte za mnou dnes ve 20.30 do hotelu Imperial.“